Pták, který nelétá, 
pták, který nezpívá,
schovaný ve svém hnízdě,
tak vysoko… tak vysoko.
Je to ještě pták?
Člověk, který nežije,
ale jen přežívá,
schovaný ve svém bytě,
tak vysoko… tak vysoko.
Je to ještě člověk?
********************************************************************************
Jak lépe než pár řádky „básně“ vyjádřit, o čem Aves Passeri píše? A co ji hlavně zajímá??Nicméně, kdyby Vám to nestačilo, můžete se zajít podívat na Proč Aves Passeri? Nebo na stránku o tom, o čem to vlastně píšu :-)
Pingback: Měsíc (a nějaké drobné) s WordPressem | Žít je umění
Nádherné… Ta báseň je tak úplná, kdy nic nechybí a ani nic nepřebývá. Hluboce mne zasáhla.
To jsem moc ráda.
________________________________
Úžasně jednoduché a přitom tak moudré. Pták který nelétá, už přestal být ptákem. Člověk, který nežije, jen přežívá, už přestal být člověkem…
Děkuju. Tak nějak mi to přišlo na jazyk, ani nevím jak :-)
Pingback: Reakce na článek Můj ateismus | KOSA NOSTRA zostra aneb NAŠE VĚC zostra ! Prostě Kosa zostra!
Pingback: Hrdinové dnešních časů… | Žít je umění
Hezký…
…a nech to ptáče klidně řvát…
pevně jednou jedenkrát
líbám tě a mám a tě rád
letím žoužle pojídat—
a ptáčkové
taky si chci hrát…!?
Wow, to bylo poprvé, co jsem si tuhle písničku opravdu poslechla. A to jsem ji vždycky měla ráda :-)) Díky :-)))