Jak jsem zachránila svou prapraprababičku

Dcera si přinesla domů malého šnečka. Jako každé malé dítě touží i ona po domácím zvířátku, ale v našem „bytovém domě“ bez zahrádky (také vzhledem k tomu, že přes týden chodíme domů až k večeru a o víkendech se touláme někde po lesích) jsou jedinými možnými domácími zvířátky soběstační mravenci a pavoučci.

Nicméně šnečkovi jsme vystlali velkou láhev po tropických šnecích, které dcera před lety vyhrála v dětské soutěži a které jsme po měsíci darovali paní, která o své šnečky přišla a evidentně toužila po jiných. Šneček nežral, když jsem láhev zarosila vodou, tak se tedy vylezl „napít“, a jediný člověk, který se na něj chodil dívat, jsem byla já. Jak jinak. Ještě že si dcera nepřivedla pejska…

Když se mu tráva zapařila, vyndala jsem ji a šneček se nějakou dobu asi cítil jako na pokusech u mimozemšťanů. Tak jsem ho nakonec vzala a odnesla do parku. Když vytáhl růžky, zdálo se mi, že mi s díky mává na pozdrav. Já vím, mávání očima je divná představa…

Dcera nepřítomnost šnečka ani neokomentovala. Dobrý precedent pro dobu, až přijde s tím, že chce pejska nebo kočičku…

A tak jsem zachránila svou prapraprababičku. Nebo praprapradědečka. Nikdy prý přece nevíme, který náš prapředek se kam převtělil. Pravda, existence minulých životů se mi zdá – jak by řekl můj oblíbený hrdina detektivních románů, advokát Perry Mason – irelevantní. Mluvit o karmě (i u bloggerů) a minulých životech je dnes populární a nemám nic proti tomu. Ze Srí Lanky jsem si přivezla vědecké pojednání (vědecké v jejich slova smyslu) o minulých životech. Své dceři také říkám, ať dává pozor a nešlápne na toho brouka, že by to mohl být její praprapředek, a ta informace funguje tisíckrát lépe, než kdybych jí podala výklad o ekologii.

Možná je to tím, že místo k věcem hmatatelným (minulým životům), tíhnu k věcem abstraktním a symbolickým (viz http://wp.me/P3Amcd-K). Tam, kde jiný člověk hluboce a významně zažívá pochopení svých zábran skrze svůj prožitek minulého života, tam já hluboce a významně prožívám symbol, který má moc člověku pomoci a transformovat ho. A tam, kde se vytrácí čas i prostor a zůstává jen  bytí, tam je vskutku minulý život irelevantní – tj. postrádá svůj běžný smysl.