Tam, kde nic neuvidíte IV

ramblaA nakonec skutečná Rambla. Hm, asi je opravdu zajímavější než Václavák. Potkaly jsme živé sochy, obchůdky i malíře. Ale hlavně (a z této věty musí přímo tryskat ta únava, doufám, že ji přímo hmatatelně pocítíte) – potkaly jsme zase náměstí Catalunya. A tam nádraží Renfe a lavičky, kde jsme si konečně sedly a seděly a seděly. Dcera s matkou dokonce seděly i v údajně přeplněném vlaku zpět do Blanes (on tedy nějakou dobu přeplněný opravdu byl, ale jedna hodná Španělka jim uvolnila místo).

Ten den jsem měla pocit, že si tu opulentní večeři v hotelu (tentokrát byla mexická, tou se prostě nedá nepřejíst) konečně zasloužím.

Když jsem se pak své šestileté dcery ptala, co se jí na výletu do Barcelony líbilo nejvíc, řekla, že časopis Winx, který zahlédla na La Ramble.

No a co já? Stálo to nakonec všechno za to? No, dostala jsem svou dávku dobrodružství, tak jsem spokojená. Ale upřímně řečeno, jen jsem si znovu potvrdila zkušenost, že jet někam jen na jeden den, aby člověk viděl pár památek, není nikdy úplně ono. Památky se dříve nebo později slijí v jednu amorfní Památku naprosto stejně jako všechny ty české hrady a zámky, na jejichž prohlídce jsem kdysi byla a dnes je již nejsem schopná od sebe odlišit.

Týden v Granadě a 2 dny v Seville (za deště) byly mnohem úchvatnější než jeden den v Barceloně. A stejně jako z Granady si například pamatuji, jak moc mě zklamala Alhambra (ale ony mě kdysi zklamaly i pyramidy…), ale pamatuji si, jak složité bylo se tam dostat, z Barcelony nejspíš zůstane vzpomínka na La Rambla de Catalunya, nádhernou Gaudího architekturu a na projížďku autobusem a vlakem…

Ale díky i za to…

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice DĚTI - ROZVOJ OSOBNOSTI, Na cestách se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Tam, kde nic neuvidíte IV

  1. vimneok napsal:

    Mas naprostou pravdu… proto ja nejradeji poznavam cizi zeme tak, ze tam nejakou dobu ziju :D

    • avespasseri napsal:

      Přesně tak, já taky :-) S matkou se snažím přizpůsobit většinové turistice, ale když byla mladší, taky jsem jí tahala po Luxoru jen tak. Kam se např. hrabe Údolí králů na hrobky těch, co hrobky králů stavěli :-) Člověk má klid si vše projít a hlavně zažije ta místa zcela jinak. Tak, jak pouhý turista na prohlídce, nikdy nemůže, protože na to nemá čas.

  2. Pingback: Tam, kde nic neuvidíte III | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s