A Bůh se směje mým plánům…

Kolo života (photo by Zionorbi)

Prý máme volbu. Stačí změnit myšlení a prý budeme mít všechno, co si přejeme. Super práci, super partnera, super bydlení, super auto, super děti a super život. Tento život a také ten další život. Protože se reinkarnujeme a budeme ještě lepší.

Vědci stále ještě neví (ostatně účelem vědy není vědět, ale falzifikovat, tj. hledat důkazy, že něco není tak, jak si myslíme), kdy přesně a z jakých příčin se v Indii objevila myšlenka reinkarnace, ale je zajímavé, jak jsme si ji tady na Západě upravili k obrazu svému. Stále vzpomínám na kamaráda, který mi vyprávěl, jak moc se mu myšlenka reinkarnace líbí… a jak se mu nelíbí myšlenka smrti, černo a nic.

Jenže indická reinkarnace je nekonečná, ubíjející nesvoboda. Nic pozitivního a povznášejícího. V Indii, pravda, najdete vše možné, najdete tam i ty, kteří se touží přerodit do lepšího a lepšího dalšího života, i do božských sfér a získat nejrůznější božské napdřirozené schopnosti, stejně jako u nás spousta lidí vnímá koloběh reinkarnací jako stoupání po žebříčku kamsi do výšin jemnějších a jemnějších vibrací a kdo je výše a má větší schopnosti, je jaksi mnohem duchovnější. Což vlastně docela logické.

Ale s myšlenkou reinkarnace přišla i myšlenka osvobození se z ní  – myšlenka mókši. Jenže – zvedněte ruce, kdo se chce opravdu tohoto světa se všeho jeho pozitivy i negativy, ale i těch vyšších světů, kde budete tak mocní, vzdát?? Ale veškerá ta jóga a uctívání bohů, to vše jsou v posledku cesty k osvobození z toho věčného, ubíjejícího rození a umírání. A pachtění se za něčím. Mókša, nirvána, spasení, jak podobné.

Nedávno jsem narazila na článek s podrobnějším popisem přerozování z buddhistického úhlu pohledu. Zobrazení samsáry, koloběhu životů, které tu vidíte jako doprovodný obrázek, znám. Ale nikdy předtím jsem nezaregistrovala fakt, že z říše bohů se automaticky přerozujete do jedné z nižších sfér – mezi zvířata, hladové duchy, nebo do pekla. Nejspíš rovnou do pekla. Prostě proto, že v božské říši spotřebujete veškerou svou dobrou karmu. Zajímavé. A velmi, velmi nelákavá představa.

A tak si říkám spolu s Robbie Williamsem v jeho písni Feel, kterou jsem sem před časem vložila, protože mi přímo promlouvá z duše: „I sit and talk to God and he just laughs at my plans”, neboli ve volném překladu pro ty, kteří nevládnou angličtinou „Sedím a mluvím s Bohem a on se jen směje mým plánům”.

Nevěřím, že chceme-li být opravdu šťastní, máme nějakou volbu. Nebo jinak, máme volbu, ale jen jednu jedinou, a to přestat se za štěstím honit, nebo přestat si myslet, že to, co chceme, nás učiní šťastnými.  Že vůbec víme, co nás OPRAVDU učiní šťastnými.

Protože ačkoliv stokrát změníme myšlení a přitáhneme si jím vše, nač jen pomyslíme, ačkoliv si budeme užívat zdraví, bohatství a krásy, rozmlouvat s anděly a astrálně cestovat, dříve nebo později nás pohltí naše hladovost a strach a zřítíme se z výšin rovnou na zem. V tom lepším případě, je-li tedy možno věřit buddhistům. Ale ať tak, či tak, to, že člověk dříve nebo později musí zaplatit za svou chtivost a strach, je vlastně také logické.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Náboženství se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na A Bůh se směje mým plánům…

  1. Pingback: Měsíc (a nějaké drobné) s WordPressem | Žít je umění

  2. annapos napsal:

    Je to spravedlnost, když zjistíme jak málo toho ke štěstí a radosti potřebujeme, jsme staří a máme málo síly, toto poznání předat, takže každý si to musí prožít na svou vlastní kůži.

    • avespasseri napsal:

      Já žiju s takovou tichou nadějí, že je třeba možné pochopit toto dřív než ve stáří. Že není nutné strávit skoro celý život marným honěním. Že je možné předat už dětem toto poznání dříve, než je to semele a ony se probudí, až když už je téměř pozdě, zklamaní a otrávení. Je to takový můj experiment, nejspíš naivní, ale to nevadí. Ono z toho beztak vzejde něco dobrého, i když možná ne zrovna to,co si představuji. Možná si i tohle potřebuju prožít na vlastní kůži :-)))))

      • annapos napsal:

        Ano, je to o tom, že vy jistě ještě máte ten čas před sebou, Hodně štěstí, jestli jsme ho měli, nebo ne, poznáme až na sklonku života a mnoho lidí si řekne, nebo je jim řečeno „pozdě bicha honit„

  3. Pingback: Smrt – ta neúplatná služebná | Žít je umění

  4. est napsal:

    Jenom maličkost. Jsme tady DOBROVOLNĚ. Že jsme na to zapomněli, je druhá věc. :)

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s