Žít s Drákulou i u zápisu do ZŠ

drákulaKdyby tento blog psal Drákula (podle Zdeňka Borovce), psal by o životě nejspíš toto:

Žít, to není vůbec žádná slast.

Žít, co je to vlastně za balast.

Přelud, co by moudrým hlavy zmát.

Žít je hořké sousto, to mi věř,

nač rvem se o něj jako zvěř,

když tu vlastně není o co stát.

Žít je velký balvan, věčný trest,

ten, co Sisyfové musí nést,

až tam někam k náspům žebráckým.

Žít je pouhá nutnost, z nouze ctnost,

žít je z gruntu marnost nad marnost,

pokud člověk nemá proč a s kým.

Proč tu cituji Drákulu, když si sama nemyslím, že „žít je z gruntu marnost nad marnost“?

Možná proto, že hodně lidí v životě prochází obdobím, kdy si to myslí a kdy navzdory přátelům a věcem, které má rád, nemůže nevidět, jak prapodivně svět funguje. A také proto, že Drákula je oblíbená postava mé asi trochu morbidní dcerky.

Nejdříve si zamilovala strašidelné příběhy, pak jsme jí vyprávěli o upírech a nakonec jsem jí pustila muzikál Drákula. Říkala jsem si, že je to taková nevinná zábava, nic moc děsuplného se tam neděje, rozhodně nic děsuplnějšího než v každé druhé filmové pohádce.

Ale dcerka je od té doby do Drákuly blázen. Měla období, asi několik měsíců, kdy jsme večer pouštěli na youtube původní verzi a malá to nadšeně sledovala. Lucie Bílá pro ni byla ta, co tak hrozně křičí (a proč?? :-) ), ale jak se jí snažila napodobovat, přestala používat ten svůj dětský ječáček a hlas se jí posunul o oktávu níž.

Když si dostatečně užila starou verzi, pouštěli jsme i tu novější s Monikou Absolonovou. Ta se jí líbila proto, že Monika Absolonová má stejnou barvu vlasů jako ona, a protože kostýmy byly výrazně zdobnější.

V době zápisů do prvních tříd plánovala u zápisu zpívat „Tajemný hrad“, svou nejoblíbenější písničku z Drákuly. Naštěstí chtěli jen básničku, tu měla natrénovanou ze školky. Na Drákulu ale nakonec beztak došlo, a to když měla nakreslit bratříčka (nemá), nebo aspoň kamaráda, nebo otce. Namalovala Drákulu s dlouhými vlasy a v plášti. Vzhledem k tomu, že u zápisu ji provázela školní psycholožka, zajímalo by mě, co jí v tom okamžiku procházelo hlavou.

A při té dlouhé, čtyřiadvacetihodinové cestě do Španělska, nám Drákula posloužil jako ta nejlepší zábava. Dcerka tu kazetu, kterou jsem před dávnými lety nahrála, poslouchala  a poslouchala, snad pětkrát dokola. O tom, jak jsme jeli s walkmanem do Španělska, jsem tady na blogu před časem už také psala.

A tak na ni opět přišlo drákulí období. A mně to vůbec nevadí, protože mám ten muzikál ráda, ačkoliv jsem ho nikdy naživo neviděla. Obsahuje totiž několik písní, které ke mně promlouvají… a možná promlouvají, nebo budou promlouvat i k Vám.

Nejsou moc pozitivní, ale co není pozitivní ještě nemusí být hned negativní. Rozhodně jsou symbolem paradoxů života, jeho krásné i bolavé stránky, symbolem toho, zač nestojí za to žít a zač ano, a rozhodně jsou inspirativní:

Co mohu udělat pro to, abych jednou, na konci života, neměl i já pocit, že život je jen věčný trest?

A je život marnost nad marnost, nebo se tu dá najít i něco, zač opravdu stojí za to žít?

Jedna z písní v tomto muzikálu se krásně hodí k názvu mého blogu: Žít. Bohužel je na youtubu v krátké verzi k nalezení jen to novější provedení, ale kdo by chtěl vidět tu původní, je k nalezení zde a začíná po 8.minutě.

Tak si ji užijte:

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice DĚTI - ROZVOJ OSOBNOSTI, Písně, život se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 reakcí na Žít s Drákulou i u zápisu do ZŠ

  1. vimneok napsal:

    já to mám podobně s muzikálem Jesus Christ Superstar… ten jsem dokonce i viděla, asi 4x, ale tu úplně původní verzi… ty novější už mě moc neberou… umím to celé nazpaměť a občas z toho holkám zpívám před spaním :)

    • avespasseri napsal:

      Nedávno jsem se na Jesus Christ také zamýšlela… když byla noc kostelů, malou to křesťanství hodně chytlo, klekla v kostele a modlila se :-)
      Říkala jsem si, jak jí toho „Ježíška panáčka“, jak mu říká, přiblížit tak, aby se jí to líbilo. Ale Jesus Christ Superstar je na mě moc rokový, to bych nezvládla každý večer min.měsíc :-)

  2. est napsal:

    Pro mě je „žít“ otázkou každodenní svobodné volby. A když už si pokaždé vyberu žít :), činím tak s radostí a nehledám, na co si stěžovat. Ještě by mi při tom šťourání v negativech uteklo něco hezkého.

    • avespasseri napsal:

      Chápu a souzním. A vlastně s tím zcela souhlasím. A přece mám teď potřebu šťourat se v negativech a to právě proto, aby mi už nic hezkého v budoucnu neuteklo :-) Zatím mi to pomáhá. Kolikrát v těch negativech totiž objevím spoustu pozitivního… a rozhodně si na ně nikdy nestěžuju :-) Asi mám zatím období přeměňování negativ na pozitiva tím, že se jim podívám do očí :-)

  3. Pingback: Černobílá podruhé… | Žít je umění

  4. Pingback: Drákula je prostě bomba! | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s