Brána života

(photo by Mark Fischer)

(photo by Mark Fischer)

Dorazil jsi na konec
a opět stojíš na počátku.
Bušíš na bránu a je ti otevřeno.
Jen vstup, vybízí tě strážce vchodu,
máš-li odvahu.
Cesta je neschůdná a plná nástrah.
I ten nejdrobnější kamének vyroste do rozměrů skály,
i ten nejtižší potůček se změní v burácivé moře
a i nepatrná trhlinka se prohloubí a rozšíří tak,
že nespatříš ani dno, ani druhý konec.
Tvá síla se zmnohonásobí,
ale tvá slabost také.
A právě té zde budeš muset pohlédnout do tváře.
Jen vstup, máš-li odvahu.
Uvnitř ztratíš vše
a ještě více získáš.
Venku ztratíš vše a nezískáš nic.
Uvnitř máš ještě naději, ač vykoupenou utrpením.
Venku ti nezbývá než oplakávat to, co uplynulo,
a toužit po tom, co nikdy nezískáš.
A až se svět rozpadne v prach,
budeš s rukou nataženou k uzavřené bráně
proklínat své slabosti
a svůj strach.

Příspěvek byl publikován v rubrice Paradox, Poetické texty, Utrpení a láska, život se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Brána života

  1. Pingback: Svět je jiný! | Žít je umění

  2. Pingback: 13. Milovat peklo a důvěřovat… (Absurdistán 2014) | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s