Možná to ne vždy platí v životě (k tomu se vrátíme někdy příště), ale ve vodě určitě.
Jak je možné, že se neplavec v klidné vodě utopí? Máchá kolem sebe, panikaří, bojí se, že se utopí, vždy se na chvíli vynoří, začne křičet a máchat rukama, a pak se zas ponoří.
Sil ubývá. Až dojdou úplně.
A přitom stačilo se na vodu natáhnout, občas zvolna pročísnout vodu prsty, vystavit tvář hřejivým paprskům, ponořit uši do vody a ocitnout se v jiném světě. A vnímat jen jemné pohupování.
Zkusili jste to někdy? Nebo máte strach a myslíte si, že když nebudete usilovně plavat a snažit se udržet nad hladinou, určitě klesnete na samé dno a utopíte se?
Věříte síle, která má moc Vás nadnášet a chránit?
Nebo si myslíte, že jste na všechno sami?
Kolikrát je to právě jen obyčejný strach, který Vám může nejen ublížit, ale i zahubit…
Pingback: Tak už jedem do finále… prázdnin a druhého měsíce… | Žít je umění
Pingback: Jen jediný krůček ke štěstí | Žít je umění
Pingback: Zasmát se vlastním chybám | Žít je umění
Pingback: Návraty – Zasmát se vlastním chybám | Žít je umění
Pingback: Když srdceryvně oplakáváte živého mrtvého | Žít je umění
Pingback: Prý má být na blogu fotka…. | Žít je umění
Pingback: To… prostě… není… možné… :-) | Žít je umění
Pingback: Velikonoční přípravy, aneb co to vlastně ty Velikonoce jsou??? | Žít je umění
Pingback: Návraty – Jen jediný krůček ke štěstí | Žít je umění
Pingback: Jen jediný krůček ke štěstí (Návraty 2019) | Žít je umění