Lloret de Mar dle S, O a D

English: En Plaja's Castle, Lloret de Mar

English: En Plaja’s Castle, Lloret de Mar (Photo credit: Wikipedia)

Už je to něco málo přes měsíc, kdy jsme se vrátily z dovolené. Je to poprvé, co jsem si už začátkem července mohla říct: „Tak už je to za námi.“ Je to divný pocit. Většinou si ještě koncem srpna říkám: „Léto nekončí, všechno je stále ještě před námi.“ A to, věřte mi, je krásný pocit. Takový závan mládí :-)

Jenže tentokrát nemůžeme jet na dovolenou až v září, protože má dcera nastupuje v září „do vězení“. No, tak mí žáci v páté třídě nazvaly budovu na obrázku, na které bylo zcela jasně velkými písmeny napsáno SCHOOL. Překládat netřeba, že? Zvláštní, jak děti chápou místo, kde tráví každý den tolik hodin. A zdálo se mi, že žertují jen tak napůl. Ale to je jiná…

Já chtěla psát o Lloret de Mar. O španělském středisku, jediném středisku, ve kterém jsem byla na dovolené už podruhé. Ale výběr místa dovolené tak holt nakonec po všech těch peripetiích dopadl. A může za to náš oblíbený hotel (Alba Seleqta) a hlavně jahodová kavárna. Najít po tříleté pauze tuto kavárničku kousek od hotelu na svém místě, krize nekrize, pro mně byla ohromná radost. Kvůli ní jsme tam přece jely! Kvůli ní a kvůli čokoládové fontáně u švédského stolu! Není potřeba jezdit na gurmánskou dovolenou, aby člověk jezdil hlavně za jídlem :-)

Ale nejely jsme tam samozřejmě jen kvůli tomu. Jely jsme tam i kvůli Barceloně, do které jsme tenkrát nejely, protože dcerce byly tři roky. Jely jsme tam i kvůli divokému pobřeží a vlnám a dlouhým procházkám podél moře. I kvůli tomu akvaparku s delfíny, lachtany a papoušky.

A jak se nám tam líbilo? No, nám dobře. Ale co osobě S, O a D? Jak ty si užili jednu a tu samou dovolenou?

Osoba S:

Do Lloretu jsme přijely po dnu a noci strávených v autobuse. Byly jsme unavené, ale také natěšené. Přály jsme si hodit kufr na pokoj, natáhnout se na pláž a ležet a ležet. Protože doposud jsme seděly a seděly…

Španělům to ubytovávání zrovna moc nešlo. Na recepci byla fronta a vládly tam zmatky. Jedna recepční tam cosi hledala, druhá telefonovala a třetí koukala do počítače, ale nic moc se nedělo. To málo, co jsem chápala, bylo, že jim nějak neštimují počty odcházejících a přicházejících turistů. Naše malá skupinka Čechů se sešla u jedné recepční, která se zdála vykazovat alespoň nějakou produktivitu práce, a protože delegáti cestovky už byli dávno pryč, dostala jsem zase příležitost vzpomenout si na svá svobodná léta, kdy jsem pracovala jako průvodkyně. Když ti Češi (někteří…) jsou na tom s jazyky tak bídně a domluvit se na recepci při ubytování je pro ně tak složité :-) Nakonec je všechny ubytovaly dřív než nás. A když se našel pokoj i pro nás, ukázalo se, že není ještě uklizený a připravený. Paní na recepci se omlouvala, zavazadla jsme si tam nechaly a šly se cákat k bazénu, zatímco uklízečka pracovala. Pracovala tak poctivě, že z věšáku na balkónu zmizely i černé legínky mé dcerky, které jsem tam pověsila a zapomněla na ně. Ale vše se nakonec vyjasnilo, legínky měla paní stále u sebe, bydlení bylo standardní, moře krásně čisté a jahodová kavárna úžasná. A paní na recepci, kterou jsem nepeskovala za neschopnost, ale snažila jsem se s ní mluvit španělsky, se na mě vždy, když jsme šly kolem recepce, přívětivě usmála. Strávily jsme v Lloretu sice jen krátký týden, nestihly jsme navštívit všechna místa, která se nám zde kdysi líbila, ale v zahradách sv. Klotildy bylo nádherně (dcerka se tam nadšeně fotila se sochami mořských panen), cesta na sv. Kristýnu byla dobrodružná, ale vše jsme stihly a do Lloretu bychom se hned vrátily zas.

Osoba O:

No děs, v autobuse se samozřejmě nedá spát, a když jsme po 24 hodinách kodrcání po silnicích konečně dorazily do hotelu, nechaly nás tam stát. Delegáti se vypařili, recepční byly neschopný a ostatní turisti neuměli pořádně kváknout ani anglicky, tak jsem místo dovolenkování suplovala roli průvodce. A pro dobrotu na žebrotu, ubytované jsme byly až jako úplně poslední. Jenže když už jsme ten pokoj konečně dostaly, tak jsme odtamtud zas musely odejít. Nebyl ještě uklizený, no věřili byste tomu? Dovolená byla strašně krátká, za ten týden se tam nedalo nic stihnout. Tak maximálně do Barcelony a na delfíny, jinak nic moc. V těch pařácích chodit po Lloretu je nanic. A to jsme chtěly jít jen kousek od zahrad sv. Klotildy na pláž, jenže značení je tam debilní a je to hrozně daleko. Takže sotva jsme tam v tom hicu dolezly, tak jsme zas musely do kopce zpátky na autobus. V 6 jede poslední! A to jsem myslela, že Španělé teprv v 6 začínaj žít!

Osoba D:

Ta paní, co v autobuse pořád mluvila do mikrofonu, byla hrozně krásná. Cestou zpátky ji musím namalovat a ten obrázek jí dát na památku. Hotelová hala byla naprosto úžasná, krásná křesla, velké obrazy a ten Buddha, ke kterému jsme do písku mohli malovat obrazy! Když jsme přijely bylo tam spousta lidí a pořád se na něco čekalo. Tak mně vzala babička na prohlídku hotelu. Jezdily jsme výtahem nahoru a dolů a pak zase po schodech nahoru a dolů. A když maminka stále čekala a čekala a klíče od pokoje neměla, tak jsme šly s babičkou k moři. Cestou zpět už na nás maminka mávala, že si můžeme jít uschovat zavazadla a že pokoj brzo dostaneme. Nakonec jsme bydlely v 8.patře a vždycky, když jsme vystupovaly z výtahu, smály jsme se a předstíraly, že ve výtahu říkaj: Bacha! Bachando. Pokoj byl super, po postelích se nádherně skákalo a v televizi dávali Winx! U moře to bylo super, bojovala jsem tam s vlnama a dokonce jsem se i naučila plavat bez rukávků. A strašně ráda jsem chodívala do dětského koutku. Byla tam taková tmavá paní s upletenými copánky, usmívala se na mě a pořád mi něco říkala. Něco anglicky, něco španělsky, něco jsme rozuměla a něco ne. Ale líbilo se mi tam moc a maminka mě tam pouštěla každý den, když jsme byly u moře a ne na výletě. Z výletů se mi nejvíc líbilo v akváriu mezi žralokama. A pak v zahradě, kde byla spousta mořských panen, které seděly na schodech a koukaly se do moře. A flamenkové tanečnice. Toužila jsem po větších flamenkových šatech, než mám doma, ale maminka říkala, že si mám radši koupit nějaké jiné. Tak jsem si nakonec radši koupila plyšáka tuleně. Ten se mi strašně líbil.

Tak co myslíte, kdo byla osoba S, O a D? Upozorňuji, že osoba O v Lloretu s námi nebyla :-) Naštěstí.

A kdo si to tak asi nejvíc užil????

Další články o našem pobytu ve Španělsku najdete v rubrice Na cestách. Jsou tam články na pokračování o Barceloně a článek o tom, jak zvládnout 24 hodin v autobuse se šestiletým dítětem. Dá se to, věřte…

Příspěvek byl publikován v rubrice Na cestách se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

9 reakcí na Lloret de Mar dle S, O a D

  1. aztli napsal:

    Buenos Días , v Lloret de Mar jsem byl mnohokrát , ale nejlepší to bylo poprvé , pořádali tam Días Mediterraneas a na tom náměstí , co je tam ta Pitoreskní Fontána , je Hotel de la Villa – Radnice a městská správa tenkrát objednala spoustu bílého rumu a sangrie a v měděných kotlích uvařili grog a rozdávali jej pocestným . Ale s cestovkou by mne to již netěšilo , raději jezdím autem sám a přespím v něm a nemusím se vázat , je to daleko lepší . Ještě si vybavuji , že jsem jel jednou s vypůjčeným autem z Lloret de Mar do Tosy de Mar a jsou tam velmi úzké uličky a na náměstí tam roste citronovník a jelikož byl kumšt odtamtud vyjet ,tak jsem kvůli otočení zacouval rovnou do obchodu , kupodivu to nevadilo .
    Jsem spíš tak trochu dobrodruh .
    Pak jsem byl spíš více na jihu , třeba v Salou a Peñíscole a cestou v Andorrském dvouknižetství .
    Tak Hastá luego , Bon viatge , Aneh Cualohtli .

    • avespasseri napsal:

      Taky by se mi líbilo jezdit třeba karavanem :-) Je to mnohem svobodnější. Ale už jsem si zvykla i na ty cestovky, co mi také zbývalo, matka touží po hotelovém zázemí, chce si odpočinout od pečování o otce (po mrtvici). Svobodně si to člověk může užít i tak, nechat se odvést a pak si to tam užívat po svém. My tam byly podruhé a tak jsme byly i na jiných místech v Lloret než jen v botanické zahradě a na pobřeží. Zahrady sv.Klotildy se mi líbily mnohem víc a cesta na Santa Cristinu byla dost dobrodružná, hlavně matka na ni vzpomíná :-)) Ale musely jsme tam jít, dcera je Kristýna :-) Sama jsem byla v Granadě na kurzu španělštiny, tak jsem si tenkrát před „nástupem“ zajela i do Sevilly. I ta Sevilla byla stokrát lepší než vychvalovaná Alhambra :-) Ale to bude nejspíš tím, že jsem už arabské paláce viděla a v davu dalších turistů si to prostě nemůžu užít…
      Mimochodem, máte velmi netradiční web, málokdy potkám někoho, kdo se zabývá starými kulturami Střední, nebo Jižní Ameriky :-)

      • aztli napsal:

        Ano , přemýšlel jsem , že je sice hezké hodně znát , ale co z toho když by to zůstalo jen v mé mysli . To je něco podobného , jako hezká žena, která by však byla permanentně zahalená a neměla by ani ona ani nikdo jiný z té krásy vlastně nic , jelikož by ji neměl kdo obdivovat a sám sebe obdivovat doma nemá smysl .
        Takže jsem se rozhodl se o své znalosti podělit . Takhle se mne hodně lidí ptá na různé poznatky , k nimž není lehké se dostat . Ti co by jim je mohli sdělit , tak takto nečiní jsou to zaměstnanci a absolvováním pracovní doby to pro ně končí kromě jiného i proto , že jsou poněkud do sebe zahledění a nechtějí se zahazovat s nějakými amatéry a dávají najevo svou nadřazenost .
        Takhle se také seznámím s mnoha lidmi a navíc je úplně jedno, jestli konkrétní článek je starý 5 let či týden , informace v něm platí a já je mohu kdykoliv doplňovat,. Asi jako učebnice jazyka, je jedno jak je stará , ale funční je stále , zejména když je interaktivní , tak je neustále nová . U webů kde se píše o politice , tak informace stará třeba měsíc je již zastaralá , již nikoho nezajímá a nic se z ní nelze naučit a po delší době jakoby nebyla .
        Tímhle způsobem jsem již naučil dost lidí věci , které by jim neměl kdo objasnit a jsou za to rádi a navíc se občas takhle seznámím i přímo , třeba se ženami .
        Takže samé výhody . Jen je to poněkud pracné , ale zajímaly mne tyto věci již asi od mých sedmi let , tak to považuji za samozřejmé . Vastně za to děkuji náhodě , že se mi kdysi dostala do ruky v sedmi letech první kniha , která tak nějak rozhodla , že se tím budu jednou zabývat podrobněji .
        Tak Hasta siempre

  2. avespasseri napsal:

    Já zase kdysi dostala do ruky knihy od Zamarovského, pak o Tutanchamónovi a Mayovky. A bylo vymalováno :-) Ale nakonec jsem u oboru nezůstala. Bohužel. Ještě před dvěma lety jsem plánovala studijní cestu i s dcerou do Alexandrie (do Alexandrijské knihovny) :-((((

  3. Amelie napsal:

    Hned bych jela na dovolenou, jen to kodrcání autobusem 24 hodin mě neláká. Ale určitě to tálo za to.

    • avespasseri napsal:

      I to jsme zvládly, i když jsem se toho trochu obávala. Hlavně cesta zpět již byla úplně v pohodě… dcera si tam našla kamarádku a tak seděly spolu a hrály si. O cestě tam píšu v článku Do Španělska s walkmanem. Zlatý starý walkman.

  4. Pingback: Dcera na mě prdí a manžel na mě kašle… | Žít je umění

  5. Pingback: 14. Vnitřní soudce | Žít je umění

  6. Pingback: Nejlepší dovolená! | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s