Z čeho máte strach?

Tak například já mám strach chodit do strašidelného zámku…

Znáte Draxmore?

Já tam byla jen jednou, to byla dcera ještě hodně malá. Celou dobu se nesla v náručí a cítila se tam zřejmě bezpečně, protože se dívala kolem. A když začala mít strach, prostě zavřela oči :-) Holt je to asi naše první reakce: dělat, že to není :-)

Teď by tam chtěla zas, ale já se bojím. Vstupné je dost vysoké, abychom šli zase celá rodina. Tak to nejspíš zůstane na manželovi. Minule nám tam dělal takové zázemí, cítila jsem z něj, že je jako ten nebojácný Honza. Ví, že je to jenom hra, a jen si to užíval. Když jsem se na tenhle jeho pocit napojila, hned mi bylo líp.

Vždyť čeho se bojím? Soch? Loutek, které pohybují rty, a zdá se, že mluví? Ale přitom ve skutečnosti nemluví? Tmy a prapodivných světel a zvuků? Co Vám udělá zvuk?

Prý jsme evolučně vycvičení vidět za každým nezvyklým zvukem potencionálního nepřítele, který na nás vyskočí někde z houští. Také cítíte to věčné napětí ve svém těle? Tu věčnou připravenost k té základní lidské reakci: útok, nebo útěk? Žijeme v neustálém stavu ohrožení. A společnost ho v nás ještě posiluje. Jedna dvě, klíště si jde pro tebe… znáte tu reklamu na očkování proti klíšťové encefalitidě?

Jít do lesa je dnes vrchol hrdinství…. místo vlka tam dnes na Karkulku číhá klíště. Baf.  To my do lesa jdeme, a docela často, nastříkáme se… ale na ulici říkávám v legraci dcerce: „Dávej pozor na plechové příšery. Chvilková neopatrnost a sežere tě“ :-) Je zajímavé, že strach z aut v nás žádná reklama neživí…

Ale mít strach je něco naprosto přirozeného. Nemá cenu se mu nějak vyhýbat, nebo snažit se ho potlačit. Také spousta těch, co milují adrenalinové sporty, ho překonává velmi často. Rozbuší se Vám srdce a máte pocit, že žijete. Zkuste vyšlapat v Uherském Hradišti schody na věž s tobogány. Co patro, to výstražný nápis ve smyslu: Zvažte, zda je vhodné, abyste do Black Hole šli. Když dojdete nahoru, buší Vám srdce z toho výstupu, ale i z té představy: co tak strašného tam je? Adrenalinová zábava? Já nemusím adrenalinovou zábavu. A pak zjistíte, že tam nic strašného není. Jen máte radost, že jste to sjeli, a ta radost, to je život.

Ale také není radno strach podceňovat. Strach nám říká, že máme být opatrní. Strach nám říká: nedělej to. Nechoď tam.  Pokud strach cítíte, není to žádná ostuda. Je to jen znamení toho, že něco ještě neumíte. Máte strach mluvit na veřejnosti? To je logické, pokud jste to ještě nikdy nezkoušeli, nebo pokud máte v hlavě spoustu mylných představ. Máte strach sjet černou sjezdovku? No, pokud nejste dobrý lyžař, proč třeba nezačít modrou a červenou?? Dobrý lyžař si sjíždění černé sjezdovky totiž užívá.

Není potřeba vinit sám sebe, že nejste dost dobrý, protože máte strach (o tom, proč nemá smysl vinit sám sebe a snažit sám sebe měnit, jsem psala v článku Co určitě nemá smysl – 2. část). Vše je správné tak, jak to je. Vše má svůj smysl. Pokud cítíte strach, máte velmi dobrý důvod ho cítit. Jde jen o to zjistit jaký.

Třeba je závažný. Ale třeba je zrovna tak malicherný, jak ten můj strach chodit do strašidelných zámků. Stále ještě jsem někde hluboko uvnitř nepochopila, že stíny mi neublíží. Že mnohdy není to ohrožení skutečné, ale jen a pouze v naší hlavě.

Asi půjdu znovu do strašidelného hradu si tento úhel pohledu trochu natrénovat :-)

Protože, jak říkám své dceři, bez tréninku se člověk nic nenaučí. A spíš jednou spadne a nabije si kokos :-) Tomu pak říkám to pravé ohrožení…

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Ctnosti a neřesti, život se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na Z čeho máte strach?

  1. annapos napsal:

    Já, narozdíl od tebe Avi, se bojím ráda, tedy takové ty ohavnosti, to nemusím, ale takový ten strach v pozadí, to se podívám ráda. Psychologický aspekt? Vzpomínám si, když byla vnučka malá, jak ji přitahoval krb a kamna, nahoru a dolů, jsme se snažili ji uhlídat, až se spálila a věděla?

  2. Pingback: Fórek na pondělí | Žít je umění

  3. anarvin2013 napsal:

    Hezky napsaný článek. I já se občas nervózně ohlédnu – co kdyby tam náhodou byla ta příšera, kterou jsem viděla v posledním hororu, že? Občas se zaposlouchám do zvuků našeho domu, když usínám a to se mi hnedle začnou hlavou prohánět divoké výplody mé fantazie a jindy si v lese říkám, co kdybych potkala přeci jen to divoké prase, zvládla bych před ním utéct? Skočila jsem tandem ze 4 kilometrů a až několik měsíců potom mi začaly vadit výšky… Vše asi skutečně má svůj smysl a význam…:)

  4. Pingback: Tak už jedem do finále… prázdnin a druhého měsíce… | Žít je umění

  5. Pingback: Jen jediný krůček ke štěstí | Žít je umění

  6. Pingback: Zasmát se vlastním chybám | Žít je umění

  7. Pingback: Ty děti… a ti rodiče! Také s Vámi cloumá hněv? | Žít je umění

  8. Pingback: Návraty – Zasmát se vlastním chybám | Žít je umění

  9. Pingback: Návraty – Jen jediný krůček ke štěstí | Žít je umění

  10. Pingback: Jen jediný krůček ke štěstí (Návraty 2019) | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s