Nejlepší opilecká píseň (a tanec) na světě!

A když už jsem v tom Bollywoodu, dám Vám sem ještě jedno mé oblíbené video z filmu Devdas (2002). Stejně jako More Piya (Má lásko), ani tuhle písničku si na svém DVD už pustit nemůžu. A tak jsem ráda, že jsem si na ni vzpomněla a našla na youtube.

Obdivuju choreografii tohoto tance. Nikdy by mě nenapadlo, že opilecké vrávorání se dá využít jako choreografický prvek.

Celá ta píseň je tak legrační (vizuálně; co se textu týká, už si nepamatuju, o čem přesně se tam zpívá. Pokud byste měli zájem, mohu dohledat)… ale do toho pak přijde tragický závěr. Ve videu je na to jen narážka. Nejdřív se podívejte a já to pak dopovím…

Píseň ve skutečnosti končí tím, že hlavní hrdina začne kašlat krev. Tuším to byla tuberkulóza. Od téhle chvíle to s ním pak už jde jen z kopce… A žádný happy end se nekoná.

Nevím, co k tomu říci víc. Možná jen to, že s city není dobré si zahrávat. A pokud kdokoliv z Vás, co tohle čtete, má někde lásku, které se bojí otevřít, nezavírejte se jí. Bojujte za ni. Pokud se bojíte, zjistěte proč, ale nezavírejte se před ní. Protože Vás stejně dohoní. Zůstane ve Vás, bude tam hlodat. Pět let, deset let, patnáct let, dvacet let. A až po ní budete chtít jednou sáhnout, už bude pozdě…

Dveře se před Vámi zabouchnou, stejně jako v závěru tohoto filmu. Našla jsem ho jen v originále, bez titulků. Kdo chcete, zapátrejte na youtubu, zahlédla jsem tam francouzskou a německou verzi.

A věřte mi, tohle není citové vydírání, není to jen filmařská licence, nebo snaha režiséra dojmout Vás. Někdy je to krutá pravda. A záleží jen na Vás, jestli to dojde až takhle daleko.

Jestli tu lásku prožijete.

Nebo jestli si z ní, i když nedojde naplnění, vezmete to, co Vás posílí. Třeba lásku samu a její ohromnou sílu.

Nebo jestli před ní couvnete, jako Devdas, a ona Vás pak uhlodá, vysaje a zabije. Právě proto, že je tak strašně silná.

Podle diskuse pod videem jsou prý Devdasova poslední slova jsou tato: „where will I find again my lost innocence…my lost dreams…my lost childhood? Where is gone the shade of trees where I made myself a home?“

Ale nechci končit tak srdceryvně. Láska si beztak bude dělat, co chce. Můžeme za ni bojovat, třeba roky, můžeme před ní utíkat, třeba roky, všechno to má svůj smysl a ona nakonec beztak vyhraje. I když možná ne tak romanticky, jak jsme si kdysi představovali…

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Tanec, Utrpení a láska se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 reakcí na Nejlepší opilecká píseň (a tanec) na světě!

  1. est napsal:

    „Kam zmizely stíny stromů, jež jsem si učinil domovem…“
    Jak bolestně se smiřujeme s tím, kam nás někdy zavedou vlastní rozhodnutí. A není cesta zpátky, leda do vzpomínek.
    Film je vizuálně opravdu úchvatný, zhmotněná Šeherezádina pohádka. Jakkoli jsou podoby lásky nespočetné, touha po ní je všude stejná, bez ohledu na kulturu, rasu, náboženství.

    No nemůžu odolat, přihodím taky svou oblíbenou,tesklivou, milostnou, opileckou.

  2. est napsal:

    Teď koukám, „kam zmizel stín stromů“ to mělo bejt, jinak je to nonsens :)
    Jsem rád, že se vám TW líbí, spousta lidí nemůže vystát jeho hlas.

    • avespasseri napsal:

      Mně dávají smysl i stíny stromů, ale to by bylo anglicky nejspíš shades of trees. Ale to je fuk. No, já bych si to doma nepouštěla, ale bylo to podobné něčemu, co občas poslouchá manžel, a přišlo mi, že to k té pisni dokonale pasuje. Kdyby ta písnička nebyla tak nostalgická, řekla bych, že i pobavila…

  3. malé srdce napsal:

    Moje kamarádka a kolegyňka na neurochirurgii, kde jsem kdysi pracoval jako zdravotní bratr mi říkávala: „Vždycky řekni tomu druhému co k němu(ní) cítíš, protože nikdy nevíš, jestli ještě někdy budeš mít příležitost mu(jí) to říct.“ A jak jsem poznal na svém životě, měla pravdu! Jenže jsem si to uvědomil opravdu pozdě. Říkejte mi osel.

    • avespasseri napsal:

      Takových oslů po světě bohužel běhá asi spousta…
      Někteří jsou menší, protože jen neviděli, co kolem nich prochází, a někteří větší, protože to viděli, ale otočili se k tomu zády…
      Ale co, hlavní je se poučit a chyby neopakovat, že?

  4. Pingback: Trojka – ne, švédská ne… | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s