Strach milovat

(credit to Gartenlaube)

(credit to Gartenlaube)

What are you afraid of?

Tak jsem se na závěr ptala v “básni”, nebo snad spíš “zamyšlení”, které jsem uveřejnila včera. Čeho se bojíš? Proč se neotevřeš životu a jeho lásce? Proč se neotevřeš lásce?

Stalo se Vám to někdy? Že jste se dotkli té lásky v sobě, té ochoty milovat, rozdat se, přijmout a zapomenout na sebe? Zní to krásně a zní to tak dokonale, že? Tak by to přece mělo být?

Love means letting go of fear. Love means letting go of yourself.

Věty, na které často narážím.

A přece je tu ten strach. A přece nemůžete pustit své Já a nechat ho rozpustit.

A tak si můžete říkat: To je děsné, neměla bych se bát, vždyť není čeho. To je děsné, strach je špatný, tak proč ho cítím? To je děsné, nedokážu přestat lpět sama na sobě, a na svých touhách a představách. Nechci ten strach a nechci to Já. Jsou jen překážkou k opravdovému štěstí.

Atd., atd.

Jenže jak už jsem jednou psala. Strach není nic špatného, strach může být i rádce. Strach může být tím, kdo Vás hlídá, abyste nesešli z cesty, nebo si dokonce vážně neublížili. Strach může být jako takový alarm, který začne blikat v okamžiku, kdy Vám hrozí nebezpečí: Nechoď tam! Pozor!

A tak jsem se ptala sama sebe, proč vlastně cítím ten strach? A jeden nedávný zážitek mi na to dal odpověď: protože kdybych ho necítila, rozdala bych se. Dala bych se cele, bez toho, abych něco požadovala zpět. Přesně tak, jak to láska dělá, když se na ni napojíte. Lásku nezajímá kdo miluje koho, ani ji nezajímá, co za to dostane. Láska zcela přijímá a zcela dává. Samu sebe. Je silná tak, že když vstoupíte do jejího rajónu nepřipravení, smete Vás. Nezbude z Vás vůbec nic.

Hmmm, ale tak je to přece správně, řeknete si možná? Člověk nemá myslet jen na sebe, má myslet i na druhé? Člověk má mít trochu toho soucitu s druhými, trochu té empatie. Člověk nemá být sobec, nemá myslet jen na své potřeby, ale také na potřeby těch druhých. Nebo snad ne? Co všechno už lidské Ego napáchalo? Nebo dá se vůbec nějak spojit potřeby těch druhých a ty Vaše, když se tedy jako máte “cele odevzdat”???

Vstoupit do “dravého proudu lásky”, jak o něm píšu v textu Moře, bez ukotvení ve světě Nepodmíněnosti (svět Pravdy, Harmonie, Míru, Respektu, ale i té Lásky) vede jen a jen k utrpení. Láska totiž vše, co není Láskou, stráví. Pokud se sami nestanete Láskou, zemřete a nezůstane z Vás vůbec nic. A stát se Láskou znamená, že budete respektovat Pravdu. Že půjdete jen tam, kam Vás ta Pravda povede. Že budete dělat jen to, co ve Vás bude vzbuzovat Mír a Harmonii.

Nikdy, nikdy nesmíte zaměnit lásku k druhému za obětování toho nejdůležitějšího, co ve Vás je.

Protože tím ublížíte sobě, i tomu druhému. A lásku tak beztak doopravdy nepoznáte! A že by to byl způsob, jak si „užít života“, tomu fakt nevěřím…

Příspěvek byl publikován v rubrice Utrpení a láska se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

24 reakcí na Strach milovat

  1. est napsal:

    Moc pěkně napsáno, teď ještě dojít k realizaci. Není co dodat.

  2. malé srdce napsal:

    Jsi velmi hluboká duše, kdy se ptáš a hledáš odpovědi na své niterné otázky. Ani nevím, co bych k tomuto článku dodal. Vždycky píšeš tak nějak do hloubky, že už není třeba k tomu nic dodávat:-) Rád chodím na Tvůj blog. Jen mi řekni, zpěvavý ptáčku, kde bereš ten velký entuziasmus a inspiraci, že každý den dokážeš publikovat jeden článek? U mě každý článek nejdříve musí trochu uzrát v srdci a až když cítím, že už by to bylo úplné, až potom ho publikuji. Ale někdy v sobě slyším hlas a tehdy jsou tu slova, myšlenky okamžitě a já je jen zapisuji. Tehdy se cítím, jako bych byl jen písařem. A kolikrát se tak zamyslím, odkud asi ta myšlenka přišla. Těch článků, které jsem napsal tímto druhým způsobem není mnoho, ale právě těch si vážím nejvíce, protože věřím, že mi byly dány darem nejen pro sebe, ale i pro ostatní.

    • avespasseri napsal:

      Jsem zatím nabitá inspirací… mám dojem, že toho je ve mně tolik, co bych chtěla konečně říct. Blog je super věc! Nejvíc mě na tom baví právě to, že zjištuju, jak moc je to podobné tomu, když jsem psala jen poetické texty. I tady to nějak plyne samo. Jen ty články v Tajemství života jsou hodně promýšlené, u těch ostatních často nějak začnu a sama se divím, kde jsem skončila. Většinou mě to samo dovede k nějakému cíli, který má pro mě nějaký smysl. A snad i pro ostatní :-) A hlavně mám zatím dost času se tomu věnovat, kolikrát napíšu několik článků za den a pak mám zas chvilku na oddych a nabírání další inspirace. Mám soupis témat, co mě napadala, ale ony se teď dožadují projevu úplně jiné :-)) Až se zas vrátím do pracovního procesu, tempo publikování výrazně poklesne. Bohužel…

  3. Vendy napsal:

    Toto je moc pěkně řečeno a dobře míněno, ale tu lásku rozdávající (nebo obětující) chápu doslovně. Tedy rozdat se, vzdát se všeho, čeho si cením sama na sobě. Nějak se mi to neslučuje.
    Strach je víceméně vyvinutý pud sebezáchovy, takže má své opodstatnění.
    Protože, když se necháme zničit, co po nás zbyde?
    I když teoreticky, až jednou nebudem, taky se můžem ptát, co po nás zbyde. Protože většinou po nás neštěkne ani pes.
    Zní to možná trochu cynicky, ale v podstatě je to tak. Ale to jsem odbočila od tvého zamyšlení…

  4. Pingback: Listen to the beat of your heart | Žít je umění

  5. Pingback: Trojka – ne, švédská ne… | Žít je umění

  6. Pingback: Jen jediný krůček ke štěstí | Žít je umění

  7. Pingback: Bláznivá láska | Žít je umění

  8. Pingback: Ty děti… a ti rodiče! Také s Vámi cloumá hněv? | Žít je umění

  9. Pingback: 15. Láska je všude, jen v našich srdcích tak zřídka… (Absurdistán 2014) | Žít je umění

  10. Pingback: Čeho bychom se neměli nikdy vzdát?? | Žít je umění

  11. Pingback: 44. Od kdy skutečná láska trpí?? | Žít je umění

  12. Pingback: 8 darů (z) lásky, aneb Valentýnský speciál (část 2) | Žít je umění

  13. Pingback: Copak najde pštros pod pískem?? | Žít je umění

  14. Pingback: 13. Jahodový ráj, aneb pracovní výbuch | Žít je umění

  15. Pingback: Tohle bych byla nečekala (aneb co zas vylezlo z magazínu Aves)… | Žít je umění

  16. Pingback: 14. Jahodový ráj, aneb práce není zdraví prospěšná! | Žít je umění

  17. Pingback: Když vztah nepřináší radost, má smysl ho lepit? | Žít je umění – ENjoy!

  18. Pingback: Nic a nikdo není důležitější než Tvá energie. To je ta pravá láska. | Žít je umění

  19. Pingback: Návraty – Jen jediný krůček ke štěstí | Žít je umění

  20. Pingback: Jen jediný krůček ke štěstí (Návraty 2019) | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s