Dexter, jeho konec a konec lidského života…

Deutsch: Logo von Dexter

Deutsch: Logo von Dexter (Photo credit: Wikipedia)

Bývaly doby, kdy jsem tady každou neděli psala o Dexterovi ve spojitosti s některými životními tématy (Dexter aneb paradoxy života, Dexter a trpělivost, Dexter aneb jak je to s tou svobodnou volbou, Dexter a jaké to je, když zjistíte, že někdo Vám blízký je vrah, Dexter – bude žít? Hmm, žít je umění, Dexter a Bestie v nás, Dobro a zlo (aneb „grey zone“ Dexterova života, Dexter – peníze, peníze, peníze).

Poslední článek byl o tom, jak strašný vliv na kvalitu seriálu a vůbec na kreativitu lidí mají peníze. Cokoliv se dělá s myšlenkou na zisk, a ne s myšlenkou na kvalitu, tu kvalitu většinou ztrácí. Jak se začne kalkulovat, ztratí to opravdovost, která není v hlavě, ale někde úplně jinde. Kreativitu nevymyslíte, ta k Vám přijde. Psala jsem o tom v článku Tvořivá síla.

Na seriál jsem zanevřela natolik, že jsem o něm přestala psát. Ale ne natolik, abych ho nesledovala až do jeho úplného konce. Do posledního dílu poslední řady. Nemůžete nechat člověka, jehož osudy několik let sledujete (někdo osm, já výrazně méně), do jehož života jste jako diváci zapleteni, ať si to uvědomujete, nebo ne, jen tak vyšumět.

Zajímalo mě, jak skončí on. Zajímalo mě, jak s ním skončí autoři.

Protože tady nejde o Dextera. Tady jde o to, jaký konec si autoři myslí, že si zaslouží člověk, který má v sobě Bestii, nějakým způsobem s Ní díky nevlastnímu otci pracuje tak, aby tím, pokud možno, neubližoval nevinným lidem, ale zároveň touží po lidském kontaktu, kterého v 1. řadě ještě nebyl zcela upřímně schopen. Emoce jen kašíroval, partnerku měl jen proto, aby to vypadalo, že je normální.

POZOR SPOILERY

Asi nás to z těch všech rozhovorů, které autoři během poslední série poskytovali, mělo napadnout. Mě to nenapadlo, protože přesně to je konec, který jsem nechtěla pro takového člověka vidět.

A přestože ten závěr je silně emotivní, poetický a symbolický (a proto se mi na jednu stranu líbí), na druhou stranu TOHLE prostě není konec, který si Dexter zasloužil.

A jak kdosi v komentářích řekl:

– pokud mělo být morálním poselstvím celého dlouhého seriálu, že je lepší být sériovým vrahem, tak snad ten seriál ani nemuseli točit.

– pokud mělo být morálním poselstvím celého dlouhého seriálu, že je těžké být člověkem a cítit emoce, lásku, úzkost, váhání… tak těžké, že je člověk neunese… že je prostě lepší zůstat sociopatem a nesnažit se o žádnou změnu, o lidský kontakt s druhým člověkem, tak ten seriál ani nemuseli točit.

Největší zklamání mi asi přinesl závěr jedenáctého dílu (toho předposledního), kdy ve chvíli, kdy se všichni hrdinové zdají být na konci své cesty z bahna ke štěstí, se všechno zvrhne zpět ještě do hlubšího bahna. Když se Debra (Dexterova sestra) dokáže přenést přes vše, co viděla a udělala, dokáže bratrovi pomoct chytit jiného sériového vraha, který jim oběma ublížil, a předá mu ho s tím, že ví, co s ním Dexter udělá (rituálně ho zabije). Když zjistí (ač to v tom okamžiku vypadalo fakt divně), že by mohla znova milovat svého expřítele a že on stále miluje ji. A když Dexter sám se dokáže vzdát své touhy po krvi a po pomstě a předá toho sériového vraha zpět své sestře policistce, aby ho zatkli a nechali projít tím klasickým soudním procesem vedoucím k elektrickému křeslu.

V tom okamžiku to všechno utnou a nechají to spadnout do tragédie. Zač v tom okamžiku oba hrdiny trestají? Za to, že oba nalezli štěstí a klid?

Nebo si z toho mám odnést informaci, že štěstí a klid člověk nikdy prožít nemůže, protože ho minulost vždy dožene?

Nebo si z toho mám odnést informaci, že autoři věří, že minulost a vina člověka vždy dožene, a proto člověk nemá nikdy právo na šťastný život?

Nebo si z toho mám prostě odnést informaci, že televizní seriály jsou fakt blbost?? :-)

A tak mi jen dovolte zavzpomínat na to, co mi nejvíc utkvělo v paměti z jednotlivých osmi sérií:

1. série: o tom, jak moc člověka může ovlivnit trauma z dětství

2. série: o tom, jak nemožné je zabít nevinného člověka… i pro sériového vraha

3. série: o tom, jak Vás zradí muž, kterého považujete za svého prvního přítele, prvního důvěrníka své temnoty, a o tom, jak těžké bylo mu uvěřit

4. série: o tom, jak velkou cenu člověk může zaplatit za to, když se touží stát lepším otcem

5. série: o tom, jak i sériový vrah může pomoct traumatizované ženě, nasadit vlastní život, i vlastní emoce

6. série: o tom, jak se Vám v jedné vteřině může rozpadnout Váš svět, když platíte za své hříchy

7. série: o tom, jak druzí trpí za Vaše hříchy

8. série: o tom, jak za ně trpíte Vy sami

Možná by ten seriál měl ještě pokračovat. Protože podle mě je tohle dno, ze kterého je ještě cesta vzhůru. Když si uvědomíte, jak moc jste druhým lidem ublížili, za co všechno jste zodpovědní, převzít tu zodpovědnost… a žít dál ne s vědomím viny, ale s vědomím zodpovědnosti.

Což neznamená, že se zavřu daleko od lidí, abych jim zas náhodou neublížil…

Dexter možná skončil, ale mně to nedalo a pokračovala jsem v psaní o Dexterovi dál – v sérii 8 článků inspirovaných Dexterovými komentáři: první naleznete zde

První část série věnované seriálu naleznete zde.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Dexter, život se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Dexter, jeho konec a konec lidského života…

  1. Pingback: Trojka – ne, švédská ne… | Žít je umění

  2. Pingback: Peníze, peníze a peníze… | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s