Trojka – ne, švédská ne…

 

Nejde ani o ruskou trojku (znáte? máte ji na obrázku vpravo).

Už Vás to napadá?

Ano, tento blog slaví už c e l é  třetí narozeniny. Tedy tři měsíce od svého narození.

Slavíte jen roky, nebo i měsíce? Můj otec přišel před nějakou dobou s nápadem slavit kulatiny – 500, 600, 700 apod. Měsíců. Jak ten Metuzalém. Jen si to představte. Slavit čtyřstovku, nebo pětistovku.

Když byla dcerka ještě mrňous, který neuměl mluvit, ani chodit, a já trávila valnou většinu část dne krmením, přebalováním, procházením, uspáváním … a to stále dokola… upnula jsem se na pár základních mezníků. Tři měsíce a šest měsíců.

A tak jsem si na tříměsíční „narozeniny“ upekla dort, dcerku jsem obložila jejími oblíbenými plyšáky a strčila jí do ruky lžičku (upozorňuju, že v té době byla plně kojená a lžičku mi vzala na milost až snad někdy po osmém měsíci?) a udělala jí oslaveneckou fotku. A sama jsem si ten den pořádně užila.

Podobně u šestiměsíčních oslav. To už tam malá pěkně seděla.

Koláč jsem upekla včera (páteční sladká svačinka do školy … zavedla jsem si takový příjemný zvyk), tak dnes mohu slavit. (článek píšu v pátek :-)).

Jak to tedy na mém blogu vypadá po třech měsících?

Vypadá to tu dobře a mě to strašně těší. Lidé čtou, čím dál více lidí, a čtou hodně. A dokonce se i vrací. To je co říct. Píšu si ten blog hlavně proto, že mě to strašně baví, že i já sama, když se ohlédnu zpět, jasně vnímám jednotlivé články jako takové obrazy na své cestě, které mi říkají, co všechno jsem zažila, jak jsem na to reagovala, a kam jsem se v dané chvíli ubírala. Není to jen soubor článků, každý z nich odráží něco hluboko ve mně… něco hluboko v nás. A proto ho píšu i pro Vás, protože věřím tomu, že to hluboko v nás máme společné a ráda na to všechny upozorňuju. Pořád. No to víte, učitelka :-)

Minulý měsíc se nesl ve znamení konce starého (Dexter, práce) a začátku nového (škola, čchi-kung, geocaching). Psala jsem o tom, jak některé věci jsou navzdory všem změnám stále stejné (Komenský). Psala jsem o tom, jaký je podle mě ten správný konec (DEXTER SPOILER! pád do hlubin? jestli jsem někde v komentářích k Dexterovi na dexterdaily četla něco o předvídání konce, při pohledu na název mého článku mě v souvislosti s koncem tohoto seriálu trochu mrazí…), práce, seriálu, lidského života, partnerského vztahu. A jaké to je, když se připravujete na něco nového, a jak to pak může přinést, navzdory případným obavám (I bez obav), do života nový řád a novou radost.

Ach ano, psala jsem hodně o radosti. O radosti, kterou přináší tanec (různý, bollywoodský, opilecký, baletní…), o radosti, která přináší dobrou náladu. Ale protože tak miluju paradoxy a málokdy píšu o jedné věci, aniž by se za chvíli neobjevila na obzoru i ta druhá, psala jsem také o utrpení. O strachu a hněvu. O stínu v nás. O cestě z džungle, o tom duchovním probuzení.

A psala jsem hodně o lásce, protože na chvíli se mi v přítomnosti zase zjevila personifikovaná minulost. Psala jsem o její síle Vás povznést, i srazit k zemi. O strachu milovat, o zodpovědnosti v lásce. A psala jsem o bdělosti. Mnohokrát.

A samozřejmě o respektu. Také mnohokrát, včetně diskuze.

 

A které články slavily největší úspěch?

45 způsobů, jak si zlepšit náladu.

Respektovat a být respektován – 2. část a Respektovat a být respektován – 3. část

Bdělost na silnicích

První desítku uplynulého měsíce najdete v menu nahoře (Co se Vám líbilo).

 

Které články by si určitě ještě zasloužily Vaši pozornost?

Co zcela jistě nemá smysl – 1. část a Co zcela jistě nemá smysl – 2. část

Proč mohou být strach a hněv super emoce?

A dva články o lásce:

Strach milovat a Nejlepší opilecká píseň (a tanec) na světě!

 

A který článek mě uchvátil jinde?

http://konechledani.blog.cz/1309/jeffie-plamen-pravdy

 

Díky za Vaši přízeň,

doufám, že Vám mé články jsou k něčemu dobré :-)

Vaše,

AP