Každý to máme asi trochu jinak. Každý máme to své oblíbené místo, kam chodíme… ať je to místo skutečné, nebo jen v představách.
Místo, kde cítíme klid a mír.
Místo, kde se cítíme šťastní a spokojení.
Místo, kde nacházíme uvnitř sami sebe lásku a radost.
Která místa, které vzpomínky, které fantazie ve Vás podobné pocity vzbuzují?
Zkuste si zavřít oči a vzpomenout si na ně… a ponořit se do těch pocitů. Alespoň na chvíli. Třeba Vám alespoň na pár okamžiků změní život. A třeba ve Vás vydrží i několik hodin, možná celý den?
Jedna praxe, kterou na našem čchi-kungovém Orlovi děláme, je téhle dost podobná. Minule jsem jí prováděla studenty poprvé, byl to hodně zvláštní pohled… všichni seděli kolem mě a usmívali se. To bych chtěla zažívat pořád! :-)
Ale tohle je článek, který má odkazovat na jeden z Dexterových komentářů v druhé řadě tohoto seriálu. Tady jej tedy máte:
Dexter: (voice over, at Cody’s presentation) I’m a little confused. Lila is the one showing me how to take control, stop killing, get my life clean. (waves at Cody) But this is the first time since I went into recovery that I actually feel clean.
Dexter (tak nějak mu nic jiného nezbylo, pokud nechtěl ztratit partnerku, která mu zpočátku sloužila jako taková zástěrka… jako taková maska normálního života tohoto dost nenormálního člověka) chodil ve 2. řadě na odvykačku (Lila byla jeho patronka)… předstíral, že je závislý na drogách. Ale přitom byl ve skutečnosti závislý na něčem úplně jiném.
A paradoxně zjistil, že vztah s někým tak malým, tak nevinným (tak nevinným, jakým byl on sám, než mu před očima zabili matku) jako je syn jeho partnerky Cody v něm může vzbuzovat pocit klidu a míru a radosti.
Ano, to děti také umí.
Je to další z věcí, proč je dobré mít děti. Bod 8. Abych přestal být závislý na vraždění.
O tom, že člověk s dětmi naopak často tuhle chuť dostane, o tom tento článek není :-)
První článek ze série věnované Dexterovi naleznete zde. Ostatní jsou v rubrice Inspirace.
Článek inspirovaný Dexterovým komentářem ve třetí řadě naleznete zde.
Žít je umění 
Ty mi vždycky mluvíš z duše … máš (nebo tedy Dexter má) naprostou pravdu, Ve mě děti přesně ten pocit klidu a míru vyvolávají … když jim dám pusu, když je sleduju, jak provádí nějakou bejkárnu, když usnou a usmívaj se ze spaní, když si můžu přivonět k jejich vláskům …
Nikdy jsem se necítila víc šťastná než teď, když jsem máma.
Že jo? Na tohle jsou děti (a zvířata) nejlepší… když místo abychom my tahali je do našeho světa, necháme se vtáhnout do toho jejich :-)
Šťastná jsem každým dnem, každou minutou. Jsem ráda, kde jsem, s kým jsem.
To je úžasné :-)
Mam takove misto a chodim tam rada :) v predstavach, protoze v realite uz neexistuje.
BTW to mi nedoslo, ze ucis cchi-kung :) jak jsi se k tomu vlastne dostala?
Já vlastně ani nevím, už je to hodně let zpět. Asi přes čínskou medicínu. V nějaké době jsem zjistila, že mi to vyhovuje víc než jóga, která mi přišla statická. A já potřebuju pohyb :-) Tam je aspoň v té pohybové části :-) Orla jsem začala dělat později, cvičím ho asi 6 let, před pěti lety jsem byla poprvé na semináři .Bylo to poprvé, co byla dcerka na víkend jen s tatínkem :-) Takže po všech stránkách význačná chvíle :-)
jsem ostuda, ted jsem podle stitku docetla ty ostatni clanky… klasicka ukazka toho, jak je clovek nekdy selektivne slepy…
Pingback: Také už víte, co všechno Vám přinesl říjen? | Žít je umění
Pingback: Je jedním z nás – v našich nejtemnějších snech… | Žít je umění