Chvála spánku – 1. část

spánek

(credit to: Carsten Ullrich)

Můj manžel občas nostalgicky vzpomíná, jak za těch „mladých“ let (já pořád „mládí“ posuzuju z hlediska mé již dávno zesnulé devadesátileté prapratetičky) pařili a domů se vraceli nad ránem. Já jsem, naopak, už s nástupem puberty na základní škole mohla na propařené noci zapomenout úplně (tedy pokud jsem ve 12 letech vůbec nějaké prožila :-)). Důkaz o přitažlivosti opozit :-)

Nedostatek nočního spánku se na mě začal projevovat celkem nepříjemnými fyzickými projevy (o pár let později to lékař čínské medicíny nazval nedostatkem jinu; žádný jiný lékař neměl nikdy tušení, co mi to vlastně je :-)). Vrcholem byla jedna silvestrovská párty kdysi na vejšce. Zjistila jsem, že kombinace nedostatku spánku, alkoholu a ještě protančené noci, může být dost drastická. Matka mi tenkrát říkala, že přemýšlela, jestli mě nedovést do nemocnice.

A tak se ze mě stala velmi střídmě žijící osůbka. Ne že bych občas neponocovala, ne že bych občas nepila, ale většinou pak něco podobného dost dlouho nezkouším, ačkoliv po porodu se mé problémy výrazně zlepšily. Ale ponocování jsem si užila dost a dost právě po tom porodu :-)

Divoké párty mého muže a jeho kamarádů, když něco slaví, jsou proti mým akcím jak seismosaurus (proč se tak asi jmenuje??) proti eoraptorovi, který není velký ani jako šestileté dítě.  (Jak vidíte, dcerka má zrovna období lásky k dinosaurům).

Ale hlavně se ze mě stala bojovnice za právo na spánek. Spánková deprivace je přece jedním z rafinovaných způsobů mučení… tak proč se nechat mučit?

  • Budit někoho ze spánku považuju za to nejhorší narušení jeho práv. Spánek je pro organismus přece velmi důležitý, dodává nám energii, pomáhá tělu regenerovat, REM spánek s jeho sny má spoustu ještě neprobádaných pozitivních vlivů. Spánek napomáhá posilovat imunitu (co asi dělají „bílí policajti“, jak podle jednoho dětského seriálu nazýváme s dcerou bílé krvinky, když jsou unavení flámu? Povalují se a baktérie se shlukují kolem a vyplazují na ně jazyk). A má prý pozitivní vliv na vyšší duševní činnost (myšlení a tak).

A tak jsem odmítala dceru budit v noci na nočníček. Chápete, že někdo to při nácviku odplenkování dělá? A i bez tohoto „mučení“ jsme byly v noci bez plenek docela brzo. Rozhodně dřív než přes den :-)

Odmítala jsem kvůli těm pár minutám, kdy přijdeme do školky sice včas, ale stejně minutu před „zavíračkou“, třást s dcerou a tahat ji spící z postele.

  • Chodit do práce na šestou považuju za zločin (tedy pokud Vás musí budit budík), kteří páchají zaměstnavatelé na svých zaměstnancích. A potažmo na jejich dětech. Není to třeba týrání dětí?? :-)
  • 24ti hodinové směny lékařů (nejsou třeba i delší?), kdy si mají třeba na chvilku zdřímnout v práci, pak s nimi někdo zatřese a oni jdou operovat, což se pak třeba ještě opakuje minimálně jednou, považuju za nabádání k obecnému ohrožení.

No, prostě militantní bojovnice za právo na spánek.

Ale protože život už je takový, že někdy má člověk spánku prostě nedostatek:

  • buď proto, že noc místo zaslouženého odpočinku trávil ještě větším výdejem energie (hopsání do rytmů hudby za popíjení dobrého drinku),
  • nebo proto, že mu holt nic jiného nezbývá, než jít brzy ráno do práce a nechce se mu kvůli tomu jít už v osm spát,

tak Vám v pokračování tohoto manifestu za dostatek spánku prozradím, co jsem jednou udělala já, když jsem měla za sebou probdělou noc a před sebou několikakilometrový pochod ve více jak 30 stupních celsia…

Takže pokračování příště (najdete ho tady), nějak se mi to natáhlo :-)

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Zdraví, život se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na Chvála spánku – 1. část

  1. Alinka napsal:

    Pěkný článek. Zavzpomínala jsem si na své probdělé noci před zkouškama na VŠ. Pochopitelně jsem se učila na poslední chvíli a pak nestíhala, pila kafe z půllitráku (přestože normálně ho nepiju vůbec) a snažila se nacpat do hlavy alespoň něco. Nebo na firemní párty, s kolegy v bývalé práci, které se často protáhly až do rána a pak se šlo rovnou do kanclu. Dneska by mě taková noc zabila. Starnu :))).
    I když na druhou stranu ty dvě malé ještěrky mi momentálně zprostředkovávají zcela jinýdruh nočního adrenalinu. Nejhorší je, když mě probuděj tak do půl hodiny po usnutí – totální dezorientace :).

  2. Sedmi napsal:

    jo jo, teď by si mohly ještě přečíst naše děti, že? nejlíp ještě před narozením :D

    • avespasseri napsal:

      Jo, jo :-) No, zdá se, že ta moje si to možná i přečetla… jako miminko byla hodňoučká, někdy jsem i při kojení usnula (měla jsem ji v posteli). Žádné běhání po nocích po pokoji a hopsání na nafukovacím balónu. Asi tušila, že by jí šlo o život (když jsem byla nevyspalá, padaly mi občas věci z rukou a tak…), tak spala. Dodnes dobře spí. Jen teď s tou „housenkovou dermatitidou“ se v noci budí. Ale zase rychle usne. U nás vůbec všichni dobře spí. Tak nějak si ten spánek pochvalujeme všichni :-)))

  3. annapos napsal:

    Máš své věci v „řádu„ tedy takový malý bonmot. LIDÉ S ČISTÝM SVĚDOMÍM DOBŘE SPÍ. A jestli tě nespavost minula s miminkem v ruce, máš vyhráno, již tě to asi nepotká a to je dobře.

  4. Janika napsal:

    Skvělý článek a výborné téma. Konečně si toho někdo všimnul a napsal o tom. V naší rodině platí zásadní právo každého člena na spánek, jakkoliv dlouhý a kdykoliv :-). Jen kdyby do toho rušivě nezasahovaly společenské povinnosti…

    Jedna z mých prvních vzpomínek z dětství je na kruté probouzení z nejsladšího spánku, abych mohla být odvlečena někam do školky. Do té doby byl můj život šťastný a plynul hladce. Ranní probouzení jsem velmi těžce snášela a myslím, že mi hodně ublížilo.

    Svoje děti jsem nechávala dospat a když už bylo moc pozdě, zůstávaly doma a psala jsem jim omluvenky. Obě vyrostly v daleko šťastnější a úspěšnější bytosti, než jsem kdy byla já.

  5. Pingback: Po chvále spánku chvála bdělosti… | Žít je umění

  6. Pingback: Návrat ke chvále spánku | Žít je umění

  7. Pingback: Chvála spánku – 2. část | Žít je umění

Napsat komentář k Janika Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s