Chvála deště

(photo credit: Kris Miller)

(photo credit: Kris Miller)

Vyšla jsem z budovy, venku zataženo, ale stále docela teplo. Takový podzimní den. A začalo lehce mžít. Pravda, na Norech psali, že ve dvě hodiny už by mělo začít pršet. Oni snad mají opravdu pravdu??

Cestou na tramvaj jsem míjela maminku s malou holčičkou. Nejdřív jsem si všimla maminky, zaujalo mě totiž, že naklání hlavu dozadu a usmívá se! Jak jsem ji sledovala, sledovala jsem i její pohled směrem dolů. Její dcerka byla malinká, snad dva roky, a rozjařeně se usmívala!

Ale vždyť prší! Nemáme se zachmuřit, vytáhnout deštník a začít nadávat na počasí????

Ale já jsem deštník za prvé neměla a za druhé mi to prostě nedalo – musela jsem se taky usmát. Radost je prostě nakažlivá. Stejně jako „blbá nálada“.

Vzpomněla jsem si, jak si v tom největším slejváku oblékala ta moje dcerka, tak kolem šesti let, pláštěnku a gumáky, aby vyrazila na zahradu do deště. Dupala v kalužích a vyhlížela hlemýždě. A pak jim dělala hlemýždí školku. To ještě sama chodila do školky.

Vzpomněla jsem si na to, jak jsme po několika měsících horkého egyptského počasí nadšeně  vítali náš první místní déšť.

Vzpomněla jsem si také na to, jak jsem na Srí Lance chodila všude s deštníkem – sloužil zároveň jako slunečník proti pálícímu slunci, a zároveň jako deštník, když přišla sprška. Škoda, že u nás není zvykem chodit v pařáku s deštníkem…

Extrémy nejsou nikdy dobré, ani přílišné vedro (pak se lidé modlí, skutečně modlí, aby konečně zapršelo), ani příliš vody (víme moc dobře, jaké škody umí).

Ale pokud přichází déšť jako voda, která se musí vrátit zpět do půdy, aby jsme tu jednou neměli také Saharu, pokud přichází jako voda, která zavlaží naše pole, aby nám tu něco rostlo, neměli bychom ho vnímat jako dar z nebes? Protože přesně to také je, nebo ne?

Přesně jako ta holčička s maminkou, které s úsměvem zakláněly hlavu a radovaly se!

Příspěvek byl publikován v rubrice DĚTI - ROZVOJ OSOBNOSTI, Hloupůstky se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na Chvála deště

  1. Jarka napsal:

    Takle pohodově už jsem si dlouho nepočetla. Jestli se mám přiznat, tak mám raději ten deštík, než saharská vedra. Letos v létě jsme si pár afrických dní užili a byla to hrůza-děs. Jako ukázka to stačilo, ale děkuji, nechci. Jo. Ty deštníky proti slunečnímu žáru, jsou dobrý nápad. ;-)

  2. Petr napsal:

    Nádhera, kéž bychom to tak dokázali všichni procítit a radovat se jak ze slunce, tak i uprostřed dešťových kapek. Být jako šťastný blázen, který tančí v dešti..

    • avespasseri napsal:

      Šťastný blázen… vždycky se mi líbil ten na tarotové kartě. Za nohu ho tahá pes a říká mu: „Radši stůj, kam jdeš, ublížíš si (nastydneš atd.)“, ale on věří, že ani z té skály nespadne…
      Pak na to udělali variaci v Indiana Jonesovi a poslední křížové výpravě: Leap of faith, skok víry. Skočil do té propasti a hle, žádná tam ve skutečnosti nebyla. Já všechny ty tři Indie zkoušky v tom filmu tenkrát strašně „žrala“ :-)

  3. Intuice napsal:

    Ano, déšť je dar z nebes. A měli bychom mít k němu úctu.

  4. Pingback: Také už víte, co všechno Vám přinesl říjen? | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s