Kdy konečně dojdu uznání??

Chess Pawn

Chess Pawn (Photo credit: @Doug88888)

Když budete mít hodně štěstí a přežijete spoustu let posměšků a poznámek o svých podivných přátelích, životních vzletů i pádů, včetně mrtvice, tak se možná po sedmdesátce dočkáte.

Chce to prostě „vydržať“.

Mluvím o svém otci – šachistovi. Nechci vytvářet dojem, že prožíval nějaké ústrky, že ho někdo urážel či tak. To u nás v rodině není zvykem. Naštěstí. Ale to víte, když je Váš sportovní koníček tak velmi nesportovně neaktivní, je prostorem pro humor – koření to života. Nikdo nikdy nechodil a neříkal: „To jsem na tebe ale hrdý, jak ti ten korespondenční šach jde.“ Nikdo k němu nevzhlížel s posvátnou úctou, že je teda jako super chlapák. No, nad šachovnicí??

Jeho kamarádi jsou také „šachisti“. To prostě poznáte. Takoví trochu samorosti. Nejsou to takoví ti akční kluci či chlápci, jsou spořádaní, tišší (neskákali zřejmě ve škole po lavicích?). Prostě nevypadají jako takový ten idol muže. Je velká škoda, že nemůžu nikde dohledat účinkování jednoho takového kamaráda – šachisty v televizní soutěži Chcete být milionářem? Takového týpka tam dlouho neměli, Čech zíral, Češi (omlouvám se případným jiným národnostem, které ten den snad seděli v hledišti) – diváci bouřili smíchy. Co hláška, to perla. Dokonce ho pak zvali do nějakého zábavného pořadu, ale odmítl to. Dokonce se tenkrát kvůli jeho fintě s přítelem na telefonu řešilo, zda je to podle pravidel. Prostě samorosti se smyslem pro nápaditá řešení partií.

Obě dcery byly pro mého otce-šachistu zklamáním – ani jednu šachy neuchvátily. Co s nimi dělala sestra nevím. Já jsem s figurkami vytvářela taneční choreografie :-)

Ani žádná z prvních dvou vnuček (dnes už dvacetiletých) šachy nelákaly.

Otec již zestárnul, šachovou literaturu (všechny ty bichle se slavnými partiemi slavných hráčů, teoretickými zahájeními a koncovkami atd., atd.) rozdal nebo rozprodal, většinu šachovnic jakbysmet. Své dny, kdy už po mrtvici nemůže chodit do sauny a na tenis apod., ale šachy může hrát velmi dobře dál, tráví mimo jiné hraním šachových turnajů na internetu. Chtělo by se říct: díky za tu zálibu v šachách. Jinak by dnes seděl doma, zíral na televizi a byl by nerudný.

Netušil, chudák, že třetí vnučka začne chodit od září nejen do první třídy, ale i do šachového kroužku při škole a šachovnice by se jí šikla. S dědečkem občas hrávala, když jsme přijeli na návštěvu (bydlíme 200km daleko), nic velkého, ale hýbat správně figurkami umí. Jak jsem se dozvěděla od babičky, která s ní byla na kroužku, děti v jejím věku si ještě klidně nechají vzít krále a v klidu hrají dál :-)

To tu moji jsem včera „nachytala“ jak sedí s babičkou (která to moc neumí) nad šachovnicí (kterou našla doma) a místo aby šla spát, snaží se dohrát partii. Sedí a přemýšlí! „Když potáhnu touhle figurkou, tak mám ochranu, nemůžeš mě vzít, protože já tě pak vezmu touhle figurkou.“  Partie zůstala nedohraná, seděly by nad ní klidně do devíti. A já nemám odvahu tu krásně rozehrátou partii dohrát. A tak dostal otec za úkol vymyslet, jak ji ukončit (nejlépe v pěti tazích) tak, aby bílý (dcera) vyhrál :-) Holt když jsem byla malá já, tak jsem pořád prohrávala. Když hraje dcera, má šanci se naučit, jak vyhrát. To se pak nedivím, že je motivovaná pokračovat.

A hlavně: v šachách se prý, podle ní, může hýbat figurkama různě, samozřejmě podle pravidel. Dopředu, dozadu, skákat apod. Ne jak v Člověče nezlob se, kde se smí jen podle toho, kolik ti padne. Je tam Král, Královna a koně a střelci a je to strašně dobrodružné.

Taková pohádková hra.

P.S. Partii nakonec dohrála jednou se mnou (prohrála- to byla čistě náhoda) a jednou s dědečkem po skypu (pat!). Všichni jsme jí pomáhali, co to šlo. A pak chtěla hrát ještě jednou. Dokonce propukla v usedavý (tentokrát ne ten její herecký, ale opravdový) pláč… že chce ještě…

Takhle naposledy plakala, když jsem jí nechtěla dovolit dívat se místo spaní ještě na televizi…

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice INSPIRACE se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na Kdy konečně dojdu uznání??

  1. Sedmi napsal:

    to je hezky, asi to preskocilo generaci :) a diky moderni technice to docela jde i na dalku co? Ja jsem sachy jeste nezkousela, ale May na to moc neni, je jako ja impulzivni a na promysleni strategie to nema moc dobry vliv… My mame v rodine taky sachistu, meho stryce (nejmladsi bratr moji maminky, shodou okolnosti o 4 roky starsi nez ja). Ten me naucil, jak se figurky hybou a hraval se mnou a vzdycky jsem mu tam predvedla nejakou „rosadu“ kterou naprosto necekal, ale vetsinou jsem diky nedostatku strategie prohrala… Pamatuju si takovou peknou knizku o sachu pro deti, figurky tam ozivaly a moc se mi libila… (chvile hledani)… Ha tahle to byla http://knihy.abz.cz/prodej/sachovy-slabikar

    • avespasseri napsal:

      No, tu knížku jsem měla jako malá, ale otec ji prý také někomu daroval… nedávno mi ji po skypu taky pro tu moji šachistku radil :-) Já těm šachům nikdy moc nedala, jen si pamatuju, jak jsme kdysi byli ve Sloupu (v Čechách, ne v těch na Moravě, kudy jsem pak tahala manžela a já to nějak nemohla poznat :-) na jakémsi šachovém turnaji a v družstvu na bleskový šach jim vypadl jeden hráč. Tak jsem zaskakovala. Má strategie byla hrát co nejrychleji a nepřemýšlet, mou jedinou šancí na vítězství bylo, že soupeř vyčerpá dlouhým dumáním čas. Vítězství mi uniklo o kousek. Pán nedumal dost dlouho :-)

    • avespasseri napsal:

      Tak počkej co Lillly… ta moje je právě ten mix, impulzivní, neposedná, ale zároveň vydržela třeba hodiny u malování. Myslím, že balet jí hodně pozitivně pomohl, pohyb, ale musela se naučit na něj soustředit, kde je ruka, kde je noha, jestli je propnutá apod., apod., ne jen lítat jak v Sokole :-) Pokud nebude ve škole roztěkaná (jako že ona je často myšlenkama jinde), tak je to zásluha právě baletu, myslím. A tak na jednu stranu lítá a skáče, na druhou stranu sedí a vymýšlí strategie. Myslím, že má ráda různá dobrodružství, fantazijní souboje o vítězství… teď si v knihovně mezi všemi knihami (a to v podstatě ještě neumí číst) vybrala zrovna podobnou knihu se záhadným příběhem o získávání krve Tyranosaura Rexe pro záchranu světa. Tak nějak se všechny její záliby spojily v jedno. Kdybych jí něco vybírala já (jako že je to pro ni to NEJLEPŠÍ), tak tohle bych mě nikdy nenapadlo… a ona jde, šáhne a má přesně to, co ji baví natolik, že mě nutí to číst i ráno před odchodem do školy a kvůli tomu oželí TV, oželí courání se s oblékáním… jó, motivace…

      • Sedmi napsal:

        Lilly je ještě na šachy malá ne? Nebo ne, ve třech? Každopádně Lilly je docela zvláštní, co se týká hraček a her, ale o tom napíšu asi k sobě :)
        Balet a vůbec jakýkoliv pohyb je dobrý… musím pro Lilly taky něco sehnat.

  2. To je hezké. Šachy mi přijdou bezvadný, ale taky na to nejsem :)

    • avespasseri napsal:

      Mně nebaví sedět a přemýšlet :-) Mám pocit, že sedím a přemýšlím až moc :-)
      To jsem ráda, že jsi tady… zrovna jsem si říkala, že bys mi mohla vysvětlit, jak to je v Japonsku (balet učí tu mojí japonská baletka): kdo je na žebříčku víc, učitel, který učí vaše dítě, nebo rodič, který dítě na ty kurzy posílá?? Já mám totiž kolikrát pocit, že bych se měla uctivě poklonit a poděkovat, že se jim tam obětavě věnuje… s takovou japonskou slušností a ohleduplností (ta na ně hlas nezvedne a je neuvěřitelně chápavá a empatická), ale zároveň poctivým důrazem na tvrdou práci. Tak nějak to z té její japonské osůbky vazařuje :-)))

      • Řekla bych že učitel. Třeba na mých tanečních hodinách jsem viděla i dětské kurzy a učitel byl velice vážený.
        Ano, Japonci a jejich soustředěnost na to co dělají mě fascinuje. Když pozoruji japonské děti, jak se něco učí, tak si říkám, že evropské děti nemají šanci „uspět“.

        • avespasseri napsal:

          Já si říkám, že dcerce ty baletní hodiny možná prospěly nejen tím důrazem na soustředěnost i v pohybu (je docela aktivní typ), ale možná i samotná přítomnost té Japonky mohla mít vliv. Jsou prostě jiní, i když ona už žije v Evropě roky a v Čechách snad min. 5-6 let. To že jsou učitelé vážení si také myslím, rozhodně víc než u nás, jen mi vrtá hlavou, kde na tom žebříčku jsme my jako rodiče:-) U těch Japonců se taky houby pozná, jsou takoví slušní :-) I když u mě a ještě jedné maminky je to obzvlášť namixované, protože my jsme nějakou dobu byly také její žačky. Ale zase jsme výrazně starší než ona :-)

  3. Pingback: Také už víte, co všechno Vám přinesl říjen? | Žít je umění

  4. Pingback: Černobílá je tak přehledná… | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s