Jak já jen miluju tu školu….

Ducks amongst other poultry

Ducks amongst other poultry (Photo credit: Wikipedia)

Je div, že jsem absolvovala, aniž bych někoho zabila. No, já tedy nejsem člověk postižený choutkami zabíjet (to spíš křičet a bouchat dveřmi), zato Dexter, to je něco jiného.

Na začátku 6. řady ho slyšíme říkat si v duchu tuto větu:

High school. A small world onto itself, combining all the warmest elements of a federal work camp with those of a third world poultry farm. It’s a miracle I graduated without killing anyone. 

Už jsem Vám říkala, jak kdysi děti na jedné ZŠ, na které jsem učila, zareagovaly na obrázek se školou slovy: „prison“ (neboli vězení)? Přišlo mi to k smíchu… ale zároveň k pláči. Byly to teprve páťáci.

Už páťáci považují školu za vězení?????? (A dokonce znají to slovo i anglicky??? )

Co víc k tomu říct?

 

První článek ze série věnované Dexterovi naleznete zde. Ostatní jsou v rubrice Inspirace.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Dexter, DĚTI - ROZVOJ OSOBNOSTI se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

12 reakcí na Jak já jen miluju tu školu….

  1. Sedmi napsal:

    to je mazec…

  2. Pingback: No tak se Země otáčí kolem Slunce, no a? | Žít je umění

  3. Calad napsal:

    Aneb školství potřebuje reformu, aby se tam děti necítili jako ve vězení… To vím už od doby, co jsem vyšla ze školy já. Jenže co a jak přesně změnit? Na to by se daly vést dlouhé debaty…

    • avespasseri napsal:

      Přesně tak… o tom se koneckonců už dlouho ty debaty i vedou a s rozdílnými výsledky. Máme tu rámcový vzdělávací plán, různé alternativní školy. Minimálně tedy určitou teoretickou možnost dát dítě do školy, která bude alespoň trochu podle našich představ.
      Já dala nakonec tu svou do takového z mého hlediska trochu „vězení“, která je ale propojena i s alternativními prvky (například se první 3 roky neznámkuje a máme jen ústní hodnocení). A doufám, že se ukáže, že často nezávisí na škole, ale na učitelích a spolužácích a v neposlední řadě na rodičích, kteří kladou důraz na to podstatné a nebazírují na tom nepodstatném…. takový můj současný experiment :-)

  4. jolana88 napsal:

    snad pomůže, když Vás ujistím, že existují školy, kam chodí děti rády (a nejedná se přímo o alternativy). Jelikož úrověň škol(ství) mohu posuzovat na více „vzorcích“ – závěr je zcela jednoznačný – vždycky je to hlavně o lidech – jejich odevzdání se profesi, odhodlání a přístupu. Nápis na dveřích nehraje roli. mmch. je málo známo, že děti i sepsaly petici na zkrácení prázdnin. (dva měsíce s rodiči je určo vopruz :) ) – páťáci to podepsali taky

    • avespasseri napsal:

      To jsem neslyšela, že děti sepsaly petici :-) Dcerka má ve škole asi nejradši družinu a kamarády (i když výuka ji, zdá se, také baví), z družiny nechce odcházet… jo, s rodiči si některé hry nezahraje :-)
      Vždycky je to hlavně o lidech… naprosto souhlasím. Mám dojem, že i v naší škole je přístup jedné učitelky prvňáčků trochu jinačí než té naší… ta naše mi vyhovuje. I ve školce byl velký rozdíl mezi naší třídou a jinými třídami s jinými učitelkami. Naštěstí malá ráda chodila do školky, i nyní do školy. Doufám, že jí to dlouho vydrží. Před zápisem jsem to hodně řešila, právě proto, že také znám různé případy, ty negativní, i ty, kam chodí děti rády a tu zvídavost v nich hned zpočátku nezabijí, ale nakonec jsem spoléhala právě na to, že nejdůležitější je učitel, spolužáci a rodiče…

  5. jolana88 napsal:

    jj – před nástupem dětí do školy – vč.Logika, jsem obíhala, zjišťovala – ale nelituji. Měla jsem možnost se přesvědčit – co je někde neřešitelný „problém“ – jinde berou jako samozřejmost. mmch. šla jsem do takových detailů, jako je hodnocení školy ve Sciu anebo Min.Š a shánění referencí bývalých žáků (rodičů) – pako, no :) tady je odkaz – jinak bylo celé zameteno pod koberec, jelikož dospělí ještě pořád neberou děti příliš vážně – připojili se k tomu totiž i „běžňáci“.. diskuze o délce prázdnin se vede i ve Scio anebo Ústavu pro vzdělávání. Jinak – negativní přístup dětí ke škole připisuji nemalou měrou postoji rodičů
    http://www.denik.cz/zlinsky-kraj/zkratte-nam-prazdniny-zadaji-nadane-deti20111005.html

    • avespasseri napsal:

      Tak to jste to vzala hodně důkladně. A jste nakonec spokojená?
      Chápu, že nadané děti, které chodí do školy, kde jsou rozvíjené i dál, touží po neustálém vzdělávání. Já jsem jako malá toužila také po vzdělávání, ale kdyby tenkrát přišli s měsícem prázdnin, nevím, co bych dělala. Dodnes mám dojem, že ty roky v škole byly do značné míry promarněné… když se nakonec živíte jazyky jen díky tomu, že Vás to na škole VŮBEC pořádně neučili a nestihli Vám to tak znechutit, tak to o kvalitě školství něco vypovídá (v mém případě komunistického, ale ono je to fuk). Já prázdniny využívala tím, že jsem se na dovolené s rodiči ve stanu učila angličtinu podle angličtiny pro samouky (za 2 měsíce jsem se naučila co jiní ve škole za pár let…).
      Takže mně z toho vychází, že je důležité podporovat děti v jejich zájmech, nabízet jim možnosti, jak je rozvíjet a klást důraz ne na výkon a známky, ale na hodnotu vzdělání jako takového. U malé (prvňačky) neřeším, jak píše, kvůli nějakému hodnocení, ale kvůli tomu, aby dělala věci tak, jak je nejlépe umí. což například to, co včera předvedla u domácího úkolu rozhodně není :-))))) Naštěstí je zažraná baleťačka, chodí tam již čtvrtým rokem, a za tu dobu se naučila, že soustředit se a vnímat drobné detaily (propnuté špičky) je důležité a že to vyžaduje trpělivost a snahu. Jsem moc ráda, že tam před nástupem do školy chodila, protože má hmatatelnou zkušenost toho, že soustředit se má smysl, že to dokáže a že jí to baví. Vidí ty výsledky u sebe. A když jde do divadla na představení, tak i u jiných. Mít pozitivní vzory je velmi důležité. Jinak je to taková malá divoška s hlavou ve svých fantaziích, balet jí hodně pomohl se zklidnit, když je potřeba. Bdělost v pohybu :-)

  6. jolana88 napsal:

    Ano, jsme spokojeni oba. učitelé zcela naplňují komenskovskou poučku – žák není nádoba, co se musí naplnit – žák je pochodeň, kterou je třeba zapálit, Vidím, že Vaši učitelé takoví nebyli. Já dodnes vzpomínám na učitele matiky („všechno ví jedině blbec. Proto jsou tabulky“), fyziky (aby sedlák táhnul vagon je jasná volovina – sloužící k tomu, abyste si procvičili počty), češtiny („i jako inženýři můžete psát obylý, akorát bude vidět, že jste ve škole nedávali pozor“)..a další. z 95% si věci, které mě naučili tenkrát, pamatuji dodnes. Naučili nás „myslet“ – to je deviza!! Štěstí na dobré učitele proto považuji za jedno z největších, které nás může potkat. Nejen, že dítě dostane kvalitní základy, na nichž se dá stavět, ale celkově ke vzdělávání (celoživotnímu) kladný vztah, a to bez stresu a frustrace. mmch. známky jsem nikdy neřešila – a v mých letech s tím nebudu začínat. Doma koluje historka, jak si matka (já) šla stěžovat, protože její syn (nejst.) nosí jedničky- a přitom nic neumí. Tak nač známkování? – Jasně – nebyla to vždy idyla. Klady ovšem převažují. Nesouhlasím v tom, že pouze pro nadané děti by kratší prázdniny byly přínosem. Zmínila jsem, že i „běžňáci“ , kteří jsou dostatečně motivováni , se nebrání získávání nových zkušeností. Děti jsou v podstatě zvídavé tlamičky. V dnešní době jim mnoho rodičů nemůže poskytnout program pro celé dva měsíce bezezbytku – to je realita – a děti se začnou nudit. A ANO, souhlasím s Vámi – je lepší dětem ukázat cestu a možnosti, podporovat je, ale neomlouvat (titul matka roku zase nedostanu :) ).

    • avespasseri napsal:

      Souhlasím :-) Já takového zažila jen svého učitele fyziky a matiky na základce. Matka tenkrát přišla z rodičovského s tím, že jí říkal, že „budu cedit krev“ :-) Podporoval mě, hlídal si mě, jestli to neflákám (protože v těch letech jsem to už flákala a jedničky jsem stejně dostávala, nic víc po mně nikdo nechtěl, jen on, a na jedničku jsem to zvládala levou zadní… a já už tenkrát jsem ho kvůli tomu zbožňovala a respektovala). Angličtinářky si vážím právě proto, že mi dávala volnost a neučila tím typickým způsobem, dril, známky, zájem-nezájem.
      V prváku na gymplu jsem ještě toužila jít na matfyz… to mě rychle na gymplu s novou učitelkou přešlo. Zůstaly mi ty jazyky. A pravda, ještě náš učitel programování (a amatérský tlumočník) byl fajn, také mě hodně podporoval. Dodnes nechápu, že jsem šla nakonec na tu angličtinu a nestala se ze mě programátorka, bavilo mě to už od základky (a to jsem husákovská generace) :-)))) Ale životní osudy holt… :-)

  7. Pingback: Někdy potřebujeme prapodivné věci… | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s