Který film Vám utkvěl v paměti?

cela náhodou jsem na youtube narazila na video z filmu Blade Runner. Je to již hodně dávno, kdy jsem tento film viděla v kině. Tenkrát ještě ve verzi s komentáři hlavního hrdiny, Deckarda, což byla verze tak trochu „znásilněná“ producenty. Happy end byl tenkrát prý nutný.

O mnoho let později se v kinech objevil režisérský sestřih – film tak, jak ho Ridley Scott tenkrát natočil. Bez komentářů, bez happy endu. Film drsný, hmatatelně depresivní, s úžasnou  Vangelisovou hudbou.  Film, který ukazuje děsivou vizi budoucnosti (film se odehrává v Los Angeles v roce 2019). Film, ve kterém je robot nakonec lidštější než lidé sami. Film, který mi ukázal sílu pudu sebezáchovy a vytrvalosti. Film, který mi ukázal, že má smysl se i v nemožné situaci snažit chránit svůj život tak, jak ho chci žít. (Byla jsem tenkrát mladičká studentka a ten okamžik, kdy jsem se rozhodla, že už nikdy nebudu dělat nic jen proto, abych udělala radost druhým, zatímco mě to ubíjí, byl ještě pár let přede mnou. Ale toto byla asi jedna ze zpráv, která nakonec vedla k mému rozhodnutí…)

Ne, nebudu psát o tom, jak je ta naše civilizace prohnilá a kam to všechno spěje. O tom jsou plné TV zprávy, bulvární časopisy… a také je toho plný internet. I ty duchovně zaměřené stránky zvedají varovně prst a straší. A oprávněně.

Ale já nejsem strašící typ. Raději budu psát o tom, co mě tenkrát před lety na tom filmu oslovilo natolik, že jsem šla a koupila si CD s Vangelisovou filmovou hudbou, ačkoliv jsem neměla tenkrát doma CD přehrávač…

Zaujala mě právě scéna, která je na videu. Ačkoliv je to delší verze, stejně nedokáže zachytit vše to, co se odehrálo předtím. To, jak Deckard bojuje o život. To, jak se nevzdává ani v situaci, která by nám přišla naprosto bezvýchodná. Nerezignuje. Neustále hledá místa kam jít, kam utéct před Roy Battym – replikantem (vlastně robotem nejvyšší generace, podobným člověku, výkvětem technologie).

Nevzdává se, a proto nakonec přežije.

Ten, kdo se ho snažil zabít, mu zachrání život.

A předtím, než to udělá, pronese důležitou větu: „Quite an experience to live in fear, isn’t it? That’s what it is to be a slave.“

Pro mě to tenkrát byla zpráva o tom, že když člověk nerezignuje a bojuje o svůj život (ne jen proti smrti, ale symbolicky, o svůj vlastní život navzdory všem, kteří ho „dusí“, zotročují a vlastně tak zabíjejí, až zůstane jen ten robot), může se stát zázrak. A zlo se může proměnit ve zdroj záchrany.

Užijte si tu úchvatnou vizuální stránku, tu úchvatnou Vangelisovu hudbu, Deckardův boj o život, hrozivého robota… a jeho poslední slova než zemře (měli omezenou životnost a na Zem přišli, aby u svého tvůrce žádali o delší život). Slova, ve kterých vyjádří podle mě jedno z největších tajemství života: hodnotu i těch nejdrobnějších zážitků.

i’ve seen things you people wouldn’t believe.

attack ships on fire off the shoulder of orion.

i watched c-beams glitter in the dark near the tannhauser gate.

all those moments will be lost in time.. like tears in rain..

time to die

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Filmy, Utrpení a láska se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na Který film Vám utkvěl v paměti?

  1. jo, Blade runner ;)

  2. Intuice napsal:

    Mně utkvěl film Božské děti.

    • avespasseri napsal:

      Hmm, íránské filmy jsou obvykle moc krásné. Právě v té jednoduchosti. Budu se na něj muset podívat, vypadá to hodně zajímavě. díky za tip!

  3. Pingback: Láska, Jeruzalém, Sting… | Žít je umění

  4. Pingback: Proměňte svůj život v zázrak (jen 5 bodů to má :-)) | Žít je umění

  5. AdDragon napsal:

    Musím se přiznat, že po knize mne tento film moc nezaujal… :-(

    • avespasseri napsal:

      A já se musím přiznat, že jsem po filmu hned hledala knížku … ale nebavila mě tak, jak film. Ale už je to dávno, kdo ví, co bych na ni říkala teď :-)

      • AdDragon napsal:

        Jo, to je těžké říct – vzhledem k tomu, jak si všichni nenápadně zvykáme na rychlejší dobu, se staršími filmy i knihami míváme občas problémy.

        Ovšem občas někomu sedne kniha, někomu film – podobně to cítím u Running Mana – film skvělý, číst se to ale skoro nedalo.

  6. Pingback: Indiana Jones a já, aneb vliv TV na děti | Žít je umění

  7. Pingback: Vetřelec vs. Terminátor, aneb společná témata našich oblíbených filmů | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s