(Photo credit: solLuna)
Já vím, už i v Albertu stojí vánoční stromeček… otravují nás s těmi Vánoci čím dál dřív… a já už taky???
Jenže mezi Dexterovými komentáři k sedmé řadě, která připadá na tento týden, jsem našla právě toto:
“Christmas is a time of expectations. If you’re good, a red suited fat man will beak into your house and leave you presents. But Santa Claus doesn’t exist. The most wonderful time of the year celebrates a lie.”
Také máte radost, že nejste Američané? Že neslavíte svátek Coca-Coly – červeného tlustého chlápka, který vypadá jako by se právě vypotácel z knajpy? Kvituju s povděkem, že se u nás moc neuchytil… ale kroutím hlavou nad tím, že má vůbec někdo tu drzost ho tu někde vystavit.
A že Američané oslavují lež? No, to Dexter řekl už hodně natvrdo…
Kdysi jsem narazila na článek jedné křesťanky, která byla otrávená z toho, že i z Ježíška se začíná dělat takový Santa Claus. Je vidět v podobě malého chlapečka, děti mu píší dopisy a on jim nosí dárky. A nejvíc byla otrávená z toho, že Vánoce zde slavíme v době Adventu a v době, kdy by chtěla začít užívat ty Vánoce, tak už je najednou oficiálně po nich.
To je jen takový příběh o tom, jak se dá zkomercionalizovat naprosto vše, i to, čemu vůbec nerozumíme….
Nejsem katolička a v liturgickém kalendáři se moc nevyznám. Ale kdysi jsem narazila na fakt, že někde v zahraničí se uklidí a nazdobí před příchodem Adventu, a slaví se poctivě celý ten měsíc. Není to jen o lítání a nakupování dárků a předštědrovečerním gruntování. Je to o tom, že člověk zvolní (jak jinak také v zimě, vzpomeňme si na medvědy zalezlé v jeskyních) a zaměří se na to hezké, co se v nás může na Štědrý den zrodit. Nová naděje, nové vize, láska a pokoj v duši – ty nejdůležitější dárky. Honěním za těmi hmotnými dárky se nám pod stromečkem pokoj v duši rozhostí snad jedině nad tím, že už je to zas za námi.
Ale to asi není to, oč opravdu stojíme, ne?
A protože do Štědrého dne je ještě daleko, ale do začátku Adventu už tak daleko ne… tak se vrhněme do uklízení! Hurá! :-) A třeba objevíme i trochu té veteše ve svém vlastním nitru a vypakujeme ji ven :-))
Žít je umění 
Vy opravdu stojíte více o „hmotno“ než klidný čas prožitý s lidmi, co třeba celý rok nevidíte? Váženě půjdete raději uklízet? znám Vás krátce, ale nevěřím. Zkuste – alespoň se pokuste – strávit advent i Vánoce tak, jak Vám jej popsali. užívejte si čas … přípravte se na setkání s blízkými, pohodu, chlebíčky, cukroví… a nemusíte kvůli tomu na roráty.. Jde to, opravdu, fakt..
Správně :-) Kdyby můj manžel, nebo mí rodiče, nebo má tchýně slyšeli něco o tom, že chci jít uklízet, asi by taky nevěřili :-)) Rozhodně nejsem uklízecí typ, udržující byteček jako klícku :-)))))) A proto, věřte, mi činí velkou radost ALESPOŇ JEDNOU DO ROKA pořádně vygruntovat. Nijak se u toho nestresuju, naopak si to úžasně užívám. Povyhazuju zbytečnosti, umeju okna (když na to jednou nevyšel čas, protože se FAKT odmítám předřít, některé věci jsou prostě ještě důležitější, zůstaly některé neumyté dva roky a to už mi, pravda, začalo trošku vadit :-)), prostě si udělám FYZICKOU pohodu Vánoc. A mám to hlavně o Vánocích, mám přímo fyzickou potřebu si nějak pouklízet uvnitř i navenek (mám na Silvestra narozeniny, je to asi součást nějakého mého bilancování :-)) a užívat si ty dny vánoční ne uprostřed toho chaosu, ale ve fyzickém prostoru, který je KONEČNĚ čistý, přehledný, plný volného prostoru… a plný prázdného prostoru, který zas čeká na to, až ho během roku zpřeházím a zaplním. Já se na to fakt těším :-)))))
tak takhle tomu rozumím. já mám své „sanitární“ dny během roku .. krom toho – uklízet 2+1, zvl. když vše musíme mít „na místě“ – jelikož by syn ztratil přehled úplně, není tak strašné :) užívejte si :))))))))
Jo, 2+1:-) Když dojde na to, zda by nebyl lepší větší byt, nebo malý domeček, nakonec si nedostatek financí zracionalizujeme ve výhodu uklízení malých bytů :-)
větší byt by lepší byl .. finance u nás mizí v černé díře „Logik“ :) – většinou jsme tady stejně sami..
mmch. – i když jsme bydleli v domě – a bylo nás tam víc ..nejpoužívanější místností byla kuchyň :D stejně by mně zajímalo, jak to mají jinde…
Stejně :-) V domě u rodičů se obvykle všichni scházíme v kuchyni. V létě na zahradě pod hruškou. Ale pravda, když kdo chtěl pracovat (studovat), zalezl si do pokojíčku. V létě na zŠ a SŠ jsem si studovat zalézala na střechu garáže :-)) V našem 2+1 jsme bud všichni v obyváku, nebo někdo pracuje/studuje v kuchyni a druzí jsou v obyváku (zavřou se dveře a není nic slyšet). A manžel býval často služebně pryč, takže pro dvě osoby (já a dcera) je 2+1 vlastně o jednu místnost navíc :-))
:)) taky máme každý svůj koutek „zašívárnu“ … jen jsem si tak všimla- co lidi povídají, že společné chvíle některým ubývají. Někde dokonce ani vespolek nestolují. nechápu. Pokec u kafča, u večeře, oběda .. k nezaplacení .
Neznám. Manžel i já (a to nejsem zdaleka tak společenská jako on) společné chvíle s přáteli a s rodinou máme. Nedávno jsem se smála, že poslední dobou nějak všichni mají cestu za mnou… nedávno jsme seděli v mé oblíbené kavárničce u knihovny (no jo, ty knihy mě pořád baví) se sestrou a matkou, příští týden přijede má kámoška ze střední… A to bydlíme 200 km daleko, jak sestra, tak matka, tak kámoška :-) Každý to má takové, jak si to touží udělat, myslím. Stěžovat si je snadné. Manžel také pracuje od nevidím do nevidím, ale jak říká, život je otázka priorit. A kamarádi jsou jeho priorita (hned za rodinou, samozřejmě :-)).
Uklidit doma a to pořádně, je dobré. Přece jen, být pak v čistém vyblejskaném prostředí, je takové svátečnější. Ale uklízet za každou cenu, jen aby bylo uklizeno, protože se to musí, to je blbost. A když je ženská jen trochu chytrá (a pokud chce, samozřejmě, a má toho třeba moc), tak do úklidu zapojí celou rodinu, ať se jim to líbí nebo nelíbí. Dobré je, s úklidem skončit před vánoci, ne až úderem 24.prosince.
My jsme v posledních letech začali zdobit stromek už kolem 20.prosince. Proč se štvát zrovna na Štědrej den? Stromek jsme obdivovali už pár dní předtím, a likvidovali až někedy po novém roce (jednou byl dokonce do února, ale to byla vyjímka) :-)
O uklízení 24.12. něco vím :-) Ale já to beru tak nějak svátečně (že by proto, že běžně uklízím jen tak nějak lehce? navíc já to nikdy nedělám proto, že musím, že by se to mělo, když jdu uklízet, vždycky proto, že mě to chytne, že to má pro mě nějaký hlubší smysl… i to blbé uklízení :-))))))
Stromek jsme kdysi zdobívali 23.12. v noci, aby ho neteře viděly ráno. V novém domově se mi tenhle hezký zvyk nepodařilo zavést, manžel je zvyklý strojit i s dítětem 24.12. (holt potom ten úklid, protože samozřejmě dělávám věci na poslední chvíli).
Tak doufám, že letos tenhle zvyk prolomím a užiju si advent i Vánoce mnohem víc… a ten větší úklid zvládnu ještě na Advent :-) Nechám se překvapit, nehodlám nic nijak hrotit. Vánoce jsou přece svátky klidu a míru :-))))
„… stromek likvidovali AŽ? někedy po novém roce?“
My sme teda nikdy neoberali stromček pred Novým rokom. Väčšinou vydržal do Hromníc (2.2.), ale do Troch kráľov minimálne. I keď je fakt, že spolužiačky z intráku sa už po vianočných prázdninách zvyčajne začudovali, keď ešte videli ozdobený stromček, ale ja si neviem predstaviť, že by som ho zrušila skôr, ako končia „oficiálne Vianoce“ (vianočné obdobie je u nás do Troch kráľov). :)
(A áno, tiež mi je niekedy ľúto, že keď tie skutočné Vianoce začnú, „svet“ už s ich oslavou skončil. Ani oktávu si nevychutnajú.
Advent by mal byť o stíšení, počúvaní toho tichého hlasu vo svojom srdci, zblížení medzi ľuďmi, láske, milosrdenstve, pokání… a áno, aj čistení – domácnosti ale hlavne svojho vnútra. :) )
To bylo myšleno „někdy hodně dlouho po novém roce :-))“ . Myslím, že ty 3 králové se nejspíš dodržují. No, ale kdo ví :-))
můžu se zeptat? – co vlastně děláte přímo 24.12.? – u nás -sváteční snídaně, (stromek je den předem ozdoben, přichystán) Logik dodá maličkosti – z donucení. Malý oběd – a procházka, setkání s přáteli, přání… (salát a řízky obaleny v ledničce počkají).. povídání..
Ani mi loňský štědrý den nepřipomínejte :-) Nebo raději připomínejte, ať si připomínám i já, kde jsou mé priority a co rozhodně nechci dělat :-) (Loni byl konec roku deadline mého grantového projektu, byl to děs. Letos by byl konec mé disertace… už jsem se ale poučila :-)). Obvykle se u nás ale 24.12. nese právě v duchu těch příprav a to, co říkáte (procházka, setkávání, povídání), se děje až 25.12. To koneckonců chodíváme za babičkou na návštěvu, procházkou údolím. S přáteli a jejich dětmi pak trávíme Silvestr na chalupě. Ake u ten 24.12. je pěkný, společně zdobíme stromek, který manžel nachystal, a k večeru pak jdu s malou tajuplnou stezkou na hřbitov a když Ježíšek přijde k nám domů, tak dostanu zprávu od manžela, který zatím nachystal štědrovečerní večeři (v tomhle je to u nás naopak než jinde :-), na chystání slavnostních tabulí si nenechá šáhnout), a jdem se najíst a rozbalovat. Až malá rozum pobere, bude to zas všechno jinak. Moc se mi líbil ten náš zvyk doma, kdy stromeček už stál večer a přes den se povídalo, pak se šlo na procházku, stavili jsme se na hřbitově zapálit svíčku, a večer se pak sešla celá rodina (v rodinném domě, tři generace) u stromečku a rozbalování a povídání.
Pingback: Proměňte svůj život v zázrak (jen 5 bodů to má :-)) | Žít je umění
Pingback: Proměňte svůj život v zázrak (jen 5 bodů to má :-)) | Žít je umění