Můj 17.listopad

17. listopad byl již včera, nicméně to byl zrovna Dexterův den :-)

Ale pamatujete, co se tu řešilo v neděli? Smutný konec… nebo existuje naděje? Hodně lidí má za to, že to naše (já tam byla taky!) cinkání klíči došlo smutnému konci. Že jsme udělali někde chybu a ta povede k tragédii. A hodně lidí proto propadá beznaději. Takže vlastně to bylo téma velmi aktuální.

Ale pokud jsem včera psala (a dnes s mnohými diskutovala) právě na téma happy endů, tragédií a spravedlnosti, myslím, že ten den si zaslouží trochu vyváženější vzpomínku. Proč zapomínáme, k čemu tenkrát došlo? Proč má to naše zklamání větší váhu, než ta radost, kterou jsme tenkrát cítili? Máme právo na zklamání (protože je reálné), ale proč zapomínat na tu radost tenkrát (protože i ta byla reálná). Proč se přiklánět těm tragickým koncům, depresivním vyzněním a zapomínat na naděje a vize?

Tenkrát jsme je měli… a jak to dopadlo? Chcete možná říct. Dnes je na šťastném blogu zajímavý krátký článek o tom, jak těžké je někdy cítit radost, právě proto, že máme strach a příliš častou zkušenost s tím, jak snadno se z výšin euforie padá do propastí.

Ale přece? Vzpomenete si, jak jste to tenkrát prožívali?

Ale než začnu vyprávět o tom, jak jsem to tenkrát prožívala já, chci říct jednu věci i těm, kteří to na vlastní kůži nezažili. A těm kteří ano a dnes by chtěli ty „sladké“ časy minulých let vrátit zpět.

Srovnejte si dnešní marast a ten tehdejší. Srovnejte si to, jak se dnes demonstruje, co dnes děláme pro změnu. A jak se to dělo tehdy. Něco, kvůli čemu se sešlo tolik lidí na náměstí, tolik lidí stávkovalo, tolik lidí riskovalo to, že pokud to dopadne jako v 68, skončí v těch kotelnách a ve vězení atd., atd. (pamatuju si, že toho se obávali mí rodiče), něco, co vyburcovalo tolik lidí, aby se postavili za zbité študáky a donutili ty komunisty, kteří tu 40 let vládli, odejít od moci, něco tak špatného, že se proti tomu TOLIK lidí vzbouřilo (u nás!),  PROSTĚ NEMOHLO BÝT DOBRÉ.

Dnes se nám může zdát doma komunismu idylická, protože zajišťovala mnoha lidem základní potřeby. A jak Vám řekne Maslow, odborník to přes pyramidu potřeb, základní potřeby jsou pro lidi mnohem zásadnější než vyšší levely jako je třeba svoboda. Já to chápu. Ale přece jsme poznali jako národ (to nebyl převrat jen pár lidí, cinkali statisíce a generálně stávkovalo… no, já nevím, skoro všichni??), že bez svobody se také nedalo žít. V tom věčném strachu něco říct, udělat něco jinak, než chtěli ti u moci atd. atd. To udávání, to zneužívání moci, to špiclování. A to já ani všechno neznám, byla jsem tehdy ještě středoškolačka.

Neříkám, že dnes je to lepší. Ani nejde o to, zda je to dnes lepší. Jde o to, uvědomit si, že to tenkrát také nebylo dobré, že jsme se 17.11.1989 osvobodili od něčeho, na co většina lidí ani nechce vzpomínat (a proto si to snad maluje na růžovo???).

A místo vracení se  zpět, obrátit pozornost do budoucna. No, jeden experiment nám bolestně nevyšel. Jak jde po peníze, všechno to, co nás za komunistů učili o kapitalismu, se ukázalo jako pravda. Jak jde po peníze, lidi se začnou chovat jak zvířata. Co jsme také čekali?

Možná jsme ztratili 20 let hloupým experimentem, hrou na kapitalismus s lidskou tváří, máme právo být znechucení a zklamaní… ale máme také právo nevzpomínat na ten dar, který jsme před 20 lety dostali, a na tu naději, že můžeme stále ještě vybudovat něco, co bude stát za to?? Něco nového, žádné návraty zpět, do pofiderních krás komunismu, nebo dravého kapitalismu. Něco nového, něco, co zvládnou vybudovat lidé, kteří mají spoustu slabých stránek. Kteří si vlastně svůj happy end podle běžných měřítek snad ani nezaslouží. Spíš tragédii.

Ale jak jsem psala včera. Nejsem člověk, který má rád tragédie.

A mé vlastní zážitky ze 17.listopadu? Ty najednou nejsou tak důležité, jako ta naděje do budoucna, místo neplodného zklamání z minulosti. A současnosti. A snaha pomoci lidem, aby překonali co nejvíc svých stínů, protože pak je tu snad nějaká naděje na happy end? Na to, že pro lidi nebude důležitější zisk, ale člověk. No ne???

 

Příspěvek byl publikován v rubrice život se štítky , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

26 reakcí na Můj 17.listopad

  1. Sedmi napsal:

    hezké… a máš v určitém ohledu naprostou pravdu… já si nepamatuju moc, bylo mi 12, když byla revoluce… časem jsem ale narazila na spoustu informací o tom, jak to bylo dopředu připravované atd atd… stačí pohledat… nebo radši ne, na ten podzim už bylo deprese až dost…

    • avespasseri napsal:

      Já vím, už jsem to slyšela taky… Taky jsem slyšela, že nás na ty náměstí naháněli :-)
      Ale dejme tomu, neříkám, že bylo všechno tak, jak to vypadalo, co já vím… ale stejně, ty davy lidí necinkaly proto, že jim to někdo přikázal. Nebouřili se proto, že jim někdo zaplatil za to, aby to šli dělat. Vycházelo to z nich, já v té Praze cítila tu atmosféru (vůbec jsem tomu nerozuměla, já ani moc netušila, co je na tom komunismu tak špatného, naši to krásně kamuflovali :_)), tu radost, tu naději. Ať mi nikdo nepovídá, že TOHLE rozhorčení komunismem někdo připravil!

      • Sedmi napsal:

        rozhorceni komunismem ne, ale revoluci ano…

        • avespasseri napsal:

          Že někdo připravil revoluci? Umožnil jí vypuknout, otevřel stavidla. To si dokážu představit. Ale nejdřív zde muselo být to rozhořčení komunismem, aby vůbec k nějaké revoluci zdola mohlo dojít. Aby se sepnulo shora a zdola. A mně právě vadí to, že se teď myslí jen na to, že nám ta revoluce byla ukradená (což je pravda), že za komunistů bylo líp (že jsme se neměli nechat k té revoluci svést?)… a že zapomínáme, že NEBYLO líp (kromě pár papalášů), že kdybychom to byli TAK MOC nechtěli, tak by nám to nikdo nikdy nevnutil.

          • Sedmi napsal:

            Myslim, ze zapominas na moc medii a propagandy… nespokojenci jsou vzdycky… treba ted jich je ale mozna pomalu vic, nez pred tim a nejake pokusy o revoluci „zdola“ selhavaji… vzdycky se sejde v lepsim pripade par tisic lidi pod konem a konec. Proc?
            Videla jsi napriklad na blistech ty posledni clanky o zachazeni se zamestnanci v CR (od tech slavnych zahranicnich investoru), o lidech, kteri prosi o pomoc, protoze se dostali do neresitelne situace, o desitkach deti, kterym rodice nemuzou zaplatit uz ne lyzaky, ale dokonce ani obedy a svaciny… nejhorsi je, ze se to deje v mem nejblizsim okoli, takze to mam z prvni ruky potvrzene. Nejde uz o jeden pripad, ale hned nekolik mych a manzelovych nejlepsich kamardu zapasi o preziti… A neni zadne dovolani ani zastani nikde, bandy exekutorskych mafii si tam delaji co chteji a zakony maji site na miru… totez velke firmy.
            Ale ja uz jsem prestala tyhle informace lidem cpat, nema to cenu, jde to vsechno dohledat a kdo chce, ten si to najde. Totez s tou revoluci.

            • Sedmi napsal:

              ale je fakt, ze z celkoveho pohledu (spis nadhledu) se ta historie opakuje v cyklech porad dokola… blby pak je, ze jsme zrovna na te krivce smerujici dolu a to nejhorsi si nejspis „vyzerou“ nase deti a deti jejich deti…

              • avespasseri napsal:

                To je fakt. Nic hezkého to asi nebude. Teď jsme měli hodně let relativního klidu a blahobytu, sice na půjčky a na dluh (jako svět), ale lidi si mysleli, že tak to prostě bude napořád… ten růst růstu… jo, blbost.
                Jak jsem kdysi někde četla, kdyby společnosti nevládli ekonomové, možná bychom neměli ekonomickou krizi…
                Blbý je, že společnost by mohla ušetřit strašně velké peníze, kdyby se nevyhazovaly za blbosti. Na opravdové potřeby zeměkoule je asi dost… jenže my vyžereme většinu a na většinu nezbude skoro nic.
                Ale já pořád ještě doufám, že to nebude tragičtější než už to lidstvo zažilo. Lidstvo jako celek už zažilo, a neustále ve většině zažívá, peklo. To jen my si vlastně pár desítek let žili v ráji a teď máme strach, že o ta privilegia přijdeme taky. Je to drsný, co? Podzim :-)
                Stejně, já se radši zaměřím na svou klasickou mantru: prvobytně pospolná, feudální, buržoazní, kapitalistická, socialistická, kapitalistická… a co dál? Vždycky to bylo nakonec něco lepšího! A spousta lidí, kteří žije z našeho hlediska v strašných podmínkách (nemluvím o těch opravdu nejstrašnějších), si ten život mnohdy užívají víc než my. Ono to v tom našem ráji taky dost drhne…

                • Sedmi napsal:

                  no, podzimni tema jak vysity co… ja bych skoro brala navrat te prvobytne pospolne…(asi se mi libi to „pospolna“, ale pocitam, ze to mam taky zidealizovane…) a jestli se naplni nektere predpovedi, tak to tak i dopadne…

                • avespasseri napsal:

                  Teď jsme s malou četli strašlivou dobu kamennou. Na závěr byla poznámka, že možná zas tak strašlivá nebyla, že se tenkrát „pospolně“ postarali o vážně nemocného člověka, bez ruky, bez nohy a já nevím co ještě. Prý ho nenechali někde umřít, ani ho někam nestrčili do ústavu a tak. Že by to zjistili podle nějakého archeologického nálezu??

            • avespasseri napsal:

              Já to nemám z první ruky, lidé kolem nás jsou na tom ještě jakž takž, ale slýchávala jsem to hodně od důchodců cestou busem do těch vesnic tady v okolí. Četla jsem to, i o těch svačinách vím (to snad bylo dokonce v TV). Všeobecně je ale strach o práci, protože bez ní je to rychlý sešup do problému. A to má ještě spousta lidí hypotéky a dluhy, a to je pak průšvih.
              Já myslím, že teď revoluci zdola moc lidí dělat nejde právě proto, že už jsou otrávení. Párkrát dali najevo své rozhořčení u voleb (což za komunismu nešlo), nikam to nevedlo. Vidina politiky – pravo/levo – pořád stejná pakáž je tu silná. Myslím, že tu není žádná vize, za kterou by se dalo bojovat. Tenkrát tu byla ta vidina zbavení se komoušů, získání životní úrovně srovnatelné se západní (bez těch front na potraviny, na vložky, na stavební potřeby, podpultovky atd., možnost cestovat atd.), někdo, kdo se postavil do čela (studenti, disidenti) a byli ochotní to vést. Tady je zcela jistě prostor pro to nějak „připravit“. Ale tenkrát o žádné propagandě pro změnu nemohlo být ani řeč, nepamatuju si (tedy já si toho z té doby vůbec moc nepamatuju), že by se kdy v TV mluvilo o nějakých negativech. Občas nějaká ta zpráva o tom, jak támhle něco chybí a jak je potřeba pořádně plánovat. Teď jsem viděla starý dokument o tom, jak vysokoškoláci maj málo dětí, zatímco ti méně inteligentní živoří a musí dávat děti do dětských domovů, protože je neuživí… a že za pár let nám klesne IQ společnosti… no fakt, to byl komunistikcý dokument). Nikdo v TV by si snad netroufl (nebo Rudé právo?) psát, že je potřeba svrhnout ten prohnilý komunismus…
              Pořád si myslím, že revoluce možná i byla připravená, ale otrávení komunismem bylo všeobecné (kromě těch pár papalášů) natolik, že lidi byli ochotní do těch ulic jít, nebo měli proti čemu a za čím, zatímco dnes, kdy je situace existenciálně pro mnohem větší počet lidí asi horší, do ulic nikdo nejde, ač se o tom, jak je zle, mluví horem spodem. Možná není za kým by mohli jít, možná si myslí (zas), že je spasí nějaký Babiš, možná už prostě propadli beznaději, protože NIKDE není ten ráj, který jsme si v 89 představovali. A my tady už to teď bohužel taky víme.

              • Sedmi napsal:

                obávám se, ze s tím rájem máš pravdu… a to jsem se ho snažila aktivně najít taky mimo hranice :P … všude je něco, nějaký průšvih a společnost se rozkládá čím dál rychleji…

                • avespasseri napsal:

                  No jo, další, která šla za snem na Západ :-)))))))

                • Sedmi napsal:

                  no mozna jsem proto tak kriticka… stacilo to videt na vlastni oci v nekolika zemich…

                • avespasseri napsal:

                  Já si pamatuju, jak jsem byla někdy v 90.letech v Norsku na studentském festivalu. Žili jsme tam u jiných studentů, ještě s jednou holkou z Moldávie, a tuším i z Itálie. Člověk by si řekl-Norsko – ti se maj. Holka si stěžovala tu na tohle, tu na tamto, ceny, náklady atd. atd. Není všechno zlato, co se třpytí… a na světě nebude nikdy nic ideální. Už jsme tu tisíce let a ještě dlouho budou lidi zabednění, nedělala bych si iluze, že tohle utrpení jen tak skončí, nebo že ho napravíme materiálními statky, touhou po něčem, honbou za něčím, čímkoliv. Strach těch dole to naopak ještě zhorší, protože budou mít ještě větší touhu se z toho utrpení vyhrabat a ti nahoře (zatím i my) ještě větší strach, až to krachne. A strach je prevít. A touha taky. Říkal to už Buddha. A psali o tom už před tisíci let… a tvrdili, že to řekl Ježíš :-)

                • Sedmi napsal:

                  jo Buddha mel pravdu a Jezis nejspis taky. ja bych k tomu treba i casem taky dospela, v pripade potreby se umim „odpojit“… jenze jakmile mas deti, tak to nejde. A zbavit se strachu o ne taky nejde. Dlouho jsem s timhle v sobe bojovala, ale nakonec jsem zjistila, ze deti chci. No tak asi tak :)
                  A Norsko… tam jsou v instalaci moderni spolecnosti jeste dal, nez tady ve Svedsku. Se vsim, co s tim souvisi…

                • avespasseri napsal:

                  Já vím, s dětma je to mnohem složitější. Ale nakonec je zbytečné se tím trápit, protože tím nepomůžeš ani sobě, ani druhým. Strach je prevít, věř mi.

                • Sedmi napsal:

                  to je… a taky perfektní nástroj na ovládání…

  2. jolana88 napsal:

    17. jsem byla v Pze. vybavuji si uličky u Národní narvané lidmi, přecpané Staré město, a to dávno předvečerem. „divno“ bylo ve vzduchu. následující události byly hektické, neznám nikoho, kdo by si je vybavil přesně, den po dni. Souhlasím s Vámi… já si pamatuji svůj plat (nástupní 816,-Kč), plnotučné mléko za 3,10 – ale neměnila bych. Zjistila jsem, že každý kraj „žil“ jinak – co u nás bylo běžné (např. učitelé nezpochybňovali dějepis, protože starousedlíci Američany viděli..), jinde nefungovalo. Proto věřím lidem, kteří říkají, že o mnohých praktikách nevěděli, netušili.. ne v každé rodině byl disident anebo černá ovce.. Podle toho taky, kupodivu, dopadly volební preference – zvláštní.. Ale když vyprávím dětem, co byla „výjezdní doložka“, jak se „sháněly“ knížky.. kolik nás stál první počítač :)))) vím jistě, že svobodu myšlení a projevu za „kafčo za 8,-“ nevyměním. I Logik kupodivu usoudil, že „nikdo nemá právo mi říkat, co smím povídat a co si myslet. jsem malej – nee blbej. To bysem tu rači nežil“

    • avespasseri napsal:

      U nás v rodině žádná černá ovce nebyla. A rodiče nebyli ani v KSČ. Ale vzhledem k mým studijním výsledkům už na základce (a budoucí představě učitelů, že bych měla jít na VŠ, kam bych se špatně s tímhle kádrovým profilem mých rodičů dostávala), tak rodiče přesvědčili (moje babička, skrytá katolička, prý jen kroutila hlavou), aby mě poslali na 2 měsíce do komunistické nalejvárny na Seči :-) Že prý když teda jako nejsou v té straně. Bylo to tuším v 6.třídě, učili jsme se tam a zároveň nás připravovali na to, že budeme jako vést ty kolektivy a tak :-) Ale ani tam jsem nic nepochopila, byli tak hrozně nenápadní :-)) Jen jednou jsem narazila, když jsme měli za úkol naučit ostatní písničku (no, vlastně mě připravovali k učitelské kariéře :-) a já vybrala nevhodnou (ve strážním koši, seděli dva hoši… zadejte si do googlu, vyjede vám celý text ). Ale jinak si z toho pamatuju jen super učitele, kteří neprudili a učili nás přesně tak, jak jsem si to představovala (a co jsem v normální škole nepotkala), to, jak jsem si prvně šáhla na hada, výlety kolem sečské přehrady.. a potom na mezinárodním táboře jsem se prvně naučila podepsat arabsky :-))
      Ještě na gymplu jsem psala americkému kamarádovi (z emigrantské rodiny), jak je ten socialismus fajn :-))))))))) Se divím, že si mě nehlídali. Otci chodili šachové koresponďáky (hrál korespondenční šach) ze Západu, mně dopisy anglicky, italsky ze Západu, USA, Norsko, Itálie. No, možná že nás i hlídali, kdo ví….
      S těmi cenami je to zajímavé… a já myslela, že průměrný plat byl cca 2000Kč, tak teď všechno násobím 10, když mi někdo začne vykládat, jak stálo kafe 8 kč :-) A koukám měla bych násobit 20 :-) Wow, takhle drahé kafe jsem ještě nepila ..-) Ale ono je to asi tak, jak mi kdysi někdo vyprávěl za komunistů… že jídlo je levnější, ale drahé jsou nájmy, poplatky atd.

      • jolana88 napsal:

        kdysi jsem si spočítala, že kdyby byl každý „pronásledovaný“, jak říkali – tak by v republice muselo být cca 6x více estébé než bylo policajtů a vojska dohromady. Každá doba má své, žádná historie není jen černá a bílá. Není a nebude. Bylo hodně věcí o nichž se nemluví dodnes. Mám známé v mém věku, co vykládají, jak bylo všechno super a bezva – z družstva měli tuto a tamto – a vůbec si neuvědomují, že krádež je krádež – nedoteklo jim… Mám známé, co si pamatují noční prohlídky, jejichž rodiče byli „odstěhováni“… Vidím jediný rozdíl – kdo byl zvyklý makat, aby si přilepšil, nespoléhal na to, co dostane /pokradne/ – maká dál, neklečí a nefˇnuká (nadávat to jo, nadává – ale přemýšlí, chodí k volbám, je aktivní). Schválně, co byste tipla – jsou to lidé z první nebo druhé skupiny mých známých? a k tomu, co je psáno výše – četla jsem komenty – pokud někdo „nemá“ na obědy, dostává přídavky anebo si o příspěvek požádá. v tomhle se pohybuji, takže pravda je jinde. O finanční gramotnosti národa si nedělám iluze – co chtít, když 90% respondentů netuší, kde se berou peníze „z bankomatu“

        • avespasseri napsal:

          S tím souhlasím: vše má své plusy i mínusy, tak to prostě je. Nic ideálního neexistuje. Navíc každý člověk je jiný, a někomu to tak mohlo vyhovovat, zatímco někomu ne. Vůbec netuším, jak to, že u nás to tak nějak prošlo bez té účasti v KSC. Je to asi hodně individuální, hodně místo od místa, hodně o lidech, jak těch nahoře, tak těch dole. Otec býval hlavní účetní v nemocnici, jen ho ke konci cpali do VUMLU. Ale měl štěstí, unikl tomu :-)))) Asi prostě byli z těch, co neměli potřebu ani velké svobody, ani moci. A takových asi bude hodně.
          A k vaší otázce, tipla bych si, že jsou aktivní a nestěžují si ti, co již tenkrát makali a nepátrali, kde si jak (krádeží) přilepšit….
          A k těm svačinám… to v tom pořadu asi nezaznělo. Možná jim tu možnost zažádat o příspěvek vysvětlili, kdo ví. Hlavní je, že těch lidí, co se vůbec do toho problému dostanou, podle médií (a také Sedmi, protože já to fakt kolem sebe nevidím) je čím dál víc. Sice jsem viděla ten komunistický dokument o těch vysokoškolácích, co nemaj děti, hodně mě překvapilo, jak se mluvilo o těch lidech, kteří tenkrát neměli ani na to uživit děti. Tohle bylo nejspíš vždycky, jen se o tom tolik nemluví, možná to nebylo v takové míře… prostě, zajímaly by mě nějaká konkrétní čísla (jenže kdo to tenkrát asi zkoumal a zda jdou vůbec získat data odpovídající skutečně realitě?). Nevěřím moc tomu, že lidi na tom také nebyli špatně. Vždyť ta životní úroveň tenkrát se vůbec nedá srovnat s tou naší dnes… Nevím.

  3. jolana88 napsal:

    a) tipujete správně – aktivnější jsou ti, co byli zvyklí na problémy (nee společný majetek). Byly problémy už tenkrát, skutečně existovali lidé, kteří neměli peníze – řešila povětšinou sociálka, protože jim „hospodařila“- nahrazovala poradce. Ano, lidí kteří se dostanou do opravdových potíží je moc. stačí onemocnět. nepřemýšlet, když si vezmu hypotéku.. Jsem ráda, že se objevuje plán na výuku dětí, protože skutečně mnoho dospělých hospodařit neumí, i když jsou často přesvědčeni o opaku. Žiji v komunitě lidí, kterých se sociální vyloučení týká. Proto taky vím, že existují veliké (opravdu veliké) rozdíly v chápání pojmu „nemám peníze“. ale – nechci tímto plevelit… mmch. ta čísla se najít dají – statistický úřad, stránky mpsv (kde se taky dočtete o různých projektech za něž stát utrácí). už tam ani moc nechodím, protože jsou věci, které mě skutečně vytáčí …

    • avespasseri napsal:

      Díky za odkaz, až budu mít odvahu, půjdu se podívat. Protože debata o hospodářské situaci tehdy a teď většinou skončí právě na dohadech a dojmech. Také jsem pro výuku, už jen proto, že ani já nejsem určitě dostatečně gramotná (i když RPSN bych si hlídala, kdybych vůbec kdy měla dojem, že potřebuju půjčku). Tak se těším, s čím jednou přijde dcera ze školy. S manželem prostě do půjček a hypoték jít nechceme. Já jsem ještě nepochopila, proč bych měla žít na dluh… a věřím, že spousta lidí žije na dluh ne proto, že prostě nemá dost, ale protože má dojem, že nemá dost a chce víc a víc. Ono žít v 2+1 se dá, žili tak i naši rodiče, domeček je fajn, ale pro nás pro oba je důležitější právě ta svoboda, než uvázat si na krk hypotéku kvůli domečku, kde člověk tráví pár hodin denně a víkendy je stejně někde v lese (hlavně manžel) :-))))

  4. Pingback: Proměňte svůj život v zázrak (jen 5 bodů to má :-)) | Žít je umění

  5. Pingback: Můj rok 1989 – 2. část | Žít je umění

  6. Pingback: Proměňte svůj život v zázrak (jen 5 bodů to má :-)) | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s