Dar umění – dar emocí – svět beze slov (a myšlenek!)

Kdy jste naposledy viděli nějaké představení (divadlo, kino?), nebo četli nějakou knihu, která vás absolutně vtáhla? Kdy jste soucítili s hlavními hrdiny tak silně, že to ve Vás probouzelo silné emoce? Aniž by to bylo jen takové plytké hraní si s Vašimi emocemi ze stran autora (jako utrpení dětí apod.)?

Já už dlouho ne. Jako by spousta těch televizních filmů a seriálů vyvolávalo jen zvědavost, případně strach. Znáte to? Vnímáte ten rozdíl?

Až v sobotu. Vyrazili jsme s manželem po dlouhé době do divadla. Na balet (jak už jinak). Už několikrát jsem říkala, že se divím, že tenhle druh umění, svou podstatou tak strašně nemoderní, stále nachází hodně diváků (bylo plno). A ještě nikdy jsem nezažila balet, který by dokázal vyburcovat emoce člověka tak silně (ne jen v krátkých sekvencích, jako je např. zabití Hilariona v Giselle a naprosto beze slov.

Takovým představením jsou Nebezpečné známosti. Bohužel již v derniéře. Taková škoda. Znáte ten příběh o tom děvkaři vikomtovi Valmontovi? Natočil ho i Forman. Začátek baletu, pro mě, mírně rozpačitý (to ta hudba), ale postupně naprosto strhující výkony všech hlavních protagonistů. Expresivní, emotivní… i ta hudba nakonec.

Někdy přes veškeré to přemýšlení, plánování a mluvení zapomínáme na moc emocí. Na dar umění předávat hluboké pravdy přímo… ze srdce do srdce.. beze slov.

Jan Fousek prý za tu roli dostal Thálii… role dalšího z těch mužů, kteří si nechali proklouznout skutečnou lásku mezi prsty…

Sice nemám ráda tragédie, ale v baletu to je jedna tragédie za druhou :-)) Tak je asi trochu ráda navzdory všemu mám…

Měla jsem tu čest být dokonce při jedné zkoušce tohoto baletu, vidět to, jak taková krása vzniká, byl to velký zážitek.

Tady máte na ochutnání video, která jsem našla na youtube:

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Tanec, Utrpení a láska se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

22 reakcí na Dar umění – dar emocí – svět beze slov (a myšlenek!)

  1. Sedmi napsal:

    zvláštní… balet jsem nikdy moc nechápala, jsem asi v tomhle barbar.. . na druhou stranu vtáhnout do filmu nebo do knihy se nechám téměř pokaždé, pokud to není naprostá blbost. Někdy až moc a pak mám naopak problém se zase srovnat v reálném světě… Přistoupit na hru autora knihy nebo filmu a vstoupit do děje mi ale kupodivu nedělá problém, většinou mi pak ještě mozek připraví pokračování v noci v podobě snů…

    • avespasseri napsal:

      Jakýpak barbar. Mě vůbec přijde zvláštní, že tam chodí pořád tolik lidí :-)))) Já vlastně ani neříkám, že by mě třeba kniha, nebo film nevtáhl, ale tak často to vnímám jen jako povrchní hru s city… napnout, vystrašit, rozplakat (překládala’s někdy beletrii?Já mám za sebou ty stylistické semináře, české, anglické, když já jim tak trochu vidím do talíře :-)). Tohle mě fascinovalo tím, jak BEZE SLOV předali emoci. I když i ona bude možná povrchní, protože je to zas jen o té lásce :-))

      • Sedmi napsal:

        Beletrii bych někdy ráda dělala, ale tím bych se asi neuživila :( nejsem Kantůrek :(
        Třeba se v rámci kultůry v Praze taky někam dostanu :)

        • avespasseri napsal:

          Já vím, na uživení to není… :-(

          • Sedmi napsal:

            treba nekdy, az budou deti vetsi, si jen tak pro radost prelozim neco sama :)

            • annapos napsal:

              Je to avi pro mě minulost a vidím ji trochu, pro tebe možná primitivně, několika hodinová příprava, sváteční oblečení pro celou rodinu, líčení oblékání, cesta autem ve večerních, někdy i dlouhých šatech, roztěkanost a tréma dětí, je to jako cesta do kostela a dnes, pro mnoho lidí není rozdíl, mezi takovým zážitkem a všedním dnem? Stejné je to když cokoliv se stane běžným a dostupným kdykoliv, přestává to být svátkem.

              • jolana88 napsal:

                nechodíme na balet, do kina, do divadla – Logik nemůže. Chodím sama. pro mě je Stomp nebo varhany bez rozdílu, ze záznamu puštěný DanceLifeExpo… Knížka – když ji otevřu, rozezní se v hlavě jiný svět – a vidím „hrdiny“ a scény .. únik z reality. Z filmů – je jich pár, které můžeme doma vidět milionkrát .. a spousty bez nichž se obejdeme. Z čhož plyne, že Tv pouštíme velice omezeně ..

                • annapos napsal:

                  Odpovídáte mě paní Jolano? Začínám si myslet že to já přestávám rozumět lidem, já přece říkám něco o kultuře, jako o krásném zážitku, televize není smysle našich životů, i když jsme staří máme stále velký prostor k zábavě a radostem, žijeme v přírodě, v zahradě, máme obrovskou knihovnu a fonotéku, já maluji a můj muž je kutil, jsme téměř v lese, laně chodí pít do naší studánky a na náš práh a televize je to poslední co by nás zajímalo

              • avespasseri napsal:

                Kdepak primitivně, je to hezké. Také si to tak pamatovávám ze svého dětství, když jsme jezdívali na představení do Prahy. Bývalo to jiné, už jen proto, že v TV byl jen jeden program a u nás doma dlouho černobílý :-) Svátkem pro mě bylo i to kino (kam jsem ale chodívala hodně, dokonce jsem si vedla filmový deník :-)). Dívat se dnes na film v TV je úplně jiný zážitek než v kině. A i když jsou kina hodně drahá, tak tam občas zajdu. Pro ten pocit společného sdílení filmu, to je nenahraditelné. Jezdívala jsem i do Karlovek na festival, bylo to super. Myslím že ani dnes není návštěva divadla všedním zážitkem… možná u nějakých menších a alternativních divadel, kde se to s tou garderobou nepřehání, ale v těch větších, na klasiku… to se lidé vyšňoří :-) Ale jak jsem ten tvůj komentář četla, trochu jsem se pobavila představou, jak to proběhlo u nás v sobotu: já té přípravě moc nedám, nelíčím se, k šatům nemám boty, tak holt na sebe hodím divadelní slavnostní oblek co pokaždé (těší mě, že se do něj pořád vejdu :-)). Nejsem moc vybavená, protože s manželem neplesujeme. A manžel? Byl přes den pracovat na chalupě, pak, protože je to dobrák, odvážel kamaráda až domů, přišel ve čtvrt na sedm, ale stihl se umýt, převléknout do obleku a o půl už jsme stáli na zastávce. Neuvěřitelné. Bylo to, pravda, poprvé, kdy jsme vcházeli do hlediště (lóže) na poslední chvíli a nestihla jsem si ani přečíst program….

                • annapos napsal:

                  Mám na BLOGROLLU pěkný prográmek, jmenuje se to : Kultura v Praze, je vynikající, přehledně tam je všechno, co se kde šustne, od filmu, přes párty a divadla, až k výstavám, pro Pražáky, jako stvořené, chodí ke mě tedy jen dva, oba muži, nikdy si na to ještě nikdo neklikl, je to škoda, protože To má rozsah a je to přehledné. Tomu pánovi co mě to nabídli, jsem tenkrát psala, že u mě to asi úspěch mít nebude. Když tak se koukni.

                  Tak, ty si myslíš, že jsem vytáhla rodinu za kulturou, někdy v době kamenné, tak zlé to zase není, nějaký pátek to ale bude, pořizovala jsem naposledy na tu událost vnučce šaty, vstupenky a večeře a je po důchodu, jen se zapráší, (kultura) není pro starý, jak je název jednoho filmu .Na koncert chodíme dokonce dvakrát do roka, cha chá…

  2. jolana88 napsal:

    rozhodně ne, paní Anno – odškrtla jsem odeslat komentář – k článku. Až nyní vidím, že je zařazen jako odpověď pod Vaším nickem — pravděpodobně neumím s novým zařízením dobře zacházet – za což se omlouvám. mmch. – televizi jsem myslela jako zdroj filmů

    • annapos napsal:

      Vždyť to vůbec nevadí, jen jsem nerozuměla souvislosti, to se mě stává již často, že se na mě musí polopaticky?

      • jolana88 napsal:

        mám stejný „problém“ :)) jsem ráda, že se vyjasnilo – jak vidět i špatně zařazený „koment“ může vést k podivnostem – já o Vaší knihovně a malování vím ..přečetla jsem si u Vás :)

        • avespasseri napsal:

          Je to krásné, že? Tak nějak si představuju tu závěrečnou část svého života… obklopená knížkami. I s tím malováním. Třeba mě to jednou opravdu chytne (i když nemaluju nic moc, ale je to nádherná relaxace). S dcerkou jsme malovali učitelkám do školky na rozloučenou portréty… podle takové knížky… strašně mě to bavilo. A i mému mrňousovi to moc šlo. Není žádný kreslící génius, ale na svůj věk maluje moc hezky.

  3. avespasseri napsal:

    Kdepak doba kamenná :-)
    Když já nejsem z Prahy :-)
    Tak to jo, pokud je to ještě i s večeří, to to pak finančně letí.
    Ona ta kultura není ani pro „mladé“ rodiny… návštěvu já, manžel, dcera kina jsme snad nikdy nepodnikli. To si radši počkáme na tu TV (já mívala donedávna ISIC slevu :-)), tak to s dcerou šlo, ale manžel to má strašně drahé). Divadlo doma mít nemůžeme a protože dcerka je teď tak baletně zaměřená, tak chodí buď se mnou, nebo jde třeba s babičkou (ta má v divadle slevu). Bývaly doby, kdy jsme chodily na dopolední představení, ty byly levnější než večerní. Navíc večerní na ní byly moc pozdě a moc těžké. Ale začalo to Giselle (hroby), pokračovalo to Labutím jezerem (zase smrt)… už má zájem i o tyhle náročnější kusy. Nebezpečné známosti ale pro ni nebyly, i když kostýmy by se jí asi líbily :-)))

  4. Intuice napsal:

    S přicházejícími roky hledám radosti v denodenním životě. Není už tolik knih a filmů, co by mne tolik nadchlo a vtáhlo, kino nevyužívám, když je na internetu zábavy dost. Divadlo využívám nahodile. Ráda pozoruji život kolem mne – i beze slov. :-)

  5. Pingback: Dabing?! | Žít je umění

  6. Naďa napsal:

    Ten Fousek je opravdu úžasnej…

  7. Pingback: Proměňte svůj život v zázrak (jen 5 bodů to má :-)) | Žít je umění

  8. Pingback: Divadelní smršť | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s