Proměňte svůj život v zázrak (jen 5 bodů to má :-))

Náhoda (??) tomu chtěla, že mé každoměsíční účtování (a tahle uzávěrka je zábava a rozhodně smysl má) tentokrát připadlo na první adventní neděli. Pojmu ho tedy trochu jinak a to, co se minulý měsíc dělo na mém blogu (takže i v té hloubce – v její autorce), shrnu do pár základních bodů.

Obligátní pořadí prvních deseti nejčtenějších článků bude samozřejmě také – tentokrát ho naleznete v závorkách za odkazy, které dostatečně bdělí (bdělost už jsme přece trénovali) čtenáři v textu najdou :-) Už jste četly článek, který by měl hlavu a patu, skládající se z 26ti odkazů na články, které vyšly v minulém měsíci?!

Tak tedy s chutí do toho, snad to hlavu a patu mít bude :-)

Jak proměnit svůj život v zázrak v 5 bodech! („Jupí, tak to tedy konečně už snad zvládnu taky, no ne? Když je to tak jednoduché?“)

1. Co opravdu potřebujeme znát?

Ve škole nás učili spoustu věcí. Číst a psát, fyziku   a ještě mnoho dalších užitečných věcí. Každý z nás alespoň některé z nich dnes a denně potřebuje. K životu, k práci. (Takové integrály třeba si počítám kdykoliv jdu nakupovat…). Žít ve společnosti jsme se většina z nás naučila, máme potřebné znalosti a dovednosti k tomu, abychom byli platnými občany naší socialistické (ach pardon, mě ZŠ a SŠ formovala za socialismu) vlasti – tedy co se vyrábění produktů týká.

Jenže, bohužel, ve škole se neučilo, jak žít tak, abych byla šťastná a spokojená jak já, tak lidé okolo mě. A tak to někteří řeší tím, že uspokojují hlavně sebe… a jiní tak, že uspokojují hlavně ty druhé, bez ohledu na své vlastní potřeby (třeba být přijímán, uznáván, milován, být autentický atd., atd., je jich dlouhá řada).

A neučilo se ani to, to důležité se skrývá pod povrchem, že ne všemu je možné věřit (jde o mozek, ne o oči) 8), a proto je důležité být bdělí.

2. Pod povrchem hmatatelných věcí se skrývají poklady – ty skutečné hodnoty.

Skutečnost je totiž jiná, než jsme si ji zapamatovali ze škol (viz. například onen článek o „snadnosti“ psaní). Zapomněli jsme na skutečný strach (viz článek o Dušičkách), jen si na něj hrajeme. Opravdu procházet děsuplnými místy a vidět zakrvácené přišery (1) na vlastní oči není legrace, ani když to pak zpětně jako legraci můžete brát.  Strašíme sami sebe, strašíme děti, ale místo opravdové lítosti, vzbuzujeme jen pocity viny, a místo opravdové bázně jen strach. Pokud v tom reji zábavy vůbec něco. Jen si vzpoměňte, jak slavíme (a budeme brzy slavit) Mikuláše.

Zapomněli jsme na skutečné dary – skutečné divy světa (4)- a slavíme jen prázdnou lež(6). Svátky klidu a míru? Kde? Snažíme si dary koupit, ale to, do čeho dáváme tolik peněz, žádnou skutečnou hodnotu nemá. Za den, týden, měsíc, půl roku se radost rozplyne jak pára. Říkáte že nešlo o tu věc, ale o to obdarování? Pak obdarovávejte. A bohatě. Ale ty největší dary nejsou ty, které koupíte… ani ty, které musíte shánět… a které nám přinášejí spíš neštěstí… (2)

To, s čím se denodenně setkáváme (včetně svátků ) (9), můžeme prožívat jako běžný sled událostí a prožitků, zaplněný věcmi a lidmi. Můžeme je prožívat podobně jako ostatní. Nebo je můžeme prožívat unikátně a hluboce. Vnímat ty skutečné hodnoty (svobodu, lásku a radost, harmonii, spokojenost a bezpečí aj.), které se pod povrchem skrývají. Uvědomit si, jaké jsou naše vlastní priority.  (5) Bez čeho jsme OPRAVDU ztracení.

3. Jaký život chceme vlastně žít?

Každý máme své dary a své stíny. Každý máme svobodu přestat se honit za iluzemi. Chceme žít ve strachu, jako otroci, nebo opravdu svobodně? Co vlastně znamená být člověkem? Chceme žít jako roboti? Ale aby i roboti nakonec nebyli lidštější a soucitnější jako ten v Blade Runnerovi…

Chceme ten svět, kde je vše přežvýkané a interpretované, bez skutečného dotyku? Jen slova a slova (jak kdysi říkal Hamlet, pamatujete?). Ne pravda přímo ze srdce do srdce(7), beze slov? Chceme svět, kterému stále (už za dob Komenského a dřív) vládne nedbal, kvapil, lež a pochleba, kterým podlézáme? Svět, ve kterém se i v chrámech (jak za Ježíše Krista) obchoduje? A to v chrámech různých bohů?

4. Naděje je věčná

Dokud žijeme, stále existuje naděje. Zabalit to dřív, nevede nikam. Je to ta největší hloupost na světě. Nemusíme se honit, pravda, ono to často ani k cíli nevede. Stačí důvěřovat – mít naději. Otevřít se jí. A pak se uvidí, jestli budeme muset vykasat rukávy, nebo jestli přijde pomoc. Anebo obojí. Můžeme tak proměnit stín ve světlo, možná malinké, někde na konci tunelu, ale přece jen světlo. Stěžovat si na minulost, nebo na současnost,    (3), jakkoli oprávněně, vede jen k hněvu, nebo smutku. A ty nás dokáží velmi účinně otrávit.

Místo kňučení, nebo naopak malování si minulosti na růžovo, bychom měli poznat svoje chyby, poučit se z nich, překonat své stíny… a doufat v happy end. (10)

5. Lékem na násilí je soucit a odpuštění

Svět není a nikdy nebyl mírovou oázou. Jestli někdy existoval ráj, já jsem ho nezažila. Násilí je všudypřítomné, tu nápadnější, tu skrytější. Agrese prý neustále roste. Pro nespokojeného člověka je tak snadné jí propadnout… a tu niť násilí předávat dál a dál, od jedné frustrované bytosti k druhé…

A tak roste násilí a roste strach a roste odloučení  a odsuzování a utrpení a konflikty a ještě větší strach a ještě větší agrese… kdy jí bude konec? Kdy s tím TI DRUZÍ přestanou?

Jenže těmi druhými jsem pro ty druhé já sám(a)…

A někdo musí odpustit jako první… pustit to vše a jít dál… a doufat, že jde po cestě ven z toho začarovaného kruhu.

Kéž je těch lidí na světě stále více a víc! Kéž víc a víc lidí ten začarovaný kruh tímto zázračným způsobem dokáže odčarovat!

Takže: Co opravdu potřebujeme znát? Že pod povrchem se skrývají ty pravé poklady. Jaký život chceme opravdu žít? Plný naděje a odpuštění.

Tak co, troufneme si pustit si písničku pro všechny hlupáky tvářící se nadutě a myslící si, pyšně, že to ti druzí, že to my nic??? :-)) Nebojte, nemá smysl vinit ani druhé, ale ani sebe, pamatujete? To jen na připomenutí, že jinak jednat je hloupost. A že je to vlastně také dost absurdně srandovní… takže pro pobavení:

 

 

 

 

 

 

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Bilance, Uncategorized, život se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

12 reakcí na Proměňte svůj život v zázrak (jen 5 bodů to má :-))

  1. aztli napsal:

    Tak integrály a diferenciální rovnice si počítám z hlavy když jdu nakupovat a nejen při nákupech , opravdu , jelikož lidi toto doučuji a šetří mi to čas .

  2. annapos napsal:

    Sedmý den je neděle, tedy odpočívám, odpočívá i má hlava, tedy jen pozdravím a popřeji ti pěkný čas adventní. Doufám že ten den první, byl pěkný?

    • avespasseri napsal:

      Správně děláš, odpočívat se musí. Děkuji za pozdravení, i tobě přeju krásný svátek… i bez televize :-) My právě posloucháme televizní adventní koncert a u toho doděláváme cukroví. Včera jsme slavili dcerky narozeniny. A jelikož jsem na návštěvě u rodičů, je to super. K tomu ještě setkání s kamarády, se kterými se vídávám jen čas od času, když přijedu do svého rodného města. Párkrát do roka. Těším se, až zítra přijedeme domů, musím teprve nachystat adventní svícen. Takže si budu přípravy užívat i nadále :-)
      Krásný večer přeji!

  3. jolana88 napsal:

    prostě – život je otázka priorit :))) Příjemný advent přeji

  4. Sedmi napsal:

    To jsi mi pripomnela ted novy serial o policejnim androidovi, Almost human. Naprogramovan, aby citil emoce. Zatim vyborny… http://www.imdb.com/title/tt2654580/?ref_=nv_sr_1

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s