Jaké je vlastně pravé poselství Vánoc??

(photo credit: Tomasz Sienicki)

(photo credit: Tomasz Sienicki)

Vánoce by prý měly být radostné svátky klidu a míru. A rodiny.

Ale prý jsou někdy naopak svátky smutku, když Vám ti nejmilejší členové rodiny chybí. Nebo svárů, když je ta rodina najednou nucena být pohromadě (pracovní volno), ačkoliv se už hodně dlouho nesnese.

Nedávno jsem měla na kurzu čchi-kungu Orla v hnízdě, kde teď učívám, paní, která byla neustále zamračená a zasmušilá. Zamračení býváme často… stačí se rozhlédnout ve městě po lidech. Stačí vejít do obchodu nebo na úřad a než přistoupíte k pokladně nebo k přepážce a usmějete se (to někdy zkuste, to je fakt dobrý :-)), podívejte se, kdo tam sedí. Je dobře naladěný, nebo se tváří, jako by byl nejradši někde hodně daleko?

Ale když už v tom úřadě nesedíme a přijdeme někam za zábavou, malinko obvykle pookřejeme. Někdy je potřeba víc, někdy stačí jen málo ťuknout, a alespoň někdy se usmějeme.

Někdy však nezabere ani to. Nálada ostatních lidí nás nenakazí… vtípky nám připadají zoufale nevtipné… a ani představa dobrého známého, která nám má vykouzlit úsměv na rtech, s námi neudělá vůbec nic. Možná nakonec ještě posílí to znechucení životem – kde je ten dobrý přítel, co nás má rozesmát???.

I to věčné vychvalování Vánoc, rozjuchané pořady, to omílání toho, jak se máme radovat, může na některé lidi působit právě opačně.

Radost, to není něco samozřejmého. Radost to je velký dar. Kdo ji má, měl by se radovat dvojnásobně.

Kdo ji nemá, může doufat, že se na konci toho slzavého údolí zjeví Betlémská hvězda a zrodí se něco krásného, nového, plného nové naděje a spásy.

Copak není právě toto pravé poselství Vánoc?

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Náboženství, Utrpení a láska se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

15 reakcí na Jaké je vlastně pravé poselství Vánoc??

  1. est napsal:

    Zase v opozici :) , to Vám určitě dělám naschvál:
    Radost JE něco samozřejmého, je to naše přirozenost, nejhlubší podstata. Vzpomeňte, jak se umí radovat malé děti, jakýkoliv důvod je dobrý, a když není žádný, taky dobrý. Smát se lze čemukoliv, nebo jen tak. Nikde žádný problém, kterým by se mysl musela zabývat.
    Vánoce by mohly říct třeba: Lidé, jste všichni z jednoho Zdroje, bratři a sestry. Buďte na sebe vlídní, respektujte svou různost a nehledejte důvody k zášti. Nehledejte čím se strašit, ale z čeho se radovat. Ztište překotný běh vašich myšlenek a užívejte si blaženého klidu, který samovolně vyvěrá z vašeho nitra.

    A mysl hned řekne: No ALE… jenže… Copak to jde?!!

    • avespasseri napsal:

      V opozici? Jak se to vezme :-) Ano, radost je naše podstata. Je to něco, co v sobě neustále máme… jen nám to mysl zastírá. Ale ne, radost není samozřejmá… rozhlédněte se kolem sebe. Kdyby byla samozřejmá, nechodili by po světě naštvaní, nebo smutní lidé. Radost není ani něco, co si dokážeme sami přivodit – ani kina, ani pařby, ani alkohol, ani drogy nedokáží tu skutečnou radost přivolat. Jen na ní poukážou. Že něco takového může také existovat. A jen tak, bez úsilí, bez peněz za adrenalinové zážitky, za drahé dárky. Je to dar, který dostaneme, když přestaneme naslouchat své mysli a obrátíme se dovnitř. A tam se pak zjeví ta hvězda plná naděje, která nás spasí :-)
      Bohužel o Vánocích se jen velmi málo lidí obrátí tím správným směrem… místo toho se honí za něčím, co jim v posledku nepřinese vůbec nic, nebo jen krátkou radost a spoustu balícího papíru :-)

      • est napsal:

        Druhý odstavec vysvětluje první. :)

      • est napsal:

        „Radost není něco, co si dokážeme sami přivodit…“
        „Je to dar, který dostaneme, když přestaneme naslouchat své mysli a obrátíme se dovnitř.“
        Nikdo jiný to za nás nemůže udělat.

        • avespasseri napsal:

          Ano a ne. To bychom zabředli do diskuze, jaké já to dělá :-) A to by zřejmě byla neplodná diskuze, která asi ani není nutná. Já totiž myslím, že si rozumíme :-)
          Já to, že to neděláme my, zdůrazňuju hlavně proto, že je rozdíl, jestli si radost vizualizuju, případně pozitivně afirmuju (což, jak říká Jolana, je také cesta), nebo jestli se jí jen prostě otevřu. Vždy jde o nějaký úkon z naší strany, ten druhý s sebou ale ještě nese informaci, že nemusíme vynakládat úsilí, že to nestojí a nepadá s námi, že to není tak úplně, že „každý svého štěstí strůjce“ a když člověk není šˇˇˇtastný, tak dobře mu tak :-) Nemusíme do toho nutit sebe, ani druhé.

          • est napsal:

            Taky myslím, že rozumíme. Jen – úsilí stojí právě to odvrácení se od hlasu mysli, který nás přesvědčuje o opaku.

            • avespasseri napsal:

              Také si myslím, že tam je to úsilí zapotřebí. Samo to občas přijde, jako taková ukázka, ale pak zas odejde. Je potřeba tomu pak udělat krok vpřed a to nějaké to úsilí stojí. Jen mám obavu, že spousta lidí skončí právě tam. V tom dojmu, že není na čem se vézt, že musí neustále pádlovat :-) A ono stačí naskakovat do proudu a to tak často, jak je to nutné.

  2. Magdaléna napsal:

    :) Krásně napsané. Občas bych se v tom i našla. Někdy jsou chvíle, kdy i ty nejlepší fórky se zdají nesnesitelně trapné a kdy všichni kamarádi mají snahu marnou… Naproti tomu jsou i dny, kdy pro úsměv netřeba chodit daleko :)
    Asi se zkusím o Vánocích více smát.

    • avespasseri napsal:

      Když člověk zrovna nepropadá depresím, je neuvěřitelné, jak rychle si člověk přivodí dobrou náladu jen tak, že se prostě sám pro sebe začne usmívat…. nebo si představí nějaký svůj hezký zážitek a trošku ho přiživí. To je takový dárek, který si člověk dokáže dát sám sobě :-) A pak i druhým :-) Jen to chce právě to zastavení a obrácení se dovnitř. Aspoň na chvilku :_)

  3. jolana88 napsal:

    Víte, co mně občas napadá? Kolik lidí je frustrovaných předem – MĚLI by se přece radovat a jim se zrovna nechce – CO tomu řeknou?

    • avespasseri napsal:

      A natruc se radovat nebudu? :-)

      • jolana88 napsal:

        Taky řešení. Problém je, že ne všem lidem se chce smát (radovat se) na povel anebo „protože by měli“. Ale taky vidám hodně lidí, co se nenápadně rozhlíží, zda „se radují správně a dostatečně“ – přemáhají se. Zbytečně. Když se nebudou radovat o adventu, tak třeba 26.března…Proč ne? Vždyť z biologického hlediska je úsměv vrozená aktivita. „ošálení“ vlastního mozku svalovým uvolněním je neurologický fakt, stejně jako existence zrcadlových neuronů. Usmívejte se na svět – svět se bude usmívat na Vás, říkají nejen Japonci. A je fuk, které je právě roční období, dodávám já :))))

        • avespasseri napsal:

          To je bohužel ten problém svátků: že člověk, který není ve stavu, kdy se může nechat tou dobrou náladou nakazit, ale který není ani ten tip, který by se na „radování na povel“ dokázal vykašlat (aniž by z toho měl ještě větší depresi. že oni jo a já ne?), se pak jen přemáhají. Což jim na radosti nepřidá. Vážné deprese je nejlépe řešit u odborníků a ty smutky? Pustím si melancholický film a hezky se v tom porochním… on ten smutek nikdy dlouho nevydrží :.-) život je změna :-)

  4. Pingback: Já bilancuju pravidelně, tak proč ne i teď? | Žít je umění

  5. Pingback: Aby byl Štědrý den opravdu štědrý!! | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s