Já bilancuju pravidelně, tak proč ne i teď?

Na bilancování celého roku 2013 nějak nemám sílu, ani dost dat. Ani dost času.

Plus mínus to byl rok dobrý a zajímavý. Přinesl spoustu změn. S nimi i trochu toho stresu. Spoustu otázek, spoustu odpovědí. A spoustu nových možností. Včetně tohoto blogu. Takže vlastně rok, ve kterém se něco zajímavého dělo a co jsem v rámci možností dokázala vnímat pozitivně – neboli super rok :-)

Zato zabilancovat si u prosince 2013 tak těžké nebude… vždyť tu mám přes 20 článků, jeden výmluvnější než druhý. Nic moc niternějšího, vypovídajícího o tom, kam to člověka táhne, snad ani napsat nemůžu. Zkuste si to někdy… sednout a začít psát. Pak si to po sobě po měsíci přečtěte a uvidíte. Která témata se opakují? Proč? Co Vám říkají?

V prosinci to bylo na první pohled dost jasné: Vánoce.

No jo, ale jaké Vánoce? Zdravé? Niterné? Tj. jaké je pravé poselství Vánoc? Uspěchané (a zda je to vůbec nutné)? Tradiční? Nebo tradiční trochu jinak? Pohádkové? Plná přání?

Takže sice o Vánocích, ale stále o zdraví, o naději, o vnitřní svobodě, o tom, co máme rádi, nač vzpomínáme, co si přejeme a o tom, že to nemusí být jen pohádka…

Psala jsem také o očekávání a lásce (Advent) a o důležitosti lásky už u těch nejmenších – u našich dětí (Sexuální výchova).

A v tom adventním období jsem psala hlavně o radostio pečení cukroví, o čisté radosti, o nepodmíněné radosti, o prožívání radosti vs. její přípravě. A také o jiných emocích (včetně hněvu :-)) A také o tom, že když jsme svobodní, tak nad námi ty negativní emoce vlastně moc nemají (Because I’m free, nothing is worrying me).

Protože když se obrátíme dovnitř, Svět je jiný. To, co nás na první pohled děsilo, nebo rozčilovalo, nebo otravovalo, získává jinou tvář (Vlasy). Jsme najednou svobodnější – už si nemusíte stěžovat na to, jak je venku (Už si nepřeju, aby bylo léto), protože venku si třeba mohou padat trakaře, když to Teplo cítíte uvnitř. Vnitřní oheň je totiž stejně tak důležitý jako ten vnější.

Vnitřní žár, vnitřní nadšení, vnitřní láska, vnitřní radost, vnitřní naděje, vnitřní síla.

Vnitřní síla stát si za svou pravdou. Ta opravdová přání totiž leží hluboko uvnitř a nic vnějšího beztak nemá možnost je nám splnit.

Život je pak veselejší – najednou můžete vidět jak ten svět, který Vám v televizi přijde plný násilí a nebezpečí, tančí. Stačil jeden jediný nadšenec, který je k tomu motivoval. Protože život je jako kniha, na jedné straně plný napětí a chyb, na druhé straně ale plný nečekaných zážitků a tajemství.

Najednou není jenom o našich ambicích (Jestli já jsem něco neprošvihla), nebo o předsevzetích a nezadržitelném růstu (Tak co s tím Novým rokem?), ale o tom, abychom dokázali vnímat určitou posvátnost – svátečnost – na pozadí každého dne. Nejen o Vánocích (Vánoce v Egyptě). Abyste dokázali vnímat svět jako v té pohádce – plný kouzel, zázraků. A nenechat si vzít své ideály.

A co Vy? O čem přemýšlíte? Kam Vás to vede? Co Vy ve svém životě právě hledáte? Ono není tak těžké to zjistit… a není ani tak těžké se tam nechat zavést… jen to třeba někdy déle trvá :-)

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Bilance, život se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Já bilancuju pravidelně, tak proč ne i teď?

  1. Pingback: Oslazené květy zabejčeného chtění, očekávání a odporu. | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s