Paradoxy

Před časem jsem napsala tento textík a publikovala na mém čistě poetickém blogu, na kterém můžete najít ty starší texty (www.umenizivota.blogspot.cz).

Přišlo mi, že se hezky hodí k prvnímu týdnu Absurdistánu 2014 :-) To nepochopitelné postávání před otevřenými dveřmi ke šťastnějšímu životu… proč to vlastně děláme?

 

(photo credit: de:Benutzer: Androl)

(photo credit: de:Benutzer: Androl)

Kam utíkám? Nevím.

Proč stojím? Nevím.

Před čím utíkám, a proto stojím? Kéž bych to věděla!

Láska, ač všudypřítomná, tu náhle není.

Je tu jen bolest a temnota.

Říkají: Miluj! Láska je odpověď na vše.

Ale lásce přece neporučíš.

Láska přichází, kdy se jí zachce, a neptá se, zda je vítaná.

Rozpouští ledy, rozbíjí hradby, jako jasné světlo, jako dravé tornádo.

A dává.

Je jako mana spadlá z nebes.

Kdo jsem, abych se k ní otočila zády a radši hladověla?

A vím já vůbec o tom, že hladovím??

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Poetické texty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s