3. Strašidelný zámek (Absurdistán 2014)

(photo credit - pacfrodo)

(photo credit – pacfrodo)

Už jste se skamarádili se svým životem??

Jsou lidé, kteří s tím nemají problém… žijí rádi, žijí naplno a představa, že by kdy mohli s tím žitím přestat, se jim zaboha nelíbí. Pak se někteří chytají představ o reinkarnaci a představují si, jak se sem budou znovu a znovu vracet a užívat si krás života. Že je to s tou reinkarnací trochu jinak, je vedlejší….

Ale jsou lidé, kteří se životem problém mají… ať jsou to důvody závažné (fakt těžký osud), nebo malichernější (nabourali mi BMW, zatracený život…)…

Mívávala jsem se životem spoustu nevyřízených účtů. Já nestála o reinkarnaci, ale o nirvánu. Vlastně o únik z něčeho, co mi přišlo naprosto nesmyslné a kruté.

Krůček po krůčku jsme si to se životem vyříkali a myslím, že zrovna v sobotu (článek Volíme si život, nebo smrt? je pro mě hodně zásadním posunem…) jsem se fakt dokázala ráno na život poprvé usmát. Ne že bych se vlastně nesmála skoro pořád… ale tohle bylo jiné. Bylo to jen tak. Prostě jsem mu v duchu ráno řekla: Ahoj, jsem ráda, že tě zas potkávám. Přesně tak, jak jsem si to naplánovala jako jeden z mých prvních návyků vstávat ráno s radostí. Jeden návyk se má budovat měsíc, aby se zafixoval… tak jsem zvědavá, jestli mi to alespoň ten měsíc vydrží… :-)

Přijala jsem ten svůj domeček, se svým domácím, jak jsem o něm psala v článku Kámoš život, teď je asi nejvyšší čas to tam trochu vysmýčit.

Protože nejšílenější a nejabsurdnější věc, kterou děláme, je, že si ten svůj dům (a snad i zahradu) zaneřádíme haraburdím a špínou… a pak se strašně divíme, že se nám tam nelíbí. Kdyby alespoň vypadal jak ten SM salón  (pamatujete na téma 1. týdne – Masochisti hadr?)… to by si to možná někdo mohl i užívat. Jenže on pak vypadá spíš jak strašidelný zámek.

Špinavá okna, skrz které není pořádně vidět ven, a všechno máme zkreslené. Půda naší mysli plná haraburdí a nesmyslů. Komory našeho srdce plné odporných příšer. A zámek sám? Chatrný, rozpadávající se, rozežraný rzí a jinými chorobami plesnivých starých domů.

Občas ho nalakujeme na růžovo, ale uvnitř… uvnitř je to stejně zatuchlý zámek jako předtím.

Je neuvěřitelné, jak si umíme za těch pár let pobytu, ten svůj domek zaneřádit od půdy až po sklep – svými myšlenkami, svými emocemi, svým chováním – k druhým lidem, ale hlavně sami k sobě a ke svému tělu….

Takže:

– nezapomeň žádné ráno, že jsi teď se životem kamarádka

– při každé negativní myšlence, nebo emoci si vzpomeň na SM salón a jdi z něj pryč zpět do svého domku

– a trochu si v něm pokliď… a už si ho dál nenič…

No, schválně… čím si nejvíc ničíte ten svůj hrad? Já třeba dnes tou krásnou ocukrovanou koblihou před večeří :-))) No, nedejte si…

**************************************************************************************

A jak se dařilo tento týden? Celkem slušně… zjistila jsem, že sama si ten svůj zámek moc neničím (ach, ta únorová naivita) a že můj manžel je charakter :-) Mrkněte se na Plesání a posuďte sami.

**************************************************************************************

Tímto článkem začíná třetí týden projektu Absurdistán 2014. Bližší informace k tomu proč, co a jak ohledně tohoto projektu najdete tady. Přehled témat, na které ještě nejspíš dojde a kterými jsem se již zabývala (i s odkazy), najdete pro změnu zase tady.

Přidat se můžete kdykoliv, můžete začít klidně tímto týdnem, nebo se můžete podívat i na týden první – 1. Masochisti hadr. A věnovat mu a těm následujícím (najdete je v rubrice Absurdistán) pár dní. Člověk nikdy neví, co mu které téma přinese – já už od prvního týdne zjišťuji, že do mého života zasahuje téma týdne dost výrazně :-) (Stačí se podívat na články, které uveřejňuji, v daném týdnu…)

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Absurdistán 2014 se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

24 reakcí na 3. Strašidelný zámek (Absurdistán 2014)

  1. Sedmi napsal:

    nahodou na takovou koblihu se da divat i opacne… a kdyz uz ses rozhodla si ji dat, tak si to je potreba uzit a ne se tim pak trapit…

    • avespasseri napsal:

      No, já se tím netrápím. Bohužel :-))
      Vezmu-li to tak, že ve dnech největšího tahu na hubnoucí bránu jsem si dovolila krmit se dopoledne cukrovím (no, věděla jsem, kolik kalorií, cukrů a tuků to cca obsahuje, nebyl problém si ohlídat, abych nakonec večer neměla víc, než zdrávo)… a hublo se. Tak proč ne koblihou? Problém je kobliha večer. Kobliha před kopou palačinek s tvarohem. Kobliha, kterou si člověk koupí prostě jen proto, protože je mu najednou vše fuk a chytne ho mlsná. Otázka zní: proč? Když člověk ví už v okamžiku, když po ní šahá, že by se bez ní klidně obešel. A že ji může mít kdykoliv jindy, když už. Co nám to občas v té hlavě přeskočí, že jsme jak ten Scrat, co se začne honit za tím svým žaludem? :-))

      • Sedmi napsal:

        tak to v tom pripade asi zapatrej, co tou koblihou zajidas… nevim, ale pripada mi to tak… a proc vlastne hubnes? povanocni kila?

        • avespasseri napsal:

          Kdepak povánoční kila. To jsou povzdorová kila :-) To období, kdy jen myšlenka na to, že bych se měla nějak omezovat, mně bránila ve sportu a hnala do náruče sladkostí :-) Naštěstí nic velkého… kilo už je dole tak nějak skoro samo. Tak ještě tak 5. Klidně i 4 by byly dobré :-) Vzdorovitá povaha však z nějakého důvodu občas růžky vystrčí… :-)

          • Sedmi napsal:

            cha, tak presne v tom obdobi jsem ted taky :D :D staci mi zkusit si rict, ze ted neco nesmim nebo musim a i kdyz jsem normalne schopna si zacvicit jen tak nebo si dat k veceri salat, protoze ho mam rada, jakmile je tam nalepka musis nebo nesmis, tak je to spatny a urcite to nedodrzim, uz jen z principu…

          • Sedmi napsal:

            jo a tech pet bych presne potrebovala taky… uf… co se nejak podporit na dalku? :D

            • avespasseri napsal:

              Může být :-) To budeme muset něco ale vymyslet, protože vnější motivace (a la že tedy ona, tak já taky), ani musíš, nesmíš, už na mě neplatí :-) Začínám pozvolna.. nechala jsem se inspirovat tím videem o Návycích a tak nějak po svém si je buduju. Ten první je „vstávat s dobrou náladou“. Protože ta mi vlévá energii dělat další věci, které mi dělají radost – třeba si zacvičit, zatancovat, jíst mnohem lepší věci, než nějakou blbou koblihu :-) Uvědomit si právě to, jak moc si člověk ubližuje, když k sobě a k životu jako takovému nepřistupuje s respektem… špatné jídlo a nedostatek pohybu z člověka energii drsně vysává, k tomu se pak přidává i negativní nálada. Ale neumím začít cvičením, sunout to přes vůli mi nejde (ono je to beztak jak s tím tlačením slona)… já musím začít od hlavy :-)

  2. jolana88 napsal:

    mozek je sval :-) zajímalo by mně, tedy jestli jste o tom přemýšlela, proč jste si vlastně koblihu kupovala? Pro chuť, pocit ‚můžu‘, na truc? Občas potřebuji něco málo setřást a tak užívám různé prastaré pomůcky.

    • avespasseri napsal:

      Já bohužel v tom daném okamžiku nevěděla… byla tam a byla krásná. A také byla obzvlášť dobrá, zjevně čerstvá. Ale to je přesně to, co mě napadlo později… pro příště si jasně uvědomit, proč to vlastně chci. A pak se podle toho rozhodnout. Nejhorší rozhodnutí jsou nevědomá rozhodnutí…. vidím, líbí, šáhnu, sním :-) Hup šup :-)

      • jolana88 napsal:

        vidím, voní, líbí, podívám se, nekoupím :) někde bude rozdíl :DD

        • avespasseri napsal:

          Já bych řekla, že zvyk je železná košile. Když člověk zrovna nedává pozor, lapne ho a má :-) Takový ten okamžik, kdy si řeknete: No, ono je to vlastně jedno, jeden pěkný koblížek :-))

          • jolana88 napsal:

            hmm – tak takový zvyk nemám .. „jedno je kolečko u trakaře“ – bude asi věkem :DD určitě mám spoustu jiných, samo ošklivých zvyků (po kom by ostatně děti byly), ale zrovna u jídla mě to nebere.

            • avespasseri napsal:

              Pamatuju na zvyk z mých průvodcovských let – popíjení Coca-Coly u oběda. Ale nebylo, pravda, tak těžké se ho pak zase zbavit….
              Ale s těmi sladkostmi je to trochu těžší…
              Říkám si, že jsem si ji měla koupit a dát si ji druhý den ráno jako zákusek po snídani :-))

              • jolana88 napsal:

                když něco „chci“ (a jak říkám, jídlo do seznamu nepatří) – udělám si okruh krámem, ev. projdu venku – 100% si nákup rozmyslím. Jak se tak rozhlížím v okolí (různá zdravotní omezení), myslím, že u jídla je prostě nutné si vytrénovat sebeovládání a disciplinu.

  3. Pingback: Víte, co vede Váš život? | Žít je umění

  4. Pingback: Plesání | Žít je umění

  5. Pingback: 6. Drákula hadr (Absurdistán 2014) | Žít je umění

  6. Pingback: Proč je společnost v krizi a 5 kroků, jak tuhle absurdní hru změnit | Žít je umění

  7. Pingback: 8. Strašáci… | Žít je umění

  8. Pingback: 19. Tělo na pranýři… (Absurdistán 2014) | Žít je umění

  9. Pingback: 28. Jak ta Šípková Růženka… (Absurdistán 2014) | Žít je umění

  10. Pingback: Proč je společnost v krizi a 5 kroků, jak tuhle absurdní hru změnit (Návraty) | Žít je umění – ENjoy!

  11. Pingback: Bolest, která nás straší. Co s ní? | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s