Kde je ta touha?

(photo credit: Bernard Gagnon)

(photo credit: Bernard Gagnon)

Bývaly doby, kdy mou největší vášní bylo cestování.

Jako malá jsem chodívala do knihovny, půjčovala si spoustu knih o cizích zemích a o cestovatelích a toužila se stát také cestovatelkou.

To bylo ještě v dobách komunismu, kdy většina lidí cestovala tak maximálně do Bulharska, Rumunska, Jugoslávie a spřáteleného Sovětského svazu.

A já se začala učit anglicky, španělsky, francouzsky, arabsky…

Většinou jako samouk.

Toužila jsem jet do Egypta – rozhodla jsem se, že se stanu egyptoložkou.

Ten rok, kdy jsem maturovala, ale ani egyptologii, ani arabistiku neotevírali. Ale i tak jsem rok na to prošla vnitrofakultním přijímacím řízením a tu arabistiku jsem nakonec i vystudovala. A do toho Egypta se nakonec i podívala. Celkem 2 roky jsem tam nakonec strávila… i s těmi egyptology po pyramidách lozila a v Abú Síru pobyla.

Toužila jsem poznat i jiné než islámské státy… i  napsala jsem pár cestovním kancelářím a vzhledem k oboru mého studia, i k zkušenostem, jsem nakonec odjela na Srí Lanku. Strávila jsem tam přes půl roku, procestovala východ, střed, západ i jih, hladila slony, poděšeně utíkala před škorpiónem v koupelně, procházela se s turisty po památkách… a ještě jsem si něco vydělala.

Má touha po cestování, po poznávání cizích zemí, cizích kultur, cizích lidí, mě hnala mnoho, mnoho let a zavedla do různých zemí, ovlivnila mnoha neuvěřitelnými způsoby… a přece najednou zmizela.

S narozením mé dcery.

Ne že bych od té doby nikde nebyla. Kdepak. Granada, opět Káhira, opět Londýn. Vlastně toho bylo docela dost. Ale pouze Granada byla ještě vytoužená.

Ale nesedím již doma a nejezdím prstem po mapě. Nesním o cizích krajích. Nelákají mě džungle, ani slavná velkoměsta.

A ptám se sama sebe: co je to, co mě teď žene??

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Na cestách se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

16 reakcí na Kde je ta touha?

  1. Sedmi napsal:

    jo… to je zvlastni, co, jak se ty hodnoty uplne zprehazi…

    • avespasseri napsal:

      Rozum si asi řekne, že je zbytečné se trápit tím, co není možné :-)
      I když spousta rodičů cestuje i po Asii i s malými dětmi :-) Kdybych fakt chtěla, ono by to šlo :-)
      Má zkušenost je taková, že obvykle něco dělám tak dlouho, dokud nezjistím, že to pro mě není úplně ono – jak s tím překladatelstvím :-) Jak překládání beletrie, tak to cestování po všech čertech byl pro mě takový hezký únik někam jinam… :-)

      • Sedmi napsal:

        hm… a neni to trochu tim, ze to beres tak nejak do extremu? Kdyz cestovat, tak pres pul planety do Asie, kdyz prekladat, tak rovnou beletrii…

        • avespasseri napsal:

          :-)) Extrémy nejsou dobrá věc :-) Pravda je, že cestování mi tak trochu zůstalo :-) S tím překládáním zůstalo už jen to psaní :-) Řekla bych, že podstata zůstává, projev se mění :-))

          • Sedmi napsal:

            no myslela jsem spis, ze cestovat se da i po Evrope a s detmi…. a prekladat se da take ledasco a dokonce se tim da i zivit :D (vlastni zkusenost no :D)

            • avespasseri napsal:

              Já vím, jak jsi to myslela :-) Copak o to, však s malou i po té Evropě tak trochu cestujeme… párkrát letěla letadlem, pár věcí poznala, učila se španělsky a hrála si s místními. Ale cestování pro mě znamenalo (a znamená) spíš delší pobyt někde, poznat místní, poznat to místo mnohem důvěrněji než jen při krátké návštěvě. To byla má práce… velmi oblíbená práce. To už s dítětem a ani finančně dělat nemůžu. Překládat ledasco jsem zkoušela… ale moc mě to nebaví. Tak ještě něco oborově blízkého, ale i tak mám dojem, že raděj píšu za sebe, než překládat, co někdo napsal. Spíš mě baví učit druhé, aby si to přečetli sami :-) Dobrá životní fáze byla i ta, kdy jsem lidi posílala, ať jdou studovat ten cizí jazyk do zahraničí :-))))

              • Sedmi napsal:

                to je taky nejlepsi zpusob, jak se naucit jazyk… no a co se cestovani tyka, tak to souhlasim naprosto, ja taky nerjadeji v te zemi alespon par mesicu ziju… asi mam velke stesti, ze to v nasem pripade porad jde… akorat uz asi nebudeme moct stridat ty zeme tak casto… no uvidime

  2. jolana88 napsal:

    a jaké touhy máte teď?

  3. jolana88 napsal:

    takže touha nezmizela – pouze se transformovala :DD příjemným způsobem ..

  4. Pingback: Hurá na lyžovačku | Žít je umění

  5. Jitka S. napsal:

    Ono to tak často bývá, že s narozením dětí se nám (ženám) změní priority. Já také měla své koníčky a zájmy, toužila po spoustě věcí, ale když přišly děti, tak mě mnoho z toho lákat přestalo, a to i když jsem si to nikdy nesplnila.

  6. Pingback: Síla mysli a vnitřní motivace | Žít je umění

  7. Pingback: Olympijská kritika | Žít je umění

  8. Johna128 napsal:

    Very informative post.Really thank you! Awesome. aedkaddaedee

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s