Hurá na lyžovačku

(photo credit: Dezidor)

(photo credit: Dezidor)

… jsem si říkávala každou zimu.

Opominu skutečnost, že i ve včerejším mraze jsem zaslechla zpívat ptáky. Že sněhu je pomálu a to máme už únor.

Ale minulou zimu jsem poprvé nebyla lyžovat vůbec. A letos mě – stejně jako to cestování po světě – neláká ani ta lyžovačka.

Zde sice hraje hlavní roli ta finanční stránka. Ale upřímně řečeno, nesedím doma a nepláču, že nejedu sjezdovat. Kdybych chtěla, však ono by to šlo. Spíš sedím doma a říkám si, že letos zas ušetřím nějakou tu tisícovku na něco jiného. Na něco smysluplnějšího.

Když se příjem peněz trochu omezí, ukazuje se, co je pro člověka ta opravdová priorita. To mně na finanční krizi obecně přišlo jako věc prospěšná. Když už ji tady tedy máme…

  • Za prvé jsem zmlsaná pár lyžovačkami v Alpách (někdy není dobré poznat něco kvalitativně dost odlišného…)
  • Za druhé jezdit celý den dokola na jednom až dvou kilometrech není velká zábava
  • Za třetí, z lyžování se najednou stal adrenalinový sport… a já adrenalinové sporty nemusím.

Proč adrenalinový sport? V TV (a to se na ni dívám v době zpráv opravdu minimálně) se furt mluví o tom, jak bez přilby ani ránu. Dospělí také, nejen děti. A páteřák. A zvyšující se počet úrazů.

Opravdu chci kroužit po sjezdovkách v brnění, aby se mi náhodou něco nestalo, mezi samými šílenci, kteří nehledí vpravo vlevo, opijou se a řítí se rovnou na Vás? Nebo nedej Bože na Vaše dítě?

Chci opravdu lézt tam, kde se svět stává nebezpečným místem plným nástrah, před kterými se musím pořád bránit? Také se pojistit, samozřejmě?

Ne, nechci. Dceři, která je zvyklá ujít (kolikrát napůl v běhu) deset kilometrů, jsme pořídili běžecké boty a já, sjezdařka, se dám radši na běžkování po lesích. Tam ještě brnění nepotřebuju…

A zima mi tam taky nebude…

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice V pohybu se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

19 reakcí na Hurá na lyžovačku

  1. mrnikdo napsal:

    Vidím to trochu jinak. Sice také pro mě letošek nemá sjezdovka smysl, ale spíš proto, že nemám chuť – počasí.
    Malé sjezdovky jsou fajn na trénování stylu – oblouk, stabilita :-). Proto mi nevadí ani pořádně kopeček, co má 700 m sjezdovky :-D. Pokud má dobrý sklon.

    A jinak u té výzbroje. Musíte to brát z druhé strany. Z módy. S helmou už nevypadáte blbě, když si nasadíte lyžařské brýle! A bezpečnost. Jeden slabší otřes mozku mi na sjezdovce stačil… A to při celkem malé rychlosti.

    Budete chodit běhat s dcerou? Když už má boty :-). Takový běh v lese anebo po loukách dokáže pěkně očistit.

    • avespasseri napsal:

      Malou sjezdovku můžu mimo víkend (nebo prostě když tam není hlava na hlavě) a jen na chvíli. Jen pro ten pocit z lyžování. Trénovat styl, to není moc pro mě, já se chci prostě jen svést… jak na tom kole, svištět přiměřenou rychlostí pěkně dolů :-)) Čím déle, tím lépe. Nemusím mít alpsky upravenou sjezdovku (i když to je pak teprve žúžo), ale zase na těch muldách se dá trénovat ten styl :-))) Nebo spíš schopnost dojet dolů- trochu té výzvy beru :-)
      S tou bezpečností… to je ožehavé téma, protože dříve nebo později opravdu někdo přijde s tím, jak „kdybych neměl tu helmu“. Já to chápu. Mě mrzí jedna věc: že se ze života dělá víc a víc adrenalinový sport, na který je nutné se obrnit. Vezměte si už ten nápad prodávat helmy pro batolata… aby se při tom učení chození nebouchla do hlavy. A těch, kterým helma pomohla před úrazem je asi hodně. Ale není to divné? Jak o tom tenkrát mluvil Dušek… zaklínáme se bezpečností, ale jsme pokrytci: pášeme se už všichni povinně, ale prodáváme auta, která to můžou svištět i víc než je povolená rychlost. A těch, co tak jezdí, je dost a dost. Znáte ten mail, jak kdysi kolovával? Jak jsme přežili dětství, ačkoliv nebyly všechny ty vychytávky? Dnes nejen že člověk může blbě uklouznout a zabít se… dnes máte pomalu pocit, že sotva vystrčíte nos z domu, tak byste si měl vzít helmu, protože by na Vás něco mohlo spadnout :-))))
      Pamatuju se na jednu autobiografii arabského bojovníka s křižáky, kterou jsem kdysi rozebírala v rámci diplomky: napsal tam jednu pro mě zajímavou věc – že někdo projde x bitvami a žije dál. Třeba se i zraní, ale přežije celkem bez úhony. Někdo do bitvy nejde a umře na banální úraz, nebo chorobu…
      Jestli my jsme nezchoulostivěli (to za prvé) a nezešíleli (to za druhé… myšleno jezdíme jak šílenci a pak se proti tomu bráníme :-)). A jestli to není i tak trochu mé (samozřejmě spravedlivé, jak jinak) rozhořčení na to, že ti, co jak draci nejezdí, zase doplácí vlastní svobodou na ty, co nejsou ochotní se řídit nějakými pravidly a nemají ohledy na druhé :-((

      • mrnikdo napsal:

        To je pravda, ale zase já to beru tak, že pořádné svezení začíná s carvingem (lyže anebo prkno). U prkna mám ještě co trénovat a „zvykat“ si na ten pohyb – víc si věřit. Na to české kopečky stačí.
        Helma pro batolata – to je dobré peklo. Jenže je to potřeba právě brát tak, že dnešní materiály dovolují jezdit na těch lyžích rychleji – upravené sjezdovky, lepší skluznice. Helmu leda do hor, proti kamení.
        On ten život adrenalinový sport je a vždycky byl. Nikdy nevíte, co na Vás kde zaútočí a spadne. Což odpovídá tomu bojovníkovi, jak jste psala.
        To zchoulostivění si nemyslím. To zešílení možná pravda je. Neustále posouváme hranice dál. Ale kdybychom to nedělali, skáčeme ještě po stromech a vyjídáme si vši.
        Naštěstí už i u nás platí pravidla na sjezdovce. Potom se ježdění jako drak pěkně prodraží :-D

        • avespasseri napsal:

          Už dávají pokuty? No hurá! :-)
          Že život adrenalinový sport v zásadě je, to samozřejmě ano. Jen jsme nikdy neměli takovou potřebu se proti životu pojistit penězi i helmami :-) Právě to mi přijde jako zchoulostivění.
          A s tím rychleji a rychleji… neměl by člověk přizpůsobit jízdu svým schopnostem a stavu vozovky (sjezdovky)… a dodržovat min. vzdálenost… a tak?? :-) Takže vlastně nejezdit tak rychle, jak mu to lyže a sníh dovolí? :-)))
          Na prkno, pravda, by mi stačilo klidně i 200m :)))))))) A byla bych vždycky ráda, že jsem už dole :-)

          • mrnikdo napsal:

            Pokuty si nejsem jistý. V Alpách je to normální stav. Spíš se už dá řešit, kdo bude platit výdaje.
            To já se zase pojistím. I na kole už jsem jednu rozbil. A málem i s hlavou. A to šlo jen o jízdu po rovince. Ale je fakt, že jsem tam porušil více svých zásad pro jízdu :-).
            Měl. Ale ono stačí, když mu tam vlítne někdo jiný. Anebo nějaké škvrně změní směr.
            Já na prknu Alpy dávám normálně. Když se pořádně rozjezdím stíhám i lyžaře :-D.
            Já na něj přešel ve chvíli, kdy to byla móda a hlavně v té době jsem už ovládal dost dobře carving a jiné jeho deriváty se u nás moc nejezdili. A je fakt, že i v Ostružné jsem se vysekal, že rameno cítím dodnes. Tedy nějakých 12 let…

            • avespasseri napsal:

              No jo… když vy muži jezdíte jak ti draci :-)))
              Když jsem viděla mého muže sjíždět silnici na kole… přála jsem si, aby měl helmu :-))
              S lyžaři i s auty je to ten samý problém… prostě musíte brát v úvahu „že vám tam někdo vletí“, i když si vy sami dodržujete pravidla.
              Takže zase ti slušní doplácejí na ty, co jsou bezohlední. Já jsem na tohle trochu vysazená, že? :-)
              Nemluvím o tom, když je někdo začátečník, nebo se mu rozbije auto :-) Ale to je prostě riziko podnikání :-)

              • mrnikdo napsal:

                Fakt jsem nejel rychle. Řekl bych cca 60 % možné rychlosti v tom místě.
                Toto bylo na polní cestě.
                Na silnici. Ehm :-D. Jsou místa, kde to kalím více, než to jde v autě. Ale to je dané tím, že se lépe vlezu do zatáčky.
                Ani ne, je to pravda. Bohužel je a proto je lepší se chránit. Navíc nikdy nevíte, co se stane Vám. Štípne Vás zapomenutá a omámená vosa do zadku a hned máte problém na sjezdovce :-D.

                • avespasseri napsal:

                  Vosa?? :-))
                  Tak jistě je bezpečnější jet v helmě… i z hlediska módy je to fakt hezčí :-) Je to jak ty muslimky se šátkama… já furt řešila, jakou čepici, abych nevypadala prapodivně… takhle to mrsknu na hlavu a je to :)
                  Ale beztak mě nepřesvědčíte, že bych ji měla mít ráda… mám k ní asi stejný odpor jako k tomu šátku, kvůli kterému by mě nikdo nikdy v Saudské Arábii nebo v Íránu neviděl :-) Vnímám to jako omezení své svobody… ani bezpečí a život mě nepřesvědčí :-) A když jednou vyměknu a na tu hlavu si ji dám, protože fakt začnu mít strach, tak… se s tím asi smířím, protože člověk asi dlouho nevydrží dělat něco, co se mu příčí :-) Nebo si pak pořídím nějaký krásný pád, při kterém tu helmu rozmlátím a mě se nic nestane, abych se ujistila, že to byl dobrý nápad si ji pořídit :-)

                • mrnikdo napsal:

                  To potom je hodně zajímavý postoj :-D.
                  Jo, to jsou dobré důvody a postoje k helmě :-D.
                  Přeji, aby nedošlo k takovému pádu :-).

                • avespasseri napsal:

                  No to víte, ne všechny postoje jsou vždycky zdravé :-)

                • mrnikdo napsal:

                  Přiznat si to, je první krok :-D.

  2. Sedmi napsal:

    souhlasím s Duškem… jsme společnost pokrytců… a bezohlední lyžaři mě děsí skoro stejně jako bezohlední řidiči, kterým se ale vyhýbá o dost hůř…

  3. Vanilka napsal:

    Já na horách i na lyžích v podstatě vyrostla. Těžko si dokážu představit, že by můj syn lyžovat nenaučil. Už teď plánuju postavit ho na lyže příští rok, aby začal zhruba ve stejném věku jako já… Moc ráda bych mu předala svou radost ze zimních radovánek. Ale už jak to píšu, nostalgicky mě píchá u srdce. Já sice už jako malá jezdila na sjezdovkách s helmou, ale dnes je to opravdu trochu o život :-(

    • avespasseri napsal:

      Ono to možná o život není, ale oni nás o tom pořád tak přesvědčují. Jaké procento se vážně zraní? To by mě zajímalo. Nebo jestli to není jak s tou aminocentézou, kam nás hnali, když jsme měli 0,5% pravděpodobnosti, že bude dítě postižené… a 1% pravděpodobnost, že po zákroku dojde k potratu…. ale to je jiná.
      Mně tohle velmi trápí, protože já sice nepocházím z hor, ale Polabí, ale na horách jsem byla už jako dítě každou zimu (i léto), protože rodiče tam měli od zaměstnání chatu. Lyžovala jsem ráda a hodně. Dcera stála na lyžičkách už někdy ve 3-4 letech. Jezdila jsem s ní na hůlce (což byla tedy chyba :-)), a bavilo ji to, Ale když měla zkusit sama, tak šla raděj brodit hlubokým sněhem s horalem tátou :-)) Letos (a už i loni), když dosáhla věku poloviční dětské jízdenky a s jejím lyžařským nadšením se mi do utrácení za jízdenku moc nechtělo. A jet tam jen kvůli mě už se mi také nechtělo…

  4. annapos napsal:

    Trochu se dnes po delší době porozhlížím, jak běží život na blogách, leckde se řeší výchova, jinde zase zima a její radovánky.
    A tak trochu pitvám i tebe, opět vidím že jsme si tou cestou dost podobné. Americká dálnice není
    pro nás, je na ní mnoho pravidel a předpisů a je zatěžující je studovat, na lesní prašné cestě je tolik nepotřebujeme a také nám dává větší bezpečí a klid, tedy i více radosti, to je ten čas, kdy se, se svým dítětem můžeš rozhlédnout po krajině a nikdo tě při tom nesrazí s tvé cesty a ani nemusíš mít helmu na hlavě?
    Kde je tlačenice, nebývá ani prostor a čas k výchově, dnes je módou, vidět a být viděn, tedy účastnit se té velké tlačenice v davu, sobě, nebo jiným podobných, těm dalším. Zábava se stává jedním ze smyslů života a podřizuje se tomu mnohé. Nehorší je však ta velká dávka zbytečných pravidel, která již nejsou ani životem, radostí, ba ani přínosem, ona totiž jen berou.
    Moc tě zdravím avi……… Anna

    • avespasseri napsal:

      Moc krásně jsi to napsala, Aničko… naprosto přesně tak to vnímám :-)
      Jsem moc ráda, že jsi opět tady… ještě než jsem stihla odpovědět na tvůj příspěvek u tebe na blogu. A to jsem podle něj myslela, že budeš ještě chvíli odpočívat. Příjemné překvapení.

      • annapos napsal:

        Odpočívám a ještě jistě dlouho budu. Děkuji avi, že je to pro tebe příjemné překvapení. S návraty je to jako s těmi pravidly, jsou překonána vždy, když se něco vymkne z rukou, rád by je dodržoval ale překonat sám sebe, stojí mnoho sil. Tedy tobě a všem tady přeji hodně zdraví a síly.

  5. Pingback: Síla mysli a vnitřní motivace | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s