Síla mysli a vnitřní motivace

(photo credit: šjú)

(photo credit: šjú)

Také Vám zas promluvilo do života téma týdne (4. Buridanův osel v počítačové hře)? Jako mě?

No, jestli ne… zkuste si na něj alespoň jednou během týdne vzpomenout :-))

Znáte přece tu poučku ezoterických kruhů – způsob myšlení má sílu změnit život. Milují ji i kruhy osobnostního rozvoje. Já mívám ve zvyku věci zkoušet, než je zamítnu jako blbost (i když pravidlo zrcadla jsem si vydedukovala sama již někdy před 20 lety, kdy se to u nás ezoteriky a osoborozvojáky zas tak moc nehemžilo :-). Právě na vlastním příkladu) .

I Vy to můžete někdy zkusit na vlastní kůži, vybrat si, nejlépe na nějaké delší období, nějaké téma, kterým se budete zabývat, myslet na něj, řešit ho – a pak sledujte, co se začne ve Vašem životě dít. Je dobré témata střídat vědomě (a neustrnout jen na jednom), ona pak ta závislost myšlení-život vyplyne na povrch jasněji. Já jsem to poprvé dělala s tarotovými kartami, ale to o tématu rozhodovaly ty karty, ne já. Teď to zkouším vnitřní motivací… téma se obvykle samo vyloupne na konci toho předchozího. Už dnes vím, jaké bude téma dalšího týdne :-)

Na začátku týdne jsem se ptala, kam zmizela ta touha? To, co mě žene nějakým pozitivním směrem – to vnitřní přesvědčení, naléhavé vnitřní puzení, které nemá nic společného s vůlí, nebo s přesvědčováním sebe sama, že tohle bych měla.

  • Protože rozhodně nechci být jak ten panáček v počítačové hře, za kterého rozhodují jiní a který dělá jen to, co ti druzí chtějí (nebo co si on myslí, že oni chtějí), ale ani nechci být jak ten osel, který jen stojí a čeká, neschopen rozhodnutí, neschopen pohybu. A tak stojí, dokud hlady nepadne…
  • Ale ani nechci být jak ten šašek, který buší do slona, rozčiluje se, nebo naopak propadá apatii, ale je mu to všechno houby platné. Protože takhle slona nikdy nedonutí změnit směr.

Ptala jsem se, kam zmizela ta má touha se sebrat a cestovat po celém světě. Kam zmizela má touha pustit se volně sjezdovkou a vnímat, jak mi fičí vítr kolem uší (vnímejte fičení větru v helmě :-))?

A pak jsem si uvědomila, že ta touha tu stále je… a je stále tím, co mě žene. Touha po svobodě.

Každý máme nějakou svou touhu. Někdo touží po svobodě, někdo po lásce a radosti, někdo se drží víc při zemi a dělá mu radost vnímat krásu kolem sebe a tvořit ji, pečovat o sebe a své okolí, vnímat harmonii. Někdo touží po spokojenosti a štěstí. Někdo po jistotě, bezpečí.

Už víte, po čem toužíte ze všeho nejvíc Vy?

A co vnímáte jako největší překážku té své touhy?

Já objevila, že mou největší překážkou je strach. Strach mého Ega, či jak nazveme tu vyděšenou část naší osobnosti, že ztratí sebe sama. Protože svoboda, jak ji už dlouho chápu já, nespočívá v tom, dělat si co chci, ale v tom, co si přeje mé vnitřní Já (nebo Bůh, nebo Univerzální síla… nazvěte si to jak chcete, ono to vyjde nastejno :-)). Které občas nebývá zcela v souladu s mými přízemnějšími touhami :-)

„Poslouchat“ vnější příkazy je trochu snadnější – je Vám jasné, co máte dělat, a jsou Vám jasné sankce a tresty (jsou dost hmatatelné a běžně se o nich mluví). Vnější motivace je nakonec ta snadnější cesta, pokud Vám tedy nevadí, že za Vás rozhoduje někdo jiný.

Vnitřní motivace – její hledání s sebou však nese nebezpečí, že se jednou budete muset postavit tomu, co zuří ve Vašem nitru. Znáte to? Že něco uvnitř chcete, ale něco uvnitř Vám v tom brání? Krásný vnitřní konflikt zájmů, krásná vnitřní válka. Pravda, ne moc krásná. Jak už války bývají…

Není to moc extra objev, řekli byste možná na můj objev, že právě strach mi brání ve svobodě. To je přece normální, že to tak je…

Jenže… vědět a vědět je rozdíl. Vědět v hlavě, nebo to cítit na vlastní kůži… dotknout se toho, procítit si to do morku kostí. To je velký rozdíl.

Rozdíl mezi oslem a koněm…

Strach ze zániku Já, strach ze smrti… hmm… (vnímáte tu souvislost s dalšími událostmi?… a to nevíte o té včerejší operaci mého otce…)

Nic se neděje náhodou…

  • A tak vždycky můžete nakonec objevit, co je to, po čem nejvíce toužíte.
  • Co je to, čeho se v souvislosti s tím nejvíc bojíte.
  • A také to, že i zdánlivě negativní směr, který nabíráte, Vás vede přesně tam, kam se toužíte dostat…
Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice život se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

9 reakcí na Síla mysli a vnitřní motivace

  1. annapos napsal:

    No nevím nevím avi, na některé věci myslím ve dne, v noci aaaaa prd?

    • avespasseri napsal:

      To ale neznamená, že se ta věc stane :-)) Jako s tím mým tématem Kámoš život… :-( V tom týdnu se téma projevilo právě tím, že mi nadhodil téma, zda je opravdu kámoš a zda pro všechny a co s tím… to byl ten týden, kdy ho neunesla jedna má dobrá známá…

      • annapos napsal:

        Nó, tak ta motivace je tedy na to, co jsem napsala? Jsem motivována až do krajnosti a výsledek nikde? A o čem je vlastně řeč?????????? tedy ve tvé odpovědi?

        • avespasseri napsal:

          V tom článku se sešla dvě témata – otázka toho, že to, nač myslíme, ovlivňuje náš život. A otázka vnitřní motivace (co nás motivuje a co nás brzdí). Vnitřní motivace se někdy plete s motivací prostřednictvím vlastních přání a vlastní vůle (ona je tak většinou totiž brána). Já za vnitřní motivaci považuju něco ještě mnohem hlubšího… něco, co nás žene uvnitř, takové perpetum mobile, které funguje i bez vůle. Tenhle blog např. funguje zcela na této vnitřní motivaci, nemusím se každé ráno přesvědčovat, že bych měla sednout a něco napsat… :-))
          Myslet na něco není ta stoprocentní motivace, která stoprocentně funguje k tomu, aby se to, nač myslíme, také stalo skutečností. Tzv. zákon přitažlivosti možná funguje, ale není to žádná rychlovka, a věřit něčemu natolik, že si to zhmotníme, nejdřív vyžaduje tomu něčemu OPRAVDU věřit. I to je něco, na čem je potřeba předtím zapracovat. Nevím, tohle téma mě zas až tak moc nebere :-) Má zkušenost zní, že si člověk má dávat zatraceně velký pozor na to, co si přeje :-)) Zato myslet na něco je, alespoň u mě, pojistka k tomu, aby se téma, na které myslím, v mém životě projevilo – v jakékoliv formě – třeba i negativní… Život mi tímto způsobem předhazuje, a zcela s mým vědomím, to, co potřebuju zjistit… co potřebuju umět… co potřebuju žít… :-) Má to tu velkou výhodu, že když se mi v životě stane něco na první pohled ne zcela pozitivního, netrvá většinou moc dlouho, než pochopím, že je to právě odpověď na nějakou mou otázku. Že je to přesně to, co jsem vlastně potřebovala zažít. Symboličnost života u mě funguje naprosto stoprocentně… asi proto, že jsem tak nastavená. Nebo proto, že jsem si tak vnímání života nastavila :-)

  2. Sedmi napsal:

    díky, přesně to jsem potřebovala…

  3. Pingback: Kdybych to byl býval udělal, tak bych se teď býval necítil jak blbec :-) | Žít je umění

  4. Pingback: 4. Buridanův osel v počítačové hře (Absurdistán 2014) | Žít je umění

  5. Pingback: 28. Jahodový ráj a hledání motivace | Žít je umění – ENjoy!

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s