5. Rozmazlená princezna (Absurdistán 2014)

taleNevím, co mám psát.

Dostávám se na tenký led.

Jak totiž kritizovat to, že pořád něco kritizujeme????  :-)

Vyrostli jsme ve společnosti, kde se kritický názor cení. Kde si učitelé VŠ stěžují, že čerství středoškoláci vlastně kriticky myslet vůbec neumí… a přitom by to u adolescentů člověk přirozeně očekával, nebo ne? To je přece ten věk, kdy se má na vše člověk dívat kriticky… hlavně na své rodiče….

A přece chci tvrdit, že to naše věčné kritizování je absurdní??

No, na základě čeho pořád kritizujeme? Místo abychom se na svět usmívali a s vděčností si užívali to, co máme, pořád nám není něco vhod. Pořád máme málo. Pořád chceme víc a víc. A jsme jak ta rozmazlená princezna (kterou žádný princ nakonec nechce, pamatujete??) a která se pořád něčeho dožaduje (a dupe nožkou) a pořád něco kritizuje.

Stejně jako my – na základě našich představ toho, co je dobré a co je zlé. Na základě toho, co si my sami přejeme. Nebo co nám druzí řekli, že je dobré si přát.

Ale co je pro jednoho dobré, může být pro druhého špatné. A co je v jedné společnosti žádoucí, je v druhé naopak nežádoucí.

Předpokládám, že během tohoto týdne se mi vyjasní, jak je to s kritizováním takových zjevných nešvarů jako je například opatlávání zrcadla (oblíbená aktivita mé dcery)…

Jen bděle sledovat, nebo zasáhnout?? :-))

Nicméně mnoho partnerství může vyprávět dlouhé příběhy o tom, kam je zavedlo věčné kritizování partnera. Do blázince, do vězení, nebo k rozvodovému soudu…

A mnoho dospělých může také vyprávět o tom, kam je zavedlo věčné kritizování ze strany rodičů. K nízkému sebevědomí, k rebelství, nebo k sebevraždě…

Možná bychom si uprostřed toho zbožnění rozumu (a neříkám, že rozum nemá svou důležitou pozitivní úlohu) uvědomit také jeho destruktivní sílu. Mocnou destruktivní sílu. Což by možná při pohledu na to, kam až do „dotáhla“ naše racionální společnost, nemuselo být zas tak těžké…

Všeho moc škodí…

A tedy:

  • až se nám myslí opět mihne negativní poznámka ohledně našeho okolí, našeho partnera, našich dětí, nebo nás samých, zastavme se a uvědomme si, na základě čeho takto hodnotíme. A zda je to opravdu nutné. A zda nám to přináší něco pozitivního, nebo ne.

*************************************************************************************

Jak to tedy nakonec tento týden s tím kritizováním dopadlo? Ze samotného názvu článku, který jsem na konci toho týdne napsala, se toho moc nedozvíte: Kritizovat, či nekritizovat, toť otázka. Bude to chtít si ho přečíst :-))

*************************************************************************************

Tímto článkem začíná pátý týden projektu Absurdistán 2014. Bližší informace k tomu proč, co a jak ohledně tohoto projektu najdete tady. Přehled témat, na které ještě nejspíš dojde a kterými jsem se již zabývala (i s odkazy), najdete pro změnu zase tady.

Přidat se můžete kdykoliv, můžete začít klidně tímto týdnem, nebo se můžete podívat i na týden první – 1. Masochisti hadr. A věnovat mu a těm následujícím (najdete je v rubrice Absurdistán) pár dní. Člověk nikdy neví, co mu které téma přinese – já už od prvního týdne zjišťuji, že do mého života zasahuje téma týdne dost výrazně :-) (Stačí se podívat na články, které uveřejňuji, v daném týdnu…)

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Absurdistán 2014 se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

25 reakcí na 5. Rozmazlená princezna (Absurdistán 2014)

  1. jolana88 napsal:

    .. což zapůjčit hadřík na čištění? :D Kdysi býval WP i ke čtení. Když se dnes podívám na bednu, z 90% najdu kritické (až nenávistné) články. Kdykoli, proti čemukoli .. Pokud se člověk ozve, dozví se, jaký je blb ..tedy- pokud jsou komentáře vůbec povoleny :( Nečtu WP Ke konstruktivní kritice patří i sebekritika. ale ta se nějak nenosí. Osobně si vždy připomenu:“Kdo jsem Já?“..

    • avespasseri napsal:

      Copak o to, ona to asi dělá proto, že ji pak baví to po sobě utírat. A tak jsem při nedávném nálezu upatlaného skla zas někde jinde ostentativně utřela tu špínu sama navzdory jejím protestům, že to událá. Říkává se, že nejlepším trestem je nechat dopadnout přirozený důsledek (ušpiníš – utři). Tak to jsem tentokrát selhala :-) Protože mi nešlo o nápravu, ale o to dát ji najevo, že udělala něco špatně a že se zlobím. Naprosto špatný přístup :-(
      S těmi kritickými články na WP máte pravdu. Ona se ta kritika rozmáhá úplně všude, všechna mainstream média jsou založená hlavně na pranýřování něčeho (a pozitivní zpráva je tam jako bonbónek). Věda má v popisu práce falzifikovat teorie, ne stavět, jak jsem se naivně domnívala, ale bourat. Pak se divíme, že všechno je nakonec postmoderně relativní. Že lidé věří, že je všechno špatně a že se lidstvo řítí do záhuby. No, vlastně asi řítí, s takovým přístupem…. Jak dosáhnout něčeho pozitivního v moři negativity?
      Jednou jsem měla slabou chvilku a v jednom komentáři na jiném blogu si kriticky rýpla (i když to měl být spíš fór)… nic pozitivního z toho nevzešlo :-)) Světe div se. Na druhém americkém jakbysmet :-)
      Nicméně stále zůstává ve vzduchu viset otázka: jak kritizovat úplné nešvary?? A má to vůbec smysl?

      • jolana88 napsal:

        smysl to určitě má. S odkazem p.Wericha, že z boje s blbostí utéct nemůžeme. Co mně fascinuje úplně nejvíc je fakt, že do kritiky se pouští hlavně lidé, kteří mají o problému vzdálené povědomí (někdo ze sousedství povídal), ev. kritizují vše „nové“- z tradice. PS: k té vědě – viděla jste ttp://www.ceskatelevize.cz/porady/10435319202-amazonsky-kod/

        • avespasseri napsal:

          Spíš jsem si kladla otázku, zda ta běžná forma kritiky má nějaký smysl – zda dokáže opravdu něco změnit tak, jak bychom si přáli. Protože velmi často je reakcí na kritiku jen ještě větší utvrzení se v tom, že „já to přece dělám správně a jestli se Vám to nelíbí, tak to je Váš problém“. Ego obranné mechanismy fungují velmi účinně. Proto se přece tak často doporučuje místo důrazu na negativa vyzdvihovat pozitiva… a ty posilovat. Když to ale vezmete kolem a kolem, tak i celý Absurdistán je jedna velká kritika :-)))) Ačkoliv se ji snažím dělat s nadhledem a humorem, stále je to pouze kritika všech těch špatných přístupů. Ale možná spíš vypíchnutí těch nejčastějších pastí… mně často pomáhá uvědomit si, co nechci, a to, co chci, se pak lépe vyloupne :-)
          S tím dokumentem – díky, na to se podívám. Trochu mě zamrzelo, když jsem četla, o čem to je, když jsem si uvědomila, že to je právě to, co mě vlastně na vědě vždycky tak fascinovalo… to, že dokáže vyvrátit špatný úhel pohledu a nahradit ho jiným (Einstein je můj hrdina :-)), lepším. Ale zároveň kritizuju to věčné bourání, že :-)) Možná je to právě tím, že skrze to věčné bourání člověk nevidí tu stavbu, že když člověk propadne jednomu extrému, ztrácí vizi. Je to podobné tomu, jak jsem kdysi zavrhla Montessori – najednou se mi to pozitivní (důraz na samostatnost) ukázalo v praxi spíš z té negativní stránky…

          • jolana88 napsal:

            nic není jen černé nebo bílé – ale to je taky věkem. Montessori má něco do sebe. Vzít si z každého něco – proč ne? Mě kritizují za kritiku RaR :), např. Každý by měl vědět hlavně co chce – můj osobní názor. Zkuste se v okolí zeptat – kolik lidí začne:“no, nechci..“ ..

            • avespasseri napsal:

              Třeba já :-) Ale jak říkám, zjistila jsem, že lépe zjišťuju, co chci, když vyloučím vše, co nechci :-) Blbý je, když se zůstane u toho „nechci“ :-)
              A co na RaR kritizujete?

              • jolana88 napsal:

                když pominu, že vychází z Montessori – „univerzální“ přístup, přemíru demokracie, navozování pocitu (co si oblékneš?), založeno na „ideální rodinné konstelaci“ … zařadila bych je spíše do kurzů o chování, další vzdělávání rodičů. Občas mě docela pobaví (přirozený důsledek u 2letého dítěte? diskuze se školákem o úkolu?) .. Přečetla jsem i bakalářskou práci na dané téma – moc jsem se nespletla :) Znáte – A děti jsou z nebe od Johna Graye? ten zase – třeba- přirozené důsledky vůbec neuznává :D

                • avespasseri napsal:

                  Bakalářskou práci? To by mě zajímalo. Dá se najít online – MUNI třeba? :-) Já beru RaR jako takový další způsob, který lze vyzkoušet a inspirovat se jím… a používám ho ne právě striktně :-) Pravda je, že jsem ani nesledovala, zda to vnímají jako univerzálně použitelné rady… já si nakonec všechno přizpůsobuju sobě a svému dítěti :-) Hlavní pro mě je, co funguje :-) V rodině jsou všichni velmi svobodomilovní, takže my se bez značné demokratičnosti obejít nemůžeme… ale v té jasněji dané verzi (chceš to, či ono? ne jen co si oblékneš?). I tak mi včera dcera řekla, že jí furt něco přikazuju :-))))) Ha, ha. A přirozené důsledky beru s rozumem :-) Kde jde, využívám hojně, je to nejlepší způsob, jak člověk pochopí, že takhle to nejde. Ono to té mé kolikrát stačí vysvětlit: udělej si to, jak říkáš, ale upozorňuju (a popíšu přirozený následek toho jednání). Ona v 99% změní názor :) Pocit, že si rozhoduje sama, má velmi ráda :-) Ale holt je třeba to přizpůsobit věku, schopnostem dítěte (i rodiče :-)).
                  RaR i Nevýchova se mi líbí, nicméně tam mám jeden velký problém: to, že se dítě nenaučí obětovat to, co si on sám přeje. Zdá se mi to jako druhý extrém – buď potlačit vlastní názor, nebo jej vždy prosadit. Asertivně samozřejmě, ha :-) Z hlediska praktického života, ale i z hlediska oněch „duchovnějších“ pravidel, které mi přijdou, že platí, je právě to „obětování, vzdání se svých přání a tužeb“ ta jediná cesta k opravdové spokojenosti. Jen je mnohem těžší vzdát se jich tak, abychom tím respektem k druhým neobětovali respekt k sobě samému… abychom si tím neublížili, nepotlačili to zásadní z ohledů na druhé. Nejsem si jistá, jestli přístup RaR a N. opravdu vede tímto směrem… no, kdo ví…
                  Graye jsem kdysi četla… pamatuju si z toho ale jen to, že se mi to líbilo :-)

                • jolana88 napsal:

                  [DOC]
                  Vliv kurzu Respektovat a být respektován na způsob výchovy jeho …
                  is.muni.cz/th/217214/ff_b/bakalarska_prace.doc‎

                  Omlouvám se, že dávám celý – jinak nejde zkopčit.

  2. Bavor V. napsal:

    Nejhorší na kritice je právě to, že kritizují ti, co neví nic o ničem a místo aby mlčeli, tak do všeho kecají. Tím se skutečně potřebná objektivní a nutná kritika vytrácí a prosazují se křiklouni. Sice neví o čem je řeč, ale jen když můžou kritizovat.

    • avespasseri napsal:

      V tom je právě zakopaný pes… že se v podstatě opravdu nekritizuje (konstruktivně), ale pouze se stěžuje a nadává.

      • AdDragon napsal:

        Nu, takové stěžování si je velmi prospěšné pro jedince, který si stěžuje (jo, taky to občas dělám). Vyvětrá tak emoce, které mu bublají v mysli, vloží je do slov a ty na web. Veskrze pozitivní je to pak i pro jedince, kteří jsou podobného smýšlení; ti si pak mohou během četby ulevit, že přece měli pravdu a že opravdu všechno stojí za h/p/<jakékoli-jiné-nelichotivé-slovo.
        Pořád je to tedy levnější než chodit k terapeutovi nebo kartářce.

        Jen se nesmí tyhle věci brát až tak vážně.

  3. avespasseri napsal:

    Jolana: díky… nevadí. Dívala jsem se na to. Ale přišlo mi, že to nic moc nevypovídá…. některé interpretace slov „dogmatických“ rodičů mi přišly trochu přitažené za vlasy. Nebo to, jak si nevěděla rady s různým posunem v oblasti volnosti výchovy. Přijde mi, že v praxi je to celkem pochopitelné, že někteří rodiče se posunou jinam dle původního nastavení. Možná právě určitá „univerzálnost“ tuhle šíři uchopení RaR umožňuje – nejde jen o techniky, slova, jde o změnu úhlu pohledu a s tím související komunikace… přijde mi. Ale jen jsem tu práci prolétla… těžko kritizovat :-))
    U praktikování RaR je vůbec problém s tím, že rodiče se různě potýkají s tím, co oni sami mají zaběhané, zažité, stejně jako děti (ta holčička, co se pořád dožadovala pochval). Nelze to odmítnout jen proto, že „moje dítě potřebuje slyšet pochvaly, trvá si na tom“. Nebo proto, že „mi to není přirozené takto mluvit“. No, mně také přijde přirozené dát si v obchodě koblihu (nebo cokoliv jiného sladkého), je to prostě dlouho zaběhaný zvyk. Nicméně o prospěšnosti tohoto zvyku dost pochybuju :-))))

  4. Pingback: Jak se dobrat vnitřního ticha? | Žít je umění

  5. Pingback: Kritizovat, či nekritizovat, toť otázka… | Žít je umění

  6. Pingback: 6. Drákula hadr (Absurdistán 2014) | Žít je umění

  7. Pingback: Kdybych to byl býval udělal, tak bych se teď býval necítil jak blbec :-) | Žít je umění

  8. Pingback: Tchýnin jazyk | Žít je umění

  9. Pingback: Návraty – Jak se dobrat vnitřního ticha? | Žít je umění

  10. Pingback: 28. Jak ta Šípková Růženka… (Absurdistán 2014) | Žít je umění

  11. Pingback: Co přinesl rok 2014? (má cesta z Absurdistánu) | Žít je umění

  12. Pingback: 25. Zas ta rozmazlená princezna (Absurdistán 2015) | Žít je umění

  13. Pingback: Ta nejkratší cesta ke štěstí a splnění našich nejhlubších snů… | Žít je umění – ENjoy!

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s