Strach je nám k ničemu…

… pravda, ne vždy. Jak jsem kdysi psala: strach má i svou kladnou stránku. Ukáže nám, kde se necítíme silní v kramflecích a kde bychom měli zapracovat.

Ale proč dávat strachu větší moc, než je nám užitečné??? To je fakt dost absurdní sranda…

Zkuste si třeba představit, že něco takového na jevišti zatančíte se strachem. Můžete mít strach, zda to zvládnete. Můžete mít trému. Ale v okamžiku, kdy stojíte před stovkami diváků, kteří zaplatili fůru peněz, aby viděli Labutí jezero a v něm to nejúžasnější, nejšílenější číslo (32 fouettes), to není strach, který Vám pomůže předvést to nejlepší, co ve Vás je. Strach Vás sváže. Ale trénink a soustředění Vás nezradí. A trocha toho štěstí…

Když budete mít smůlu, tak je nedotočíte… a ještě na konci při děkovačce málem zakopnete :-)

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na Strach je nám k ničemu…

  1. annapos napsal:

    Kdo má trochu toho strachu a k němu také trochu zodpovědnosti, nezakopává tak často?

    • avespasseri napsal:

      Zodpovědnost, to máš pravdu. Ta je také dobrým „protijedem“ na klopýtnutí.
      Nebo možná ještě respekt… právě včera jsem zahlédla v novinách článek s jednou z olympioniček a té se ptali, jestli cítí na trati strach v té rychlosti. A ona říkala, že ani ne tak strach, jako respekt. Vědomí vlastních schopností a limitů.
      Strach (ve smyslu toho svazujícího strach: Nechoď tam, spadneš) bych do toho léku nepřimíchala. Možná tak obavy ve smyslu opatrnosti. Vědomí nebezpečí. Nebo nejlépe vědomí samo. Bdělost.
      To často říkávám dceři (či spíš říkávala, když byla mladší), když chce dělat něco náročnějšího a snad i nebezpečnějšího: ano, ale buď opatrná.

      • annapos napsal:

        Tvůj nadpis říká „strach je nám k ničemu„ a to by jsme se zase neshodli, já si naopak myslím, že je to základní instinkt, velice často mě varuje a také napovídá, co v nastalé situaci mám a také čekám, jsem připravena, mnohokrát mě to zachránilo.

        • avespasseri napsal:

          Podívej na to, co jsem o strachu jako instinktivní reakci, napsala Estovi :-) S tím naprosto souhlasím. Je to i v tom linku v článku… o strachu (proč je strach dobrý, proč se mu nevyhýbat). Tento článek je taková jeho protiváha. Že ne vždycky je strach náš kamarád, ale spíš nepřítel. Je to jak s ohněm: dobrý sluha, špatný pán…

  2. est napsal:

    Strach je záležitost instinktivní mysli. Rozhodně se nedá říct, že je k ničemu, proč jinak bychom se rozhlíželi, než přejdeme cestu?
    Chápu, že myslíte strach jako reakci na představy, ale proč je potom přivolávat? :)

    • avespasseri napsal:

      Strach jako záležitost instinktivní mysli – to je ten druhý úhel pohledu.Ten na který odkazuju v linku na jiný můj článek :-) Zcela oprávněná reakce organismu na ohrožení. Někdy jsme opravdu ohroženi… strkat ruku do ohně opravdu není dobré….

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s