Strach nás sžírá…

(photo credit: gfdl)

(photo credit: gfdl)

Už se Vám někdy stalo, že nad Vámi visel Damoklův meč?

Nad Vámi, nebo nad někým Vaším blízkým?

Možná ne rovnou Damoklův meč, ale třeba jen takový malý mečíček… nevzal by Vám rovnou život, ale jen by Vám ho zkomplikoval (třeba nevydařená zkouška na VŠ).

Říká se, že strach je prodlévání mysli v budoucnosti. Zabývání se budoucností, vykreslování různých strašidelných, děsuplných příběhů. Prožívání již dopředu něčeho, co se ještě neděje a možná se ani dít nebude.

  • Jestli Vám vykreslení katastrofického scénáře pomohlo vyhnout se krokům, které by byly vedly ke katastrofě – úžasné. Proto ten rozum máme a proto asi máme tu schopnost vnímat budoucnost. Nebo minulost. Abychom se mohli poučit a neudělat chybu.
  • Ale pokud Vám vykreslování katastrofického scénáře nepomáhá vůbec ničemu (ale spíš škodí – Vašemu zdraví například), pokud svým strachem nedokážete změnit lautr nic… pak je to absurdní. Absurdní slabost. Leč pochopitelná. Trpíme jí všichni, každý v jiné míře. Strach se ale nevyhýbá snad nikomu.

Ale když se Vám někdy podaří uklidnit to své vyděšené Já a říct mu: „Však počkej.“ Nebo dokonce „Ať se stane cokoliv, bude to tak k něčemu dobré„, pak pocítíte příval štěstí a vnitřního klidu.

Nedávno našli mému otci rakovinu prostaty. Tedy spíš nádor, o kterém nebylo jasné, jak moc velký je. Zda ho našli včas, nebo ne. Při běžné urologické prohlídce. Velmi rychle následovala operace (můj otec se prý do nemocnice sbalil jako do lázní, po mrtvici má své zkušenosti). A pak i výsledky: vše v pořádku. Dokonce ten nádor prý ani nebyl zhoubný. Zdá se, že lékaři toho často moc neví :-) Myslela jsem celou tu dobu na něj, ale ne se strachem. S vírou, že nejspíš vše dobře dopadne. Že je to všechno nějak moc velká náhoda (ta smrt obcházející kolem) a že mi to asi chce něco důležitého říct. Ale jak u sestry, tak u otce se to vyřídilo jen rychlou operací. A ta jediná, která zemřela, si tu cestu zvolila sama.

Ušetřila jsem si několik týdnů trýznivého přemýšlení a strachu… to je také velké štěstí…

Příspěvek byl publikován v rubrice Strach se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 reakcí na Strach nás sžírá…

  1. Sedmi napsal:

    mám dojem, že s věkem a zkušenostmi (co všechno by se mohlo pokazit) se tomu strachu nějak odolává hůř…

    • avespasseri napsal:

      Zkušenosti nejsou někdy k nezaplacení… zkušenosti jsou někdy k uzoufání…
      Každá z těch Maslowových potřeb je jedním z bodů, kde se bát – že o to přijdu, že toho nedosáhnu…
      Čím jsme starší, tím víc zklamaných potřeb jsme zažili…
      Není to lehké…

  2. est napsal:

    „Ušetřila jsem si několik týdnů trýznivého přemýšlení a strachu…“ snad to nebude znít cynicky: A k čemu by to bylo? Co by se změnilo?

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!