9. Chci nechtít… (Absurdistán 2014)

sisyfosTouha a strach. Dvě strany jedné mince.

Toužím… a mám strach, že své touhy nedosáhnu.

Mám… a mám strach, že o to přijdu.

A stejně jako mince strachu má dvě strany (viz článek o Strašácích), má je i mince touhy.

O touze se říká, že je to motor vývoje. Motor pokroku.

Právě proto, že toužíme, vyvíjíme se. Měníme se. Někdy i k lepšímu.

Toužíme po tom, co nám schází…. a skrze touhu máme možnost tím směrem jít. A možná plodu své touhy i dosáhnout. Je naší motivací.

Koneckonců základní psychologickou poučkou o motivaci je, že jdeme tam, kde je nám to libé, a vyhýbáme se tomu, co je nám nelibé. To, co chceme, je pro nás tím libým. To, co nechceme je pro nás tím nelibým.

Na druhé straně té mince však leží touha jako kořen utrpení, věčná nespokojenost jako věčné utrpení. Jako zdroj zla, sobectví a boje proti druhým o to, po čem toužíme. Jako zdroj výčitek, obviňování a odsuzování druhých, kteří stojí v cestě našim tužbám.

Stejně jako strach, i touha je dobrý sluha, ale špatný pán.

A co je na touze absurdního?

To, že v hloubi duše toužíme po tom, co nám touha nemůže nikdy dát, protože to, po čem toužíme, není „z tohoto světa“ .

To, že touha sama nám brání dosáhnout toho, po čem toužíme, protože my chceme vlastně jen „nechtění“.

  • Toužíme po svobodě (ale ta přece není spoutána žádnými podmínkami, žadným „musí to být nejdřív tak, abych…“).
  • Toužíme po lásce (ale i ta je nepodmíněná, jinak to není skutečná láska).
  • Toužíme po vnitřním míru (ale vnitřní mír je opravdovým mírem, jen když přijímá vše bez podmínek).
  • Toužíme po spokojenosti (ale copak může být spokojenost někdy nespokojená?).
  • Toužíme po jistotě a bezpečí (ale copak může být někdy jistota něčím ohrožena?).

(Pamatujete na 5 kroků ke štěstí?)

Skutečně svobodní a spokojení, skutečně plní lásky, radosti ze života a vnitřní harmonie, skutečně v bezpečí jsme pouze, když nechceme nic. Když si neklademe žádné podmínky…

A tak:

  • Ptejme se sami sebe, co chceme? A proč to chceme?
  • Klidně chtějme, pokud nám to pomáhá dostat se blíže k nechtění.
  • Ale hlavně nechtějme nechtít :-)

***************************************************************************************
Jak se mi tento týden nakonec dařilo? To najdete v článku: Chtít, či nechtít, to je oč tu běží. Ke kterému pólu se kloníte Vy? Mě napadaly během tohoto týdne různé věci, někdy trochu paradoxní. Jak už je mým zvykem…

****************************************************************************************

Tímto článkem začíná devátý týden projektu Absurdistán 2014. Bližší informace k tomu proč, co a jak ohledně tohoto projektu najdete tady. Přehled témat, na které ještě nejspíš dojde a kterými jsem se již zabývala (i s odkazy), najdete pro změnu zase tady.

Přidat se můžete kdykoliv, můžete začít klidně tímto týdnem, nebo se můžete podívat i na týden první – 1. Masochisti hadr. A věnovat mu a těm následujícím (najdete je v rubrice Absurdistán) pár dní. Člověk nikdy neví, co mu které téma přinese – já už od prvního týdne zjišťuji, že do mého života zasahuje téma týdne dost výrazně :-) (Stačí se podívat na články, které uveřejňuji, v daném týdnu…)

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Absurdistán 2014, Paradox, Štěstí se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

12 reakcí na 9. Chci nechtít… (Absurdistán 2014)

  1. Sedmi napsal:

    no to je sice hezké, ale jak pak bys pak udržela v chodu tu naší společnost, založenou na chtění? Já chci by se dalo tesat jako motto… a to už nemluvím vůbec o médiích, neustále nám vnucujících, co ještě bychom měli chtít a o ekonomice, založené na tom chtění…

    • avespasseri napsal:

      No, o tom se můžeme bavit jen čistě teoreticky. Ale v praxi k takovéhle náhlé „revoluci“ nikdy nemůže dojít. Kdyby došlo, tak by celá společnost zkolabovala. To by teprve byla krize. Jestli kdy vůbec, tak krůček po krůčku. S počtem lidí, kteří se od toho osvobodí a začnou hledat jiné způsoby, jak žít. Já jsem dlouho dumala nad tím, co pak člověka motivuje, když ne touha, nebo strach. Ale ta nejlepší motivace je radost… radost, kterou nám ta daná činnost přináší. Smysl, který v ní vidíme. Řekněme i láska, i když tohle slovo je tak strašně zprofanované. Každý jsme jiný, každého člověka těší něco jiného… a umí něco jiného…
      Ale vzdát se touhy není snadné… jak říkává Rupert Spira, jeden neduální učitel, hlava to třeba i pochopí, ale naše emoce, naše tělo, naše zvyky se ještě dlouho poté řídí tím starým náhledem. Buddha by se ptal, na čem všem ještě lpíme? A Lao-c‘ by nabádal k wu-wei (nezasahování)….

  2. jolana88 napsal:

    bez touhy „něco dokázat“ by se svět i lidé těžko posouval/i … Lidé netouží jen po materiálnu – po svých snech, jejich naplnění, objevech, vysvětleních .. po radostech…

    • jolana88 napsal:

      se mi to odrazilo … k tomu:“Mám… a mám strach, že o to přijdu.“ – Nemám. užívám dne, přítomnosti – teď a tady. .

    • avespasseri napsal:

      Přesně tak… to je ta jedna, světlejší, strana mince touhy. Motivuje nás, v tom pozitivním slova smyslu. Ne jen v tom materiálním.
      Ale jako všechno, i to se může zvrtnout… prosazování „ideálů“ již párkrát nepřineslo nic dobrého…

  3. letitiatiba napsal:

    „Ale hlavně nechtějme nechtít :-)“
    Ono ani také „nechtít“ nie je raj na zemi. Aspoň v tom zmysle slova, ktorý sa mi ponúka. Dosť ľahko môže skĺznuť do nezáujmu, ľahostajnosti, prázdna a nakoniec beznádeje a bezzmyslu…

    Skôr by som chcela usilovať o tú lásku. (I keď uznávam, slovo „láska“ býva tak príliš často zneužívané v úplne inom až opačnom význame, až sa ho tiež niekedy bojím používať.) Ale áno, zriekanie sa seba samého, svojich túžob, SVOJICH plánov… Nemalo by to znamenať, že nijaké plány a nijaké túžby nemám. Naopak, ten oheň, aj oheň túžby je potrebný (niekedy na vlastnom tele zakúšam ako mi chýba, keď nie je). Ale rovnako je treba vedieť sa ich vzdať, nelipnúť na svojich predstavách za každú cenu, ale vidieť niečo (alebo Niekoho :) ) cennejšie, čo za to (azda) stojí. A to je rovnako ťažké. :)

    • avespasseri napsal:

      To jste vystihla moc pěkně… to, že nic není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá… že vše, co na první pohled vypadá pozitivně, může velmi lehko sklouznout v něco negativního. Udržet tu pravou rovnováhu, ten stav, který nám ani nesebere ten „oheň“, ani nás nevtáhne do bezohledného prosazování „toho svého chtění“, je velmi těžké.

  4. Pingback: Já nechci…. | Žít je umění

  5. Pingback: O strachu, touze, lásce a svobodě, aneb březnová témata | Žít je umění

  6. Pingback: 12. Na cestě do blázince? (Absurdistán 2015) | Žít je umění

  7. Pingback: To jediné, co má smysl chtít, je nechtít vůbec nic… | Žít je umění – ENjoy!

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s