Čchi-kung pro odvážné…

(photo credit: MJoseph)

(photo credit: MJoseph)

Kdysi jsem psala, že čchi-kung je „umění nečekaného.“

Psala jsem o tom, jak se sice na první pohled nesedřete (na té fotce to vypadá taaaak nevinně, že??)… ale lehko se Vám může stát, že se složíte v tělocvičně při cvičení na zem….

Při čchi-kungu se někdy dějí prapodivné věci…

  • Občas se někdo zničehonic rozpláče.
  • Občas se někdo začne smát.
  • Občas se někomu začne točit hlava.
  • Občas je někomu ta pomalost a usebranost tak nepříjemná, že odejde… a už se nikdy nevrátí…

Ta energie, o které nikdo netuší, že ji má, a kterou spolek Sysifos považuje za představu „samozřejmě“ nevědeckého charakteru, s Vámi někdy pěkně zamává…

Stačí pár pohybů, postoj, nějaká ta vizualizační praxe (nebo praxe bdělé pozornosti) a vyplavují se nečekané myšlenky, potlačené emoce a dožadují se zpracování… vzdáváte se toho, čeho jste si mysleli, že se NIKDY nevzdáte, a děláte věci, které jste si mysleli, že NIKDY dělat nezvládnete…

Takže nejen, že při čchi-kungu se po Vás chce:

  • abyste výrazně zpomalili ten svůj každodenní úprk. Abyste pohyby vykonávali pomaličku, uvolněně, bez úsilí.
  • abyste rovnou zůstali stát – doslova – třeba 10 minut… ale třeba klidně i víc… mnohem víc…
  • abyste se vynořili i z proudu svých myšlenek, které, když je začnete pozorovat, jako by si toho všimly a začaly z toho úlu vylétávat všechny naráz, aby zjistily, co se to tam venku proboha děje…

Ono se po Vás také chce, abyste se postavili tváří v tvář svým strachům, svým emocím, svým touhám… a osvobodili se od nich. Nenechali se jimi vláčet…

Čchi-kung má tenhle dar…

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Čchi kung se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na Čchi-kung pro odvážné…

  1. Sedmi napsal:

    Hezké, ale… pohled z druhé strany: přesto, že můj muž to cvičí taky a zkoušela jsem to cvičit s ním, mám blok a nejsem schopná to překonat. Můj táta cvičí jógu, každý den, od svých cca 20 let. I když jsem byla malá, bylo jeho cvičení vždycky na prvním místě a všichni ostatní čekali, až si táta zacvičí. Soboty neděle se nikam na výlety nejezdilo, protože táta doháněl, co nestihl přes týden a cvičil celé dopoledne až do pozdního oběda, kdy máma prohlásila, že už nemá cenu někam jezdit…. táta ke cvičení utíkal, místo aby řešil prohlubující se problémy ve vztahu s mámou, která je místo toho začala zajídat. Nedopadlo to dobře….

    • avespasseri napsal:

      To je právě ten problém… občas narazíme na bloky a pokud se máme posunout dál (a stojíme o to), musíme jim čelit. Nikdy to není jednoduché. Právě proto ze své současné hodně silné zkušenosti říkám, že je to někdy drsárna. Začnou na povrch vyplouvat věci, se kterými se prostě někdy nedokážeme konfrontovat. Možná na to prostě ještě nenadešel ten čas? Ale já jsem ten typ člověka, pro kterého je svoboda a vnitřní mír hodně důležitý… já jsem ochotná jít i hlavou proti zdi, pokud se osvobodím. Ale snadné to není ani náhodou :-))

  2. Pingback: Pojďme provést nějakou koninu! | Žít je umění

  3. Pingback: Když přijde krize – 2. díl | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s