Nekonečný příběh

Pamatujete si na tu pohádku?

Bývala to má oblíbená, ačkoliv jsem pak kdesi četla, že stejně jako má další oblíbená pohádka (Malá mořská víla) patří spíš mezi ty  „pro malé děti nevhodné“.

Což jsem u Nekonečného příběhu pochopila v okamžiku, kdy jsem ji před pár lety pustila poprvé své dcerce. U topení koně v bažinách smutku mi došlo (a u srdceryvného pláče mé dcery, která se obvykle emočně při pohádkách moc neprojevuje), že to není úplně ono. Ale přála si pokračovat. No, zarazte dítěti pohádku v době krize… a nenechte je projít katarzí k pozitivnímu závěru?

Jenže ani pokračování nebylo o moc lepší. Celá říše se pomalu rozpadala, temnota ji pohlcovala kousek po kousku. A ještě ten strašidelný pes. Či vlk. Či co to bylo.

Záchrana neustále nepřicházela. Hlavní hrdina do posledních okamžiků filmu vlastně neuspěl. Z říše nezůstalo vůbec nic… jen malinké zrníčko. Všechno zemřelo, všechno zmizelo. Úplně všechno.

Ufffff.

Ale proč o tom píšu? No, mohu Vás před tímto příběhem varovat. Ale hlavně, chci reagovat na článek Sedmikrásky o tom, jak se dětem neustále snažíme vymýšlet zábavu. Zrovna nedávno jsme si s dcerkou cestou do školy na tento film znovu vzpomněly. Na film o říši fantazie. Kterou děti mají, ale o kterou postupně přicházejí. Až z ní třeba nezůstane ani ten malinký kousíček. (Malá pošilhává po počítačových hrách… tak jí neustále říkám, jestli není lepší si hry vymýšlet a hrát si, co člověk sám chce, než hrát něco, co mu vymyslel někdo jiný a trávit u toho dlouhý čas.).

Fotografie0249

A na dar fantazie jsem myslela i tento víkend, když jsem sledoval a hru naší dcerky a jejího kamaráda u nás na chatě. Zatímco otcové sekali dříví na příští zimu, dcerunka se rozhodla postavit na D1 (taková hliněná skluzavka a la čím víc se zašpiníte, tím větší sranda to bude) schody. Aby se do toho prudkého kopce lépe vybíhalo nahoru.

A pak, cestou domů, jsem si říkala, po kom že vlastně bude. Stavařka po tatínkovi, nebo jazykářka po mamince? Cestou domů jsme totiž v autě hrály hru na „jak se řekne slovensky“, „jak se řekne anglicky“ a „jak že byla ta španělská písnička“?? :-)

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice DĚTI - ROZVOJ OSOBNOSTI, Uncategorized se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

16 reakcí na Nekonečný příběh

  1. annapos napsal:

    Dívám se na fotografii a chápu tvé obavy z negativního pocitu tvé dcerky, je ještě opravdu velice malá ale vložit jí do nitra, co znamená soucit, je dobré. Já si dobře vzpomínám, jak jsme si poplakali s vnučkou u „reklamovaného„ filmu a to jí bylo asi třináct let, ale stále si nemyslím, že děti máme chránit před emocemi probouzejícími soucit a lásku? To nejsou negativní pocity ale pozitivní pro vývoj dítěte, určitě nebude škrtit koťátko a ty nebudeš říkat, vždyť je ještě malá, jako jsem to viděla asi před rokem u jedné maminky? Co do malé, dětské duše dnes vložíš, to tam jednou najdeš.

    • avespasseri napsal:

      To máš naprostou pravdu… emoce spojené se soucítěním a láskou mohou být někdy bolavé, ale utíkat před nimi bychom se učit neměli…

      Jen tento film je pro tak malé dítě, jakým tenkrát byla (to jí mohlo být 4?), když ho poprvé viděla, hodně náročný. Ten nápor té negativity a temnoty je tam hodně dlouhý a silný. Jak jsem psala, skoro celý film umírá jeden hrdina za druhým i celý svět…

      • annapos napsal:

        Já myslím avi, že zodpovědnost, je na tobě, ne na čtyřletém a ani na, u mě starším děcku? To je taková nová móda, dávat dětem do rukou, co jim do nich ještě nenáleží a potom se divit, co z toho vzešlo?

        • avespasseri napsal:

          Přesně tak. Bohužel lidé (včetně mě tenkrát) si občas neuvědomí, co vlastně v těch rukou mají, dokud to tam už nedrží :-( A dokud tu Pandořinu skříňku neotevřou. Tenkrát to naštěstí nedopadlo nijak špatně… ten film se jí líbil a chtěla ho vidět znovu. Už věděla, oč jde, a že to všechno nakonec dobře dopadne. Ale příště bych ho tak malému dítěti už nepouštěla.

          • annapos napsal:

            Vždy je to na tobě, jak rozeznáš, kdy je čas jí ukázat život a držet ji při tom za ruku?

            • avespasseri napsal:

              Jo, jo. Ona má naštěstí hodně silnou náturu na ukazování života… zatímco ji držíš za ruku, případně neseš v náručí. Rodiče by asi měli rozeznat ten správný okamžik… znají jak život, tak to dítě.
              U tohoto filmu to bohužel bylo složitější… já si jen z dětství pamatovala, že se mi moc líbil… ale už jsem si nepamatovala detaily. A pak, když jsem se na to dívala s ní, jsem zjistila, že je to hodně nedětský film. Asi jsem ho měla ráda až v pubertě. Ale s držením za ruku jsme to daly, myslím, že nejhorší je dětský film dítěti utnout v půlce a nenechat ho dojít do toho šťastného konce. Katarze je nutná… A podpora také.

              • annapos napsal:

                Moje řeči neber osobně, vždy se smažím mluvit všeobecně a chci věřit, že ani já, ani ty, nejsme středobodem vesmíru a že to čtou i jiní?

                • avespasseri napsal:

                  Já to chápu :-) Chápu tu všeobecnou rovinu… jen chci poukázat i na tu konkrétní. Že někdy v konkrétních situacích se všeobecné poznatky nedají použít. Však víš sama… někdy člověku není do zpěvu, ačkoliv mu všichni říkají „že by měl“ :-)

  2. Sedmi napsal:

    to je taky náš velmi oblíbený… a už jsme ho taky pouštěli, ale už je čas to zkusit znovu, holky byly předtím moc malé… A ano, taky občas pouštím film, na který je možná brzo… btw znáš Cestu do Fantazie? http://www.csfd.cz/film/42136-cesta-do-fantazie/ nebo vubec jakykoliv anim. film od Myazakiho… chystáme se teď na ty další. Nebo ještě Království koček http://www.csfd.cz/film/93876-kralovstvi-kocek/
    Jo a ještě doporučuju knížku děvčátko Momo a ztracený čas od Endeho (autora Nekonečného příběhu).

  3. Sedmi napsal:

    ještě jsem zapomněla, Koralinu od meho oblibeneho Neila Gaimena jste zkoušeli? http://www.csfd.cz/film/105807-koralina-a-svet-za-tajnymi-dvermi/

  4. Calad napsal:

    Moje detstvi nejvic poznamenala pohadka O princezne Jasnence a letajicim sevci. Ani ja ani bratr se na ni doted nezvladame divat. To je horor a ne pohadka pro deti! :D
    Nekonecny pribeh mam taky moc rada ale nevim od kdy se mi zacal libit a pamatuju si jak jsem se vzdycky tesila na konec…

  5. Vendy napsal:

    Tenhle film je pro větší děti (někdy i ty dospělé s dětskou duší :-)), pouštět jí Nekonečný příběh ve čtyřech letech je fakt moc brzy. Stejně tak bych čtyřletému dítěti nepouštěla Malou mořskou vílu, Pannu a netvora, Deváté srdce nebo Harryho Pottera (leda možná první díl). Je spousta pohádek pro její věk vhodných.
    Ale stejně tak bych se nebála pohádek krutějších, temnějších (jako třeba Panna a netvor, nebo třeba Čarodějův učeň, i zmíněná Koralina, jak tu už padlo v komentářích. Jenže to chce zhodnotit, kdy je to vhodné a kdy ne.
    Tvoje dcerka to ustála v pohodě, ale k pochopení příběhu to chce ještě nějaký roček navíc. Jak sama říkáš, v tom příběhu vlastně Bastien selhal, úkol nesplnil (i když skoro jo) a nebýt zachránce Falca, tak zahynul v bažinách i se svým koníkem. Ale zase o to v pohádkách jde, že hrdina jde a pokusí se o ten nejnemožnější úkol. Že mu u toho pomáhají kouzelná zvířátka, na tom není nic nelogického, vždyť jde o kouzelné úkoly.
    Pohádkovou krutost řeší především dospělí, já na pohádkách vyrůstala a nevím, že by mě nějak poznamenaly. Neřešila jsem, jestli Jeníček s Mařenkou vlastně mučí nebohou ježibabu, když ji pečou za živa, pro mě to byl trest za její obchvat, že je uvěznila a vykrmovala ke snědení. (Že jí předtím kradly perník, to jsem moc neřešila… :-)). Stejně tak vlk v Karkulce, trest byl spravedlivý. Byl nedožraný, neměl dost, tak skončil. :-) Měla jsem ráda pohádky Grimmů, Boženy Němcové, i Erbenovy, ale také světové, japonské, indické, lotyšské, francouzské, španělské i africké. Ve všech bylo všechno jednoduché – přímé ohrožení, překonání nebezepečenství a přímé řešení. Za zradu trest.
    Tvoje princezna možná bude stavařka.
    Možná bude lingvistka.
    A kdoví, možná bude lékařka…

    • avespasseri napsal:

      Právě proto, že pohádková krutost má svůj smysl, jsem ten film nechala doběhnout… protože stopnout to v půlce mi přišlo jako zbavit ji té pomocné ruky toho příběhu…
      Zjistila jsem, že právě díky těm pomocným rukám, ať již těch příběhů, nebo té mé, dokázala skrze ty strašidelné brány (zvláštní, zrovna dnes o jedné takové zas píšu :-)) projít bez úhony.
      Myslím, že by ten příběh pořádně nechápala ani dnes v sedmi letech, ačkoliv už chodí i do té školy a lépe chápe otázku fantazie… nedávno jsme na tuhle pohádku narazily při debatě o vlivu počítačových her na dětskou fantazii… trochu ji děsím, že se jí ta její říše fantazie smrskne na drobné semínko, pokud se na hry nechá nalákat :-) Těší mě, že ta, kterou si přinesla téměř před 14 dny od kamaráda, ještě ani nevyzkoušela… nemá na to čas ani myšlenky. Raděj si hraje po svém, nebo maluje :-) Takže i zpětně se může shlédnutí takového filmu hodit a vysvětlit se dá i později :-)

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s