Návraty – Jak se dobrat vnitřního ticha?

calmHledala jsem nějaký starší článek, který by odpovídal tématu týdne. Něco o tom našem Vnitřním soudci. A zaujal mě ten následující, který sice není přesně o kritizování sebe sama, ale je o naší mysli, která tak ráda všechno pořád hodnotí a posuzuje. A protože jsem právě s myslí měla uplynulých pár dní „debatu“, o tom, zda si opravdu myslí, že mě musí pořád „otravovat“,   domnívám se,  že do tohoto týdne se tento článek perfektně hodí :-) Navíc je to už za uplynulých pár dní potřetí, kdy si říkám, že kdybych si po sobě byla něco přečetla včas, tak bych bývala nemusela tlouct hlavou do zdi :-))) Někdy, když má člověk možnost se vrátit ke svým starým myšlenkám, může zjistit, že si na své otázky již dávno odpověděl :-)))) Kdo ještě nemá vlastní blog, založte si jej :-)) 

 

Včera jsem psala o tichu – o tom, jak někdy přímo fyzicky potřebuju odpojení od všech vnějších stimulů. Nárok mají pouze přírodní zvuky… no, možná i to tiché hučení brněnského okruhu vezmu na milost…

Jenže… je tu ještě další hluk… a kvůli němu – prý (zdá se mi to až neuvěřitelné)někteří lidé neumí být sami. Bez TV, bez rádia, bez lidí.

Nevím, řekněte, jak jste na tom Vy?

To je totiž ten okamžik, kdy zůstanete jen sám se sebou… a se svými myšlenkami.

Zkuste si to. Zůstat jen se svými myšlenkami. Schválně, jak dlouho to vydržíte… tedy aniž byste se z toho dobrovolně přihlásili na nejbližší psychiatrické oddělení…

Občas medituji, občas čtu nebo se bavím s lidmi, kteří to také zkoušeli, nebo zkoušejí… a často slyším (čtu), jak mají najednou lidé pocit, že jim pukne z těch všech myšlenek hlava. Jak je neumí vypnout, jak se vlastně neumí soustředit – ani na dech, ani na svíčku ani na nic :-)

Když si je tam neprotáčí oni sami, protáčejí se mu tam nakonec ony samy (je to srozumitelné? :-)). Chvíli je ticho… a nejednou zas šup, něco „strašně důležitého“ se tam objeví…

A tak mě vždycky pobaví, když slyším, jak je ten náš rozum dobrá věc… tedy ne že by nebyl… ale jak moc vládneme my jemu a jak moc smýká on s námi????

Zkuste si to :-)

Tento týden má téma rozmazlené princezny, co pořád něco kritizuje… náš rozum tohle kritizování zvládá velmi dobře. Jak v té první třídě – porovnává, určuje, co je větší, co je menší, srovnává na žebříčku od nej po nej …. no, nechejme ho, co také jiného od něj chtít.

Ale čas od času ho nechme odpočinout… o obraťme perspektivu. Až bude zas chtít něco řešit, něco hodnotit, něco hledat, něco kritizovat (něco chválit), něco chtít (a něčeho se obávat)… podívejme se na něj s pochopením. Ano, stačí se jen podívat. Nepropadnout rozumu (koneckonců nejsme přece jen ten rozum… jsme i jiné věci… jsme i to vědomí toho rozumu), poodstoupit, podívat se na tu část sama sebe, která má potřebu pořád něco řešit, něco hledat, něco hodnotit a něco kritizovat. Něco chtít a něčemu se vyhýbat. Podívat se, usmát se a říct si: teď ne.

Zkuste to :-)

Mně to včera velmi pomohlo k tomu vrátit se opět k láskyplnějšímu pohledu nejen na druhé a na svět (což je samo o sobě ne zcela jednoduché), ale hlavně sama na sebe (což jsem si myslela, že umím celkem dobře :-)). No, neumím :-)

Zkuste se jen tak usmát… aniž byste se do toho museli nutit (bez toho, že byste to uvnitř opravdu cítili), nebo aniž by se Vám zrovna přihodilo něco radostného.

Zkuste to :-) A pokud to nepůjde, zkuste se vrátit do ticha své bytosti (zní to strašně, já vím, ale jak jinak to popsat???), odkud můžete tu kritizující část své osobnosti (že by?… no já tomu říkám Ego) sledovat.

S pochopením a s láskou. Stačí pouze sledovat…

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Bdělost, Uncategorized, Štěstí, život se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 reakcí na Návraty – Jak se dobrat vnitřního ticha?

  1. est napsal:

    Hezké čtení, poučené a snadno pochopitelné, ostatně už jsem ho chválil. Jen bych se ohradil proti „zní to strašně“ :) Vždyť každá lidská bytost touží po klidu a tichu v hlavě, čili mně to zní spíše lákavě. V textu se vám schovala another unwanted person:)

    • avespasseri napsal:

      Já měla spíš na mysli to spojení „ticho své bytosti“ a hlavně slovo bytost. Přijde mi to jako takové klišé.
      Ještě další unwanted person kromě toho vnitřního Soudce, posuzujícího a kritizujícího?

      • est napsal:

        A tak, nějak blbě chápu :)
        CoKdyžNejsemDost… se skovala k sebehodnocení No, neumím :-)
        Samo že umíte, jen si necháte namluvit opak :)

        • avespasseri napsal:

          :-) No jo, on vždycky nastane problém, když člověk mluví… otázka vždycky zní, zda mluví o tom relativním (neumím), nebo o tom absolutním (umím). Protože kdybych vždycky uměla, tak nepřijdu na to, že neumím :-) Dává to smysl????
          Ale já chápu, co chcete říct… a máte pravdu :-)

        • est napsal:

          Ono až tak nejde o to, co SKUTEČNĚ umíte, ale spíše že se nenecháte ovlivnit tím hodnotícím hlasem (jsem úplně nemožná :), protože ať už má pravdu nebo ne, nezáleží na tom. To je ta sranda :)

  2. AdDragon napsal:

    Hm, každé ticho by mělo někde začínat. Mohu naprosto zodpovědně říct, že žádné vnitřní ticho nepomůže, když je kolem ruch a rámus… tak například bych byl rád, kdybych našel ticho v kanceláři…

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s