Nemám ráda Velikonoce

(photo credit: David Sedlecký)

(photo credit: David Sedlecký)

V dobách, kdy kostel pro mě znamenal jen místo, kde je klid, jsem Velikonoce snášela jen kvůli přísunu barevných vajíček a úžasné nádivky. Nechápala jsem, proč bych se měla od někoho nechat bít (=mrskat pomlázkou od neznámých kluků a mužů, případně od těch známých – tím hůř), předstírat, jak je to úžasná zábava a ještě jim za to dávat ta vajíčka, která mi přišla jako jediná dobrá věc na těch prapodivných svátcích.

Většina mužů a kluků s pomlázkou zacházet neumí, o nějaké symboličnosti (a já přece miluju symboly, asi bych je tedy nakonec snesla…) se mluvit nedá a tvářit se, že mi tyhle sadomasochistické hrátky přijdou velmi vtipné fakt neumím… vísk, vísk :-))

A tak už odjakživa všichni známí věděli, že v pondělí nejsem doma. Rodiče to tolerovali a pokud jsem náhodou doma byla, tak mě zapřeli. Ale většinou, anžto nerada lžu, jsem brzy ráno (Já!! Bývalý velký spáč!) vyrážela na výlety do okolí. Na cizí holku si většinou nikdo netroufal… a když, tak tam to symbolické bylo. A tak nějak neosobní.

Případně jsem s kamarádkou vyrážela alespoň někam, kde jsme byly před tímhle šílenstvím v bezpečí.

Pravda, nemládnu, ale kdo z Vás, komu tyhle svátky nevadí, mládne? :-) Zato vlastním i ve čtyřiceti stále ještě platný ISIC (tedy, on by byl platný i mimo univerzitu, kdybych si byla převedla ten loňský poplatek na letošní rok…).

Takže experimentálně vědecky shrnuto: pomlázkování opravdu na omlazování žádný vliv nemá! Pokud to již musíme pohansky slavit, jsem všemi deseti pro to hledat ta vajíčka v trávě. Normální, čokoládová, třeba i čokoládová planěná alkoholem. A klidně se jich i vzdám a všechna tam do té trávy sama pohodím, ať si děti i muži hledají :-)

Nicméně před cca 20 lety jsem objevila jiný rozměr Velikonoc a to přímo v Jeruzalémě. Onen citát z příručky, kterou jsem náhodou objevila v jednom kostele na Golgotě, o tom, že člověku, který nese svůj kříž s láskou, se nese lehčeji, mi tenkrát otevřel dveře k jinému vnímání spousty věcí. Doslova obrátil můj život vzhůru nohama.

A přece mě mrzí, že mě letos Velikonoce do značné míry minuly. Jestliže Vánoce jsem vnímala velmi niterně, Velikonoce letos nějak probíhají  jen na té vnější úrovni.

Tedy tak se mi to alespoň zdálo, když jsem včera přijela na Velikonoce ke svým rodičům, a uvědomila si, že už je vlastně Velký pátek.

Jenže pak jsem se znovu vrátila k poselství Velikonoc… k utrpení, smrti a vzkříšení. A zjistila jsem, že utrpení jsem si uplynulý měsíc užila ažaž. Strachu, agónie, tužeb, vrávorání pod vším tím, co jsem prožívala. Že smrt v té své symbolické podobě se mi uplynulý měsíc v životě zjevila také mnohokrát… v té své absolutní zoufalosti… ale také ve své vzkříšené podobě. Kdy člověk, když projde onou Strašidelnou bránou, najednou cítí hluboký klid a mír a smíření.

A tak na závěr tohoto týdne věnovaného Vnitřnímu soudci mohu říct, že když člověk sám sebe odsoudí a ukřižuje, zbudou mu na tom kříži jen dvě možnosti:

  • buď zasténat „Bože můj, proč jsi mě opustil?“ a s hněvem, strachem, nebo zoufalstvím to vzdát
  • nebo zasténat „Bože můj, proč jsi mě opustil?“ a pak to utrpení, ten strach, ten hněv i tu smrt vlastního Soudce přijmout… a zjistit, že na druhé straně je také život… ještě živější než ten, který jsme za sebou zanechali…

A tak nakonec zůstane jen ta láska, se kterou máme ten svůj kříž nést.

Což bude téma příštího týdne :-)

 

 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Náboženství, Strach, Uncategorized, Utrpení a láska se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na Nemám ráda Velikonoce

  1. Pingback: Byl duben, lásky čas :-) | Žít je umění

  2. AdDragon napsal:

    Tedy, dámy, to se dělá – pokoušet se nám, mužům, brát jediný den v roce, kdy se můžeme drahým ženám odvděčit za celoroční pozornost? ;-)

  3. Pingback: 14. Vnitřní soudce | Žít je umění

  4. Pingback: Velikonoční tradice jak je možná neznáte… | Žít je umění

  5. Pingback: Velikonoční přípravy, aneb co to vlastně ty Velikonoce jsou??? | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s