Hradby

HradbyPocházím ze středověkého městečka, kde jsou ještě zachované hradby a vodní obranný systém. Na Velikonoce jsem tam opět zavítala… hradby stále stojí, vodní obranný systém také, jen voda v něm teď zrovna není. A tak kachny a kačeny chodí po chodnících… asi jsou zmatené, že jejich běžná vodní cesta je zrovna vypuštěná.

A jak jsem v sobotu před polednem zamířila pod hradby, přišlo mi symbolické si tam na sluníčku na chvíli sednout, ponořit se do meditativního stavu a pozorovat v něm ty kachny.

Tam u hradeb, které tak krásně symbolizují ty naše vnitřní hradby.

Čím vyšší a tlustší ty hradby jsou, tím se sice cítíme bezpečněji, ale kam nepronikne ani vítr, nepronikne ani slunce. Kam nepustíme „nepřátele“, nedostanou se ani „přátelé“. A ostatně, jak je chceme vlastně za těmi hradbami odlišit???

Dokud ty hradby potřebujeme, aby nám nebylo ublíženo, je správné je postavit.

Ale jednou přijde čas, kdy si uvědomíme, že jsme dost silní na to je zbourat…. nebo alespoň otevřít bránu a vyjít na chvíli ven si zkusit, jak na tom jsme.

Opravdová láska totiž není zavřená a zabarikádovaná. Opravdová láska se nebojí. A jestli po ní toužíme, nezbývá než se jí otevřít. Jinak k nám proniknout nemůže.

To je ta důvěra. To je ta víra.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Láska se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Hradby

  1. Pingback: O otevírání se | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s