O otevírání se

Tento týden je věnovaný lásce. Včera jsem psala o hradbách, které nás od té lásky oddělují.

Když jednou zatoužíte po té opravdové lásce, ne jen po zamilovanosti a romantickém unešení tím druhým, nezbude Vám než se podívat na své hradby a buď je zbourat, nebo si alespoň dovolit najít bránu a z toho opevněného hradu vycházet na chvíli ven.

Nedobývat, nebránit se.

Prostě jen žít, být, dávat a dostávat.

Je zajímavé, že mě poslední rok zaujaly dva seriály, které jsou právě o tom – o touze se otevřít. Od té doby, co se narodila dcera, se na TV moc nedívám. Televizní seriály nesjíždím. Poté, co jsem začala sjíždět Dextera a Sherlocka, se už na ty české snad ani dívat většinou nejde. Jednou jsem zahlédla kus a je to jako nebe a dudy.

Nicméně Dexter a Sherlock se nějak skrz tuhle „hradbu“ dostaly. Ani o Dextera, ani o Sherlocka jsem nijak nestála. Dexter je přece ten podivný seriál o sériovém vrahovi. A Sherlock je přece to kacířské převedení mé oblíbené klasiky z dětství do moderní doby.

TOHLE se mi přece nemůže líbit.

No, nakonec se mi to zalíbilo.

A to tak, že velmi.

Natolik, že Dexterovi jsem tady věnovala dlouhou řadu článků (odklikněte si dole v seznamu štítků to celkem velké Dexter a uvidíte je snad všechny). Jak už to na tomto blogu chodí, nejsou to články jen o seriálu, ale o všech inspiracích, které skrze tento seriál ke mně chodily: o dobru a zlu, o bestii v nás, o životě, o paradoxu, o trpělivosti, o tom, když zjistíte o druhém člověk něco, co jste vědět nechtěli, o svobodné volbě, o penězích, o dabingu.

Natolik, že i o Sherlockovi jsem tu několikrát psala (stačí dát do hledání slovo Sherlock) a dokonce uváděla odkaz na to nejlepší video, jaké jsem kdy viděla.

Oba seriály ale mají něco společného… hlavního hrdinu, který je tak trochu (více či méně) jiný než ostatní. Jsou uzavření. Hodně posazení do své mysli, kterou buď vše komentují, nebo kterou řeší záhadné zločiny. Ostatně oba dost milují řešení zločinů :-) A oba jsou dost neortodoxní v tom, jak lze se zločinci zacházet. Dexter, pravda, je výrazně radikálnější. Fatálně radikální.

Oba hrdinové ale mají kolem sebe lidi, na kterých jim záleží. Kteří jim pomaličku přirůstají k srdci. Kvůli kterým jsou ochotní se obětovat. Dexter má svou rodinu, ale hlavně svou nevlastní sestru Debru. Sherlock má Watsona. V obou případech (jsme už pokroková společnost) se dokonce objevovaly zvěsti buď o incestní lásce (jako by šlo u nevlastních sourozenců o skutečný incest), nebo o homosexuální lásce. Jako bychom neuměli vnímat nic jiného než páření těl  :-)

Kdo jste ještě ani jeden seriál neviděli, nebudu Vám vyprávět nic bližšího. Jen to, že na konci zatím posledních sérií (u Dextera jde už o konec seriálu) jsme vždy překvapení, jak daleko je ten původně uzavřený člověk ochotný kvůli tomu, koho má rád, zajít. Jak moc se vůči nim vnitřně otevřel, jak moc pro ně byl ochoten udělat, kolik toho byl ochoten obětovat.

Možná je dobře, že v záplavě těch plytkých televizních zábav a seriálů se objevují i tyto, které jsou po právu považovány za výjimečné. Ačkoliv se to na první pohled nezdá, protože na první pohled se zdají být jen dalšími seriály plnými násilí…

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s