Zač jsem vděčná, neboli plamen lásky (a další Bollywood :-))

Po shlédnutí včerejších bollywoodských videí jsem si uvědomila, že jsem na svůj blog nedala video, které mi na tomto filmu, když jsem ho kdysi viděla poprvé, učarovalo nejvíc. Miluju zpěv a miluju tanec a při onom studentském promítání mě ta hudební a vizuální stránka téhle písně tak překvapila a ohromila, že mě ten x hodinový film (pro ty, co neví – jde o slavný indický film Devdas) vtáhl už na počátku… a nepustil.

A protože je tento týden věnovaný lásce, jakým jiným videem než tímto ho zakončit? Kdo alespoň trochu vládne angličtinou (nebo hindštinou :-)), přečtěte si text té písně. A pak se můžeme společně zamyslet nad tím, jak často mluvíme jen o lásce mezi mužem a ženou, jako by existovala jen ta, zatímco lze stejnými slovy mluvit o LÁSCE jako takové. 

Nebo prostě o absolutním přijetí, svobodném dávání a o vnímání, že něco má svou OPRAVDOVOU hodnotu. I pro nás. Protože si myslím, že to vzletné slovo Láska, o které se tak často mluví, ve své podstatě nic jiného není.

Můžeme mluvit o lásce, která prostě je. Bez ohledu na to kdo koho nebo proč. Nepodmíněně, sama o sobě.

O plamenu, který svítí (a hřeje) v našich srdcích a který bychom měli opatrovat jako oko v hlavě stejně jako hlavní hrdinka opatrovala planoucí lampu před deštěm nebo větrem.   

O TÉHLE lásce, o tom nejhlubším v nás, co, ač to odjakživa máme, málokdy to vnímáme, ale stále po tom toužíme. V co, navzdory všemu tomu větru, dešti a bleskům, věříme, že jednou přijde. Že se v nás probudí. Že ji nalezneme. Čeho se odmítáme vzdát. Co odmítáme v našich srdcích uhasit.

A co, na rozdíl od hlavní hrdinky, tak často zapomínáme opatrovat. Dbát o to, aby to neustále naplno hořelo. Mít to neustále na mysli, neustále se toho dotýkat a zahřívat si tím plamenem zkřehlé ruce. Nedovolit nikomu, aby to zhasil. I kdyby se nám posmívali, že stále na něco čekáme, že toho máme nechat, že je to všechno hloupost…

Jak často vyměňujeme jiné touhy, jiná chtění, jiné myšlenky, za to skutečně živoucí, planoucí uvnitř nás?

Jak často chceme a myslíme na něco jiného než na ten plamen lásky a radosti, který uvnitř nás plane?

Jak často volíme touhu chtění místo touhy lásky?

Jak často propadáme závislosti na tom všem, co nás od ní odvádí, místo toho, abychom si ji hýčkali, každou vteřinu, jako ten nejvzácnější dar???  

Jsem vděčná osudu, že navzdory všem těm horským jízdám, kterými jsem poslední dobou prošla – tu nahoru, tu dolů – je mi dopřáváno plnými doušky tuhle podobu lásky objevovat. Možná jednou, zpětně, budu mít dojem, že ty horské jízdy byla pořádná švanda. Někdy, z odstupu, to tak vnímám. Jindy, když nejsem schopná se té lásky držet a pohlcuje mě buď strach, nebo to věčné „já chci“, se spíš ptám sama sebe, do čeho jsem se to navezla :-) To je pak teprve pořádná jízda! :-)

Jenže, jak jsem kdysi psala v oné básni Moře : „pokud Vás zachytí dravý proud lásky, nebraňte se mu. Otevřete svá srdce a nechte se jím vést. Strhne Vás do nebezpečného víru a stáhne Vás do temnot, ale ani tam nesmíte lásku zavrhnout… láska není hra ani omámení smyslů krásou… držte se pevně lásky, ta jediná Vám bude ochranou v temnotách i na světle… jedině ona Vám dá ve všem tom zmatku pocit spočinutí a klidu“.

Jsem vděčná životu, že nade mnou drží ochrannou ruku. Že mám ve svém muži stabilní, láskyplné zázemí, které mi pomáhá vnímat věci takové, jaké jsou, a nepropadat iluzím. Že když má duše naříká a pláče, vždycky se najde pomoc, ať již zvenčí, nebo přímo od zdroje. Ono je to koneckonců jedno a totéž. Že když mám pocit, že se toho proudu neudržím, najde se ruka, která mě přidrží. Ukáže směr, kterým se dá proplout. Uklidní.

Jsem vděčná za ten zvláštní pocit, že člověk není na nic sám. Že když se odhodlá ještě víc otevřít a vyrazit směrem, kterého se bál, nebude to nejspíš jednoduché, možná to bude i bolet, ale nezůstane v tom úplně sám. Za to prapodivné spříznění. Za to přijetí, za to, co všechno jsem již dostala a zač bych chtěla tolik dát zpět.  Za to, jak mohu postupně vnímat, že vše, v každé minutě, má svou hodnotu.

Jsem vděčná životu, že mě donutil, navzdory tomu, jak je to někdy náročné, se otevřít. Zas o kousíček víc. Vnímat ten neuchopitelný prostor, který se Vám proměňuje před očima, nabývá různých podob, ale pak se zase vrací zpět do prázdnoty. Když ho chcete nějak uchopit, sáhnout po něm, zjišťujete, že tam není nic. Probouzí ve Vás paniku, ale také klid a mír. Ty cenné chvíle, kdy se ničeho nebojíte, nic nechcete, po ničem netoužíte, prostě jen uvolněně jste… kéž by těch chvil bylo víc a víc…

Silsila ye chaahat Ka (With all my heart)

The weather stretches its limbs
laharaake barkha phir chaa’ii chaa’ii	Rain ripples and spreads
jho.nka hawaa ka aa’ega aur yeh diya bujh jaa’ega	A gust of wind will come and this light will be extinguished.
silsilaa yeh chaahat ka na mai.n ne bujhne diyaa…	I haven’t let (the lamp of) our love be extinguished.
o piya yeh diyaa na bujhaa hai na bujhegaa	O beloved, this lamp hasn’t been put out, nor will it be.
merii chaahat ka diyaa	The lamp of my desire!
mere piyaa ab aa jaa re mere piyaa…	My beloved, come to me now, my love…
is diye sa.ng jal rahaa mera rom rom rom aur jiyaa	With this lamp, every inch of my body is burning
ab aa jaa re mere piyaa	Come to me now, lover;
o mere piyaa ab aa jaa re mere piyaa	O my love, come to me now, beloved!
faasala thaa duurii thii	There was distance (between us), a remoteness…
faasala thaa duurii thii thaa judaa’ii ka aalam	There was distance (between us), a remoteness, a world of separation;
i.ntazaar me.n nazare.n thii.n	my eyes were fixed in wait for you.
aur tum vahaa.n the tum vahaa.n the tum vahaa.n the	And you were there…
jhilmilaate jagmagaate khushiyo.n me.n jhuumkar	shining, sparkling, swaying in happiness,
aur yahaa.n jal rahe the ham…	and here I was, burning for you…
phir se baadal garjaa hai	The clouds have thundered again;
garaj garajke barsaa hai	with a great rumble the rains have fallen.
ghuumke tuufaan aaya hai	A wandering storm has arrived,
par tujhko bujhaa nahii.n paaya hai	but it hasn’t managed to quench you,
o piya yeh diyaa chaahe jitna sataa’e tujhe	O my love, this light [hasn’t been quenched], however much they torment it —
yeh saawan yeh havaa aur ye bijliyaa.n	the rain, the wind, the lightning!
mere piya ab aa jaa re mere piya	My love, come to me now, my love
o mere piya ab aa jaa re mere piya	O my love, come to me now, beloved
dekho yeh paglii diiwaanii	Look at this crazy girl!
duniyaa se hai yeh anjaanii	She knows nothing of the world.
jho.nka hawaa ka aa’ega	A gust of wind will pass through,
aur iska piya sa.ng laa’ega	and bring with it her lover.
o piya ab aa jaa re mere piya	My love, come to me now, my love
silsila yeh chaahat ka na dil se bujhne diyaa	With all my heart, I didn’t let this (lamp of) love be extinguished
o piya yeh diyaa	O love, this light
silsila yeh chaahat ka na dil se bujhne diyaa	With all my heart I didn’t let this (lamp of) love be extinguished
o piya yeh diyaa	O love, this light
ae piya piya piya	O beloved, beloved, beloved