A že prý to dětem všechno ulehčujeme…

U Sedmi jsem objevila zajímavý odkaz na článek o tom, jak již malé děti propadají ve Velké Británii závislosti na tabletech a mobilech. Do takové míry, že když nastupují do školy, nezvládají pořádně jemnou motoriku, o schopnosti udržet pozornost ani nemluvě.

Místo stavebnic totiž mají jiné hračky. A tam stačí jen mačkat, nebo se dotýkat.

Už se vidím, jak když chci třeba v kuchyni něco uchopit (dortíček?), tak se toho jen dotknu….

Odkaz na článek najdete tady.

Procento anglických domácností, které tablet vlastní, je prý už přes padesát procent (a sakra… kdo stál, už stojí opodál…)…

Jako učitelka, která se občas mihne na základní škole na prvním stupni (naštěstí se jen mihne), musím říct, že už dnes tam spousta prvňáků, co se pozornosti týká, moc nepatří. Učit třídu, ve které máte přes dvacet dětí (což tedy naštěstí nebyl můj případ), z čehož jich pár neustále ruší ostatní, kteří by si někdy nejenže daly říct, ale někdy je ten „rušivý zdroj“ přímo obtěžuje (pamatuju si diskuze s jednou první třídou, kterou jsem učila, kdy si děti vyříkávaly svou frustraci z toho, že jeden chlapeček pořád „zlobil“… kdyby bylo na nich, tak by to skončilo u vzájemného urážení).

Nepomůže pak ani malá škola a malý počet dětí ve třídě, neboť hodiny pak dostávají zcela jiný ráz. Spousta aktivit se nedá dělat, nebo jen za cenu toho, že to zabere dvakrát tolik času, protože místo výuky musíte nejdřív pár dětí ve třídě naučit se soustředit a spolupracovat.

Je zajímavé, jak to dnes děláme dětem těžší a těžší (ačkoliv si myslíme, jak je dnes strašně rozmazlujeme…). Při pohledu na svou dceru mohu říct, že se uměla dlouhodobě soustředit na jednu věc už jako velmi malá… jen běžte na pískoviště a dívejte se, jak dlouho si i malé robě dokáže stavět bábovičky :-). Bohužel to, co se po nich chce, je, aby dokázali udržet pozornost i při jiných činnostech. I při takových, které nejsou tak zábavné jako „ta jejich“ hra.

Je to podobné, jako když se my dospěláci snažíme pracovat, ale pořád odbíháme na internet, k počítačovým hrám, jídlu apod. :-)

Můžeme si stokrát alternativně říkat, že bychom je do něčeho takového tedy nutit neměli a že škola hrou a že ta dnešní společnost atd. atd. A budeme mít do jisté míry pravdu. Schopnost následovat „tu naši“ hru, „to  naše“ vnitřní volání po tom, co je pro nás smysluplné, je strašně důležité. A s věkem právě toto ztrácíme.

Nicméně schopnost nenechat se od toho svého opravdového volání ničím zlákat, ani tím, co nám v danou chvíli přijde sebelákavější, je něco, co je také strašně důležité. A je to právě to, co bychom se měli s věkem naučit.

Ale my, místo abychom to děti učily, je zavalujeme dalšími a dalšími překážkami, které jim stojí v cestě tohle umění zvládnout. V supermarketech se pak na ně zlobíme (že mají tu drzost se tam něčeho vůbec dožadovat), odháníme je od tabletů a televize. A nakonec se pořádně soustředit neumí vůbec nikdo… ani dospělí, ani děti. Nakupujeme bez rozmyslu, jsme pořád ponoření do mobilů a tabletů, v televizi sjíždíme, co nám přijde pod ruku.

Meditovat?? To je pak zábava jen pro pár šílenců, kteří nejen že se nejsou ochotní nechat zmanipulovat věcmi, mobily a televizí, dokonce se nechtějí nechat zmanipulovat ani vlastními myšlenkami a emocemi :-))

 

 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice DĚTI - ROZVOJ OSOBNOSTI, Uncategorized se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 reakcí na A že prý to dětem všechno ulehčujeme…

  1. Vanilka napsal:

    My doma máme tabletů hned několik (profesní úchylka mého manžela). Já se důsledně snažím, aby mě Motýlek viděl s tabletem nebo s telefonem v ruce jen výjimečně. Děti kopírují, co vidí u rodičů. Doufám, že když mě bude vídat s knihou nebo s časopisem v ruce, bude se taky víc zajímat o čtení knížek a tisku. Kdyby mě pořád viděl u počítače nebo s telefonem, nemohla bych se na něj zlobit, že si s tím chce taky „hrát“. Všimla jsem si ale, že třeba ten telefon už na nejmenší mimina působí dost magicky… Stačí, když se někde válí a Motýlek se po něm okamžitě natahuje. Děsí mě to.
    A děsí mě zavádění tabletů do škol jako učební pomůcka. Vím o sobě, že jsem v mnoha ohledech příliš konzervativní, ale jsem přesvědčená o tom, že tenhle moderní přístup bude mít špatné následky.

    • avespasseri napsal:

      Tu moji mobil naštěstí vůbec nezajímá a nikdy nezajímal. Ani počítač moc ne… já ji „odsunula“ k té TV a k DVD :-) Někdy si říkám, že to byla chyba, někdy si zase říkám, že zas tak velká ne… TV i DVD jsou pro ni velkou inspirací, hraje si podle nich, naše malá herečka, ty své hry, maluje podle toho. A od dob týdenního zákazu zjistila, že u TV přišla o spoustu jiné lepší zábavy, tak ji už pouštíme výrazně méně. Teď navíc mám dojem, že z hltání TV příběhů volně přechází k hltání knížek. Takový Harry Potter z TV je pro ni velkou motivací k samostatnému čtení… při večerním čtení už louská i své první stránky Kamene mudrců :-).

  2. Sedmi napsal:

    na tohle tema ted napsala Makytka jeden zajimavy clanek http://hrdouskova.blog.idnes.cz/c/407301/Kdo-hraje-hry-nezlobi.html

    je to hruza, a vnitrne s ni souhlasim, desim se toho, az budou holky vetsi… ale ten jeji pristup mi pripada prilis extremni… a myslim, ze zadny extrem neni dobry…

    • avespasseri napsal:

      To je hodně zajímavý a hodně emotivní článek :-) Otázka her je na další článek :-) Skutečnost u nás doma je taková, že já, jako osoba, která měla jednu oblíbenou hru, která mě tak pohltila, že jsem ji hrála celé hodiny a celé noci, dokud jsem se nedostala do konce (i podvodem), ke hrám přistupuju s velkým respektem. A jak často zjišťuju, s mnohem větším respektem, než spousta matek či otců, kteří něco podobného nemají za sebou. Tenkrát byla má veškerá svoboda v trapu :-)) A asi jsem to vnímala velmi silně, protože na rozdíl od dalších, kteří tímto způsobem pařilo a paří hru za hrou, já jsem už do další nikdy radši nešla :-)))))

  3. jolana88 napsal:

    chjo – tak já (zase) v opozici. Není to o množství tabletů, mobilů… je to o nás – rodičích. Vlastníme podobných věcí několik – a taky průkazky do knihovny, boty na výlety, pár stolních her a sady karet… Málo rodičů se ozve, když se řekne „více úkolů a samostatné práce“ – ale takřka každý protestuje proti zákazu mobilů (respektive hraní her). Kupodivu – děti, které užívají tablety – ev.elektronické spojení se školou, potažmo spolužáky, jsou nuceny více komunikovat, vyhledávat, řešit. Vyhodnocení např.projektu Flexibook (např. školy Otrokovice, Plzeň, Poděbrady (odsud jsou zakladatelky iSenu) jednoznačně potvrzuje přínos. – a to nemluvím o „tahání aktovek“.. Zpracování učiva třeba od nakl.Fraus je super .. takže: Dobou to nebude PS: nemluvili kdysi naši předci takhle o televizi?? :)))))

    • avespasseri napsal:

      :-) Naši předci měli pravdu :-)) Soudě podle ústřední pozice TV v našich obývacích pokojích (a čím dál tím častěji, jak sleduju, snad ve všech místnostech bytů/domů, tak spousta rodičů dost fatálně selhala :-)) O programu TV radši nemluvím. Já byla vždycky v opozici vůči onomu muslimskému wara, o kterém jsem kdysi psala, tj. o snaze vyhýbat se věcem, které i jen zavánějí problémem. Třeba míšení pohlaví :-) Ale někdy mi to nedá a říkám si, jestli oni třeba nemají pravdu :-) No, nemají, jak jinak se naučit opravdové svobodě, než že před Vás strčí kopu lákadel. Takový „zbožný“ saudský Arab v Evropě často zjišťuje, že zbožný vůbec není :-))))))
      Já jen poukazuju na to, jak moc nároků na ty naše děti (a koneckonců i sami na sebe) vlastně máme, protože konfrontovat je s tou kupou lákadel už v tak útlém věku je podle mě velmi nemoudré….
      P.S. Kamarádka učí na speciální škole, kde se tablety zaváděly, a také si je velmi pochvaluje :-) Neptala jsem se jí přesně proč, ale říkám si, že ve speciálních školách je možná přece jen speciální situace…

      • jolana88 napsal:

        :) školy, které jsem zmiňovala nejsou ani speciálky – ovšem máte pravdu, tam jsou dokonce ještě přínosnější než běžně. I v normálních (to je strašné slovo) třídách je hodně dys-cokoli – a připravovat učivo není legrace. Uleví se, tudíž, i učitelům (plus). Běžňáci považují tablet prostě za menší interaktivní tabuli.. Myslím, že rodiče s tím mají větší problém než děti :))) k ostatnímu – všimla jste si, že my vždy skončíme u nutnosti „zapojit se jako rodič“ stejně jako u „selského rozumu“? :DDD Osobně nemám problém rozdělit si čas – a dodržovat, což je hlavní. A to je, domnívám se, problém mnoha dospělých. (taky třeba důvod, proč mnoho lidí, co chtějí pracovat z domu ztroskotají…)

        • avespasseri napsal:

          :-) Tak možná montessori školství v tom budoucím dospělákům pomůže… rozdělit si čas a dodržovat to :-)
          Ono v zásadě není nic špatné, nebo dobré, jen je třeba se s tím naučit zacházet… dobrý sluha, špatný pán. Já se obávám, že právě tohle by se měly naše děti učit… jenže neučí. Protože to ani dospělí neumí…
          Trochu začarovaný kruh.

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s