Malý vztekloun…

Pamatuju si na své vzteklé dětství.

Křik, pláč, práskání dveřmi, uražené zasednutí na studené dlaždice na dvoře našeho domu, kde jsem naštvaně seděla a říkala si, že i kdybych tu měla umrznout, tak jí/jim tu křivdu nikdy nezapomenu.

Když mívala má dcera vzteklé období, ačkoliv nikdy ne takových grádů, na rozdíl od přemoudřelých důchodců, kteří kroutili hlavami a říkali si něco o nevychovaných spratcích a té dnešní strašné mladé generaci, které ani děti vychovávat neumí, dívala jsem se na ten její pláč a hluboké zoufalství s pochopením.

Odpor vůči tomu, co je, dokáže člověka někdy zcela pohltit.

Tresty, okřikování nebo odsuzování nepomáhá.

Jen počkat, vydržet, neustoupit… umožnit člověku pochopit, že jiná cesta než smířit se s tím, co je, prostě neexistuje.

Proč to zoufalství ještě prohlubovat pocitem, že Vás ani nikdo nechápe?

Proč druhé trestat za jejich emoce?

Emoce přijde a zase odejde. Ani dospělý mnohdy neví, co s ní. Jak to má umět dítě? A proč je za to trestat?

Proč je spíš nenaučit, co s těmi emocemi dělat? Tedy pokud to ten dospělý vůbec ví… a neřeší nechtěné emoce spíš tím, že je raději co nejrychleji potlačí… aby druzí přece neřekli…

Pamatuju se na doby, kdy jsem se vzpírala všemu tomu, co chtěli a dělali ti druzí… ačkoliv navenek jsem byla ta „hodná holčička, premiantka třídy“.

Vzpomněla jsem si na to dnes, když jsem u My beautiful life četla o Svátku matek. Divné, odpor ke svátkům mi stále ještě zůstal. Nerada slavím to, co všichni ostatní. Nerada slavím, když slaví všichni ostatní. Ostatně vůbec nějak nerada slavím.

Možná bych nejradši slavila každý den :-)

Jediné svátky, které jsem kdy vzala na milost, jsou Vánoce.

Jen Ježíšek ví proč :-)

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice DĚTI - ROZVOJ OSOBNOSTI, Emoce se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na Malý vztekloun…

  1. Taky jsem bývala premiantka, do toho ten klavír :-)) až někdy v pubertě mi došlo, že mě naši učí se neprosazovat, přetvařovat a jít s davem. Hlavně nevyčnívat. O to divočejší byly první roky po odstěhování a příchodu do Prahy. Díky životu za tu možnost se najít a udělat si to po svém. Dnes Juniorovy vzteky chápu, neučím ho být potichu, když se mu něco nelíbí nebo ho někdo otravuje. Snad mu to k něčemu pak bude… ;-)

    • avespasseri napsal:

      Určitě jo. Podle mě je vždycky nutné jen udržovat tu křehkou hranici mezi věčnou nespokojeností a vyjádření svých představ :-) Já si na své rodiče stěžovat nemohu, já narazila až ve školním kolektivu… nějak se očekávalo, že tam půjdu s tím davem. Navíc jsem vyrůstala za komunismu, tam se rozhodně doporučovalo „držet hubu a krok“. Vydržela jsem to hodně dlouho, ale dobře mi to neudělalo :-(

  2. annapos napsal:

    I já přemoudřelý důchodce tvou holčičku chápu a cítím s ní, dělám to ještě dnes a to jsem dost stará abych měla rozum.

    • avespasseri napsal:

      Tak to jsi jedna z mála důchodkyň :-)))) Oni za tím většinou jen vidí to „za našich mladých let si TOHLE děti dovolit nemohli“.

      • annapos napsal:

        Jsem jako každá jiná baba stará,
        vod camcaď, po camcaď, se pramálo stará,
        když je všeho ale moc, říkám také co je moc.
        Je moc? A zda dobrá rada, je pomoc?

        Ono asi záleží na té hranici, od kdy také kroutím hlavou?

        • avespasseri napsal:

          Ono asi vždycky záleží na té hranici… na té křehké hranici, kdy už to dobré se překlápí do toho špatného, do extrému. A každý možná tu hranici vnímá někde jinde. Ale ona vždycky někde je. si myslím :-)

          • annapos napsal:

            Na Slovensku mají přísloví: Ohýbaj mě mamko, dokud jsem ja Janko, až ja budem Jano, neohněš ma mamo. Naši předci byli moudří a tvořili tyhle věci ze života?
            Každý, i děcko má právo se zlobit, když má pocit křivdy, záleží na formě?

            • avespasseri napsal:

              Právě… spíš než kroutit hlavou nad tím, že se někdo vzteká, by mu měli ukázat, JAK se vztekat :-) A ne se zlobit, že se vzteká, nebo ho trestat, že se vzteká. A kdy jindy než když je člověk ještě tvárným dítětem… později se už cokoliv mění jen velmi těžko.

  3. AdDragon napsal:

    Nikdo nezůstane malým vzteklounem na věky…

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s