Když jsem hledala název tématu tohoto týdne, vzpomněla jsem si na píseň s ukázkami ze Sandokana (to kdysi býval velmi oblíbený seriál, pokud si náhodou už někdo nepamatuje). Seriál si já pamatuju velmi dobře, i to, jak jsem se na úvodní písni k titulkům učila (nebo si spíš myslela) italsky. Nicméně z té písně, o které mluvím v úvodu, si bohužel nepamatuju už nic víc.
Jak tak sleduju tento youtube tribut, říkám si, do jaké míry ovlivňují naše dětské lásky ty dospělácké?? :-) Můj muž nesnáší vodu a je blonďák… jen bojovník a rebel je asi stejný :-)
Ale tématem tohoto týdne nejsou dětské lásky, ani dětské vzory (viz Žut a můj vzor Kara ben Nemsí, blonďatý mírumilovný bojovník), ale OČEKÁVÁNÍ…
Ten stav, kdy jsme nespokojení, protože neustále na něco čekáme. Nebo na někoho.
A tak:
- bych tento týden ráda nechávala věci být tak, jak jsou
- a nechávala všemu volný prostor přijít, nebo odejít
- spokojeně
Není totiž nic absurdnějšího (no, možná by se něco našlo…), než žít ve vzpomínkách a v očekáváních… pokud nás neobohacují, ale pohlcují…
P.S. Ten skutečný italský text, ne ten patvar, který jsem si prozpěvovala, můžete nalézt zde. Je tam i jakýs takýs překlad.
*************************************************************************************
Jak se mi tento týden nakonec dařilo? To najdete v článku: TAKHLE by to přece mělo být!! Tak proč není?? Takže asi ne moc dobře… mrkněte se sami.
**************************************************************************************
Tímto článkem začíná osmnáctý týden projektu Absurdistán 2014. Bližší informace k tomu proč, co a jak ohledně tohoto projektu najdete tady. Přehled témat, na které ještě nejspíš dojde a kterými jsem se již zabývala (i s odkazy), najdete pro změnu zase tady.
Přidat se můžete kdykoliv, můžete začít klidně tímto týdnem, nebo se můžete podívat i na týden první – 1. Masochisti hadr. A věnovat mu a těm následujícím (najdete je v rubrice Absurdistán) pár dní. Člověk nikdy neví, co mu které téma přinese – já už od prvního týdne zjišťuji, že do mého života zasahuje téma týdne dost výrazně :-) (Stačí se podívat na články, které uveřejňuji, v daném týdnu…)
Žít je umění 
Být a nechat být… Neočekávat. Tak moc to osvobodí a uleví hlavě a srdci… Super téma!
Jaj, Sandokan, to býval seriálový hit. Ještě že tam tak pěkně vysvětlili, jak mohla být angličanka krásná (prý po matce italce).
Samozřejmě, že takový vtip člověku dojde až když ten seriál vidí jako dospělý.
:-) :-) To mi uniklo!! :-) Je to vůči Angličankám nefér, já vím, ale stejně… když jsem teď byla nedávno v Londýně, v metru mě napadlo, že všechny pohledné ženy, které tam seděly, jsou zjevně cizinky. Ale nerada bych je házela všechny do jednoho pytle… krása je přece individuální :-)))
Ano, bylo by to nefér, ostatně, Doctor Who už dobře padesát let ukazuje, že jsou i opravdu hezké angličanky.
Nechte si všichni pořád toho Doctora Who :-)) Já už nechci žádný další seriál, na který bych se musela a musela dívat… a napjatě očekávat, co se stane v dalším díle :-)))))
Pingback: TAKHLE by to přece mělo být!! Tak proč není?? | Žít je umění
Pingback: 14. Na co čekáš?? (Absurdistán 2015) | Žít je umění
Pingback: Proč se vyprdnout na vykreslování pozitivní budoucnosti?? | Žít je umění – ENjoy!