(photo credit to: Foto,MF)
Hurá, konečně přestávka!
Hurá, konečně svačina!
Ach jo….. proč mám jen já a paní učitelka ke svačině zase ovoce????
(Po očku kouká na stolky spolužáků….)
A ostatní mají sladkosti….
:-(
PŘIHLASTE SE NA CESTU ZA NEPODMÍNĚNÝM ŠTĚSTÍM – roční projekt STROM ŠTĚSTÍ (zdarma)
MINIKURZ MIMOŇSKÁ CESTA DO JINÉHO SVĚTA (ZDARMA)
Brány kurzu jsou tentokrát otevřeny dokořán dlouhodoběji! Už jste přihlášení?
JEDINEČNÁ E-KNIHA – PRVNÍ SVÉHO DRUHU! (Získejte tento záchranný kruh ve chvílích nejistoty!)
TRÁPENÍ MŮŽE BÝT DAR! (i ZDARMA) Ebook ze života o tom, co všechno můžete najít v hlubinách.
NOVINKA – VDECHNĚTE ŽIVOT POSELSTVÍM SVÉHO DĚTSTVÍ
A další ebook zdarma OVLÁDNĚTE TO, CO VÁS SVÁDÍ Z CESTY
5 ELEMENTŮ A JEHO 5 SBORNÍKŮ
-
Žít je umění 
fakt? to cele tride davaji rodice k svacine sladkosti? tyjo…
Kdo ví… nedávno mi přesně tohle vyprávěla, jen předávám dál dětský pohled na věc :-))))
aha… no ale stejne. Koukam, ze mistni zvyk davat detem k svacine jenom ovoce a zeleninu (vse ostatni mi zustavalo v satne, ze pry se to nesmi, az jsem se poucila) ma neco do sebe, i kdyz obcas nadavam…
Nenadávej, buď vděčná :-) Nadávat je beztak k ničemu :-) Ono, myslím, ten dětský pohled svědčí o tom, co je právě na všech těch sladkostech špatného… podobně jako s těmi tablety… když je mají druzí a já ne, chci taky :-))) A když je všeho moc…
no jo no, ja vim :D to spis zezacatku, kdyz mi svaciny zustavaly nedotcene v satne (zdrave svaciny, ne sladkosti) a May mi smutne oznamovala, ze „to taky nemohla mit k svacine“…
To chápu, když neberou ani ty zdravé. Když jsem začala učit děti, velmi těžce jsem nesla, že musím některé nutit podřizovat se společným pravidlům, přísnějším, než by ony samy potřebovaly (neb jsem to sama jako malá, ostatně i jako dospělá, neměla ráda). No, zvykla jsem si, protože někdy to možná jinak nejde. Nebo jsem na ten způsob nepřišla. Což se týká diskuze o demokracii… tak jdu komentovat k tobě :-)))
o demokracii by to bylo taky nadlouho… ja nesnasim doted podrizovani se nesmyslnym pravidlum jen proto, ze se to tak dela…
SOucítím :-)))))
No, ale podrobněji… jako učitelka jsem pochopila jednu věc… že když začneš pracovat se skupinou a ne s individuem, tak ti nezbude nic jiného, než s těmi pravidly přijít (tedy, jak říkám, jinou cestu jsem zatím neobjevila)… a nastavit laťku hodně nízko, aby pokryla téměř všechny… a zbytku pak holt nezbude nic jiného, než se učit smířovat s tím, co se mu nelíbí, a hledat ty individuální mimoňské cesty, kde na ty pravidla nebude narážet. Protože pro některé nesmyslné nejsou… prostě protože je potřebují přesně tak praštěné, jak jsou. Jen je hloupé, že se pak musí nabalovat jedno pravidlo na druhé. A je smutné vidět, že to tak je už u dětí. A kde je chyba? V systému? V rodičích? Nebo je tohle prostě lidská přirozenost, se kterou se musí počítat???????
ja funguju nejlip podle: a/ nedelej jinym, co by se tobe nelibilo a b/ moje svoboda konci tam kde zacina svoboda jinych c/ at si kazdy veri cemu chce, kdyz to nikomu nenuti. Takze jsem schopna a ochotna se podridit pravidlum, ktera toto respektuji. Proto mam problem treba s tim, ze nemuzu dat May do skoly treba knackebrot se syrem, protoze to a/ nikomu neublizuje (chapu a respektuju pravidlo nedavat cokoladu a orisky, protoze tam maji silneho alergika), b/ nikomu jinemu svobodu vzit si taky co chce nebere, c/ nikoho nenutim delat totez…
A, b, c dodržuju sama pro sebe taky. Chci svobodu a slušné zacházení, dávám je i druhým. Jen tváří v tvář výuce jsem a) přehodnotila na dávám druhým to, co potřebují oni, ne to, co potřebuju já. Takže pokud druzí potřebují pravidlo o ovoci, ok, mají ho mít. Může mi přijít padlé na hlavu, ale to je asi tak jediné, co s tím mohu dělat (tedy kromě toho snažit se jim vysvětlit, že by mohli to pravidlo rozšířit na knackebrot se sýrem… no, co by jim to udělalo?). Knackebrot holt dostane jindy :-)
tyhle pravidla ale maji jeden zasadni problem… funguji jen pro jednotlivce, ale ne pro chovani ve skupine… pokud by se podle nich chovali vsichni, tak se nikdy na nicem spolecnem nedomluvi…
No právě…
… tedy oprava… smiřováním se s tím, co se mi nelíbí, rozhodně nemyslím, že máme rezignovat. Je to prostě jen takové menší mentální cvičení… musí nás to přestat rozčilovat, vzít to tak, jak to je… a pak s tím něco udělat :-) Alespoň pro nás… a možná se někdo chytí :-))
ja jsem v tomhle typicka vaha… nesnasim nespravedliva nebo nesmyslna pravidla a nedokazu to vnitrne prijmout a smirit se s tim… dokazu to max. nejak prezit, nez mam moznost zmizet jinam… hm… no je fakt, ze na skolach jsem byla kvuli tomu vzdycky za tu problemovou… casto se mi stavalo, ze cela trida neco chtela zmenit, ja jsem to rekla uciteli a pak jsem tam stala sama a ucitel se ptal ostatnich, a kdo jeste to takhle vidi a vsichni koukali do zeme a mlceli… postupne jsem prestala vystupovat za ostatni a naucila se to resit jen sama pro sebe…
Já jsem se ve škole přizpůsobila ve smyslu přežití. Pár hodin denně jsem si hrála na neproblematickou (a učitelka na angličtinu se pak po přijímačkách na vejšku, když jsme byli s rodilým mluvčím a studenty na horách, velmi divila, jak MOC jsem jiná, než se jí za ty 4 roky zdálo :-)))), protože doma jsem měla pohodu a klid. A ve škole pak taky. Ovšem své následky to taky zanechalo… pak jsem se musela hodně dlouho učit (a stále učím) být otevřená, být sama sebou, mluvit do věcí, říkat, co chci a jak to chci. Protože to jsem uměla jen v kruhu rodinném, kde jsem se cítila v bezpečí a přijímaná taková, jaká jsem byla.
Na toto mohu odpovědět jen slovy mého dobrého známého (kterými mě ostatně pravidelně napůl vytáčí a napůl vždycky pobaví), který říkává, že pokud mám s něčím problém… tak je to asi právě to, s čím bych měla něco udělat :-)))) A ne se vymlouvat, že je to těžké a že to neumím atd. atd. Vnitřně se smířit s věcmi takovými, jaké jsou, to je velké umění. A neznamená to, že je tak necháme i do budoucna :-)))
hurá svačina!! Tak to já mám radost ze svačiny i v mém věku :)
Taktéž :-)))))
často by mě zajímalo, kde berou všechny ty „uvědomělé“ rodiče, co vystupují – momentálně v boji proti nezdravým automatům – když potom slyším tohle. Logika, naštěstí, podobná zjištění netrápí – sladké nerad.
Ta má je po mě. Ráda :-) Včera jsem dala najevo své spravedlivé rozhořčení i vůči tchýni… třetí den a třetí hora sladkostí (gumové, lízátko, lentilky)… a prý do toho včera ještě zmrzlina a koblih!!!!! A prý že už ten koblih dlouho neměla! A to chodí k doktorce a vždycky se třese, že jí přikáže brát inzulín. Má slušně našlápnuto. A ještě se ohání tím, že cukr není příčinou cukrovky. Cukr asi nepatří mezi nezdravou stravu., která je rizikovým faktorem.
to se asi dítěti špatně vysvětluje, co je správné nebo špatné, když příklady netáhnou. „OBJEKTIVNÍ“ příčiny – výmluvy, proč se neposlechnout – oblíbená story mnoha lidí. Kdysi dávno, v minulém životě, jsem, jakožto správná nepříjemná matka, vyřešila jednoduše. Moje děti – moje pravidla – anebo bez návštěv. (už mě prostě nebavilo vysvětlovat, že podáváním alergenů (např. mandarinky, kofola, máslové krémy) ohrožují děti). Já si nepomohla, ale děti byly v klidu. Časem si všichni zvykli na náhražky (jablka, čaj, bebe..). K nezaplacení.
Já jsem i vůči dceři dlouho dobrák, který vysvětluje… dokud nezjistí, že vysvětlování nepomáhá, a nezavede striktní pravidla. Tchýně se jim zdatně přiblížila :-)
Vynasnažím se býti příkladem… už se na tom maká :-)))) Ale je možné, že přijdou nějako „objektivní důvody“ :-))
:)))