Vzdorovat umím pěkně…

(photo credit: Krzysztof13)

Bývala jsem malá vzpurná holka.

A to mi zůstalo :-)

Ačkoliv… kdo ví…

ve středu se stalo pár pozoruhodných věcí.

Nejdřív jsem přijala něco, co jsem si myslela, že přijmout nechci a nedokážu. A v okamžiku, kdy mi nezbylo než přestat vzdorovat, jsem najednou zjistila, jak moc jsem se mýlila, když jsem se bála.

A pak jsem udělala ještě něco.

Něco jsem si myslívala, že nikdy neudělám:

šla jsem na jógu!

A byl to úžasný zážitek.

Přes hodinu jsme seděli v pozici, kterou od dob baletu nesnáším.

A přece jsem si nakonec našla způsob, jak se v ní cítit pohodlně.

Na konci hodiny se nikomu nechtělo odejít. A tak jsem se dozvěděla, že vedle mě seděl galantní Rus, který mi nabídl poslední polštář, který ještě zbyl. Že o kus dál sedí Ind a o další kus dál dvě Španělky, z nichž jedna se vehementně bránila tomu, že by mohla být považována za Češku. A celý kurz vedla anglicky Norka.

Češi tam byli také a stejně jako já se usmívali nad jedinou českou větou, která setmělým sálem zazněla právě z úst onoho Rusa: „Dej si pivko“.

Hmm, je krásně vidět, co si cizinci z pobytu v České republice odnášejí :-)

Je to takové to české „klíííííííd“ (pamatujete si ono: „To chce klid a nohy v teple?“), nic se neděje.

Stejná větička, i s obrázkem, pak dokonce za pár minut přistála i na mém mobilu :-)

Jenže já pivo nepiju…

Hmm, někdy není lehké netrápit se, nevzdorovat, být v klidu a věřit v moudrost té síly, která všechno řídí. V to, že všechno, co  OPRAVDU potřebujete, k Vám přijde, když se tomu otevřete.

Hlavně když Vám není po chuti ani to pivo :-)