22. Osvíceni osvícenstvím a zatemněni rozumem… (Absurdistán 2014)

(photo credit: Alexandru Darida)

(photo credit: Alexandru Darida)

Zkusili jste někdy zapřemýšlet nad tím, o čem to vlastně pořád přemýšlíme??

Pravda, to je trochu absurdní otázka… ale když už jsme v tom Absurdistánu, tak proč ne… ne?

Pokud to chcete méně absurdně, zkuste si chvíli sednout a ty myšlenky jen pozorovat.

Zkuste je na chvíli zastavit.

Nač myslíte? Nač prostě musíte myslet, protože se Vám ty myšlenky neustále vrací?

Je to o minulosti? Nebo o budoucnosti?

Je to o tom, proč tu proboha sedíte a nic neděláte?

Která z těch všech myšlenek má nějaký smysl?

Buď v tom, že Vám udělá radost?

Nebo v tom, že Vám něco důležitého sdělí?

Nebo v tom, že Vás motivuje?

Nepřemýšlet snad ani nejde… otázka zní: „O čem tedy přemýšlíme?“

O čem to pořád dumáme? O tom, co chceme, o tom, čeho se bojíme? O čem všem to pořád přemýšlíme a přemýšlíme… až kolikrát zjistíme, že když jdeme po ulici a zrovna náhodou nejsme ponoření do svých mobilů, nebo do hudby linoucí se z mobilů, jsme hluboko ponoření do virtuálního světa svých myšlenek.

A nevidíme.

A neslyšíme.

Vůbec nic z toho, co se děje kolem nás.

Jako bychom nežili, nedýchali, nekochali se svým okolím, nekomunikovali s ním… ale byli uzavření někde v sobě jak v kleci.

Náš rozum je prý náš dar.

Ale i rozum je dobrý sluha a špatný pán.

To ta příšerná náboženství přišla prý s tím „Neptej se, nepřemýšlej nad tím a věř„… což pak vedlo k těm temným staletím. Ať už křesťanským, tak muslimským… a kdo ví kterým ještě.

Osvícenství nás paradoxně osvítilo rozumem… a my si ho teď tak hýčkáme.

Jen jestli nás ale naopak on teď zase nezatemnil…

A tak:

  • bych chtěla míň přemýšlet o hloupostech
  • a víc svobodně a otevřeně s láskou žít

**************************************************************************************

A jak se mi tento týden dařilo? O tom píšu v článku: A není to trochu moc? Aneb jak nezabít otravného souseda, ale pozvat ho dál bez postranních úmyslů…. :-)

*************************************************************************************

Tímto článkem začíná dvacátý druhý týden projektu Absurdistán 2014. Bližší informace k tomu proč, co a jak ohledně tohoto projektu najdete tady. Přehled témat, na které ještě nejspíš dojde a kterými jsem se již zabývala (i s odkazy), najdete pro změnu zase tady.

Přidat se můžete kdykoliv, můžete začít klidně tímto týdnem, nebo se můžete podívat i na týden první – 1. Masochisti hadr. A věnovat mu a těm následujícím (najdete je v rubrice Absurdistán) pár dní. Člověk nikdy neví, co mu které téma přinese – já už od prvního týdne zjišťuji, že do mého života zasahuje téma týdne dost výrazně :-) (Stačí se podívat na články, které uveřejňuji, v daném týdnu…)

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Absurdistán 2014 se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

21 reakcí na 22. Osvíceni osvícenstvím a zatemněni rozumem… (Absurdistán 2014)

  1. jolana88 napsal:

    nemyslím na nic, odpočívám, heč :))) – registruji, ukládám, plánuji – a vymýšlím – občas. PS: formulace : chtěla bych … nemám ji ráda. Odpovídám:“já hodinky s vodotryskem“.. Málokdo z těch, kdo ji užívají, plány taky uskuteční.

  2. Sedmi napsal:

    to snad radsi ani nechces vedet :D mam tam sileny chaos… minulosti se ale moc nezaobiram, to nema cenu… muj muz rika, ze porad neco musim resit… ale nema pravdu, neni to porad. Dost casto jenom tak jsem… a vetsinou, kdyz se zacyklim v nejake snaze neco resit, tak to zakryva neco, co vyresit proste dopredu nelze…

    • avespasseri napsal:

      Je zajímavé, že někdo má tendenci pořád lítostivě řešit minulost (co by, kdyby) a někdo zas vystrašeně budoucnost (co jestli…). Já jsem taky spíš ten druhý typ :-) A minulost mi většinou spíš slouží jako takové to „a stalo se někdy něco opravdu špatného??? Tak čeho se tedy jako bojíš???“ :-) Taky mám tendenci pořád něco řešit… a přitom mám dojem, že řeším čím dál míň :-))))) Ale s řešením je utrum… jako s tím cukrem :-))))))

      • Sedmi napsal:

        ja mam to reseni jako uhybny manevr, kdyz nemam moznost ovlivnit neco, co mi pripada dulezite, „resim“ nahradni problem… napriklad misto reseni porodu (coz stejne nevyresim) „resim“ podruznosti typu kocarek :D

  3. AdDragon napsal:

    Dovolím si zareagovat na to, že rozum je dobrý sluha…
    O tom, kdo všechno je dobrý sluha, ale špatný pán, jsem slyšel a četl mnoho. Dokonce se zdá, že dobrých sluhů je přehršel, zatímco dobří páni nějak vymřeli.
    Nebo víte někdo o dobrém pánovi, co je špatným sluhou?

      • est napsal:

        Instinkt je právě hezký příklad dobrého sluhy a zároveň špatného pána :)
        Dobrý sluha vám ucukne ruku z horké plotny a špatný pán řekne: Babička měla pravdu, fakt jsem úplně nemožná. Na co furt myslím?

        • jolana88 napsal:

          mám to obráceně .. instinkt velí, neslouží ..

          • est napsal:

            Instinkt (sluha) opravdu velí, neb je to naše sebezáchovná tendence. Sluha je to proto, že ho můžete ignorovat, ačkoliv se to obvykle nevyplácí :) Budiž nám ale útěchou, že každý karambol s realitou se ukládá do databáze a když nastane podobná situace, instinkt řekne: Nebuď blbej, už víš, co to obnáší :)
            Ale i pak si můžeme vybrat, a natlouct si ústa ještě jednou, takříkajíc, pro jistotu :)

            • jolana88 napsal:

              instinkt neignoruji, zásadně, nejde mi to. O ukládání do „databáze“ mohu úspěšně pochybovat – neplatí vždy (občas bohužel). PS: nemluvím jen o „sebezáchově“, zapomněla jsem dodat.

              • est napsal:

                Kdybychom nebyli schopni ignorovat instinkt, po prvním pádu už bychom nikdy nezkusili jezdit na kole. Ale díky touze to umět, díky nadšení pro něco nového, a taky povzbuzování a chvále (třeba ze strany rodičů) to zkoušíme bez ohledu na připomínku onoho bolestivého pádu. Až uspějeme.
                Instinktivní varování jsme schopni modifikovat překonáním předchozí (negativní) zkušenosti, bez toho by nebylo vývoje.
                Možná to zní neuvěřitelně, ale: pamatujeme si všechny vjemy, od narození do smrti. Můžeme mít jistě problém si je vědomě vybavit, to ale neznamená, že nejsou, stačí vhodný spouštěč:) Databáze není běžně vědomě dostupná. Podvědomí z těchto zkušeností vybírá adekvátní reakci pro aktuální situaci,

                Instinkt tedy není něco jednou provždy daného, je to vlastně souhrn dosavadních zkušeností, a ty se přece rozšiřují s každým dnem života.

                • avespasseri napsal:

                  Tak mám dojem, že já zase instinkt ignoruju celkem často… díky touze něco umět padám a padám a nedám si říct a nedám si říct, dokud se to nenaučím :-) Nebo dokud neuznám, že není v mých silách se to naučit :-)

                • est napsal:

                  Tož to neodolám a nabídnu vám onačejší challenge: až vám bude dcerka něco říkat nebo vyprávět, vyslechněte ji BEZ PŘERUŠENÍ AŽ DO KONCE, a pak vyčkejte pět vteřin než odpovíte :)
                  Instinktivní mysl najde milion argumentů k tomu abyste jí skočila do řeči, takže lehce zjistíte, jak na tom s tím ignorováním instinktivní mysli jste :)

                • avespasseri napsal:

                  Trpělivost v tom vyčkat až do konce mi naštěstí nedělá až tak velký problém… a to malá často mluví hodně, hodně pomalu. Maximálně ji přeruším, protože chápu, co chce říct, už ve čtvrtině věty, a chci ji ušetřit dlouhého sumírování :-) Přišlo by mi to zlomyslné. Na druhou stranu je to však pár dní, kdy mi bylo vyčteno, že přemýšlím nad odpovědí, když dotyčný ještě ani nedořekl to, co měl na mysli :-)))) Když já kolikrát vím dopředu, co chtějí říct :-)))))

                • est napsal:

                  OK. zkuste tedy aspoň dva, tři dny jednat podle mého návrhu. Poznání osvobozuje :)

                • avespasseri napsal:

                  Dobře, dobře, já to zkusím :-) Nejsložitější asi bude počkat těch 5 vteřin :-)))))))

  4. Pingback: Oslazené květy zabejčeného chtění, očekávání a odporu. | Žít je umění

  5. Pingback: Vzdorovitý červen | Žít je umění

  6. Pingback: 18. Rozumný návrat?? (Absurdistán 2015) | Žít je umění

  7. Pingback: Jako bychom byli uzavření někde v sobě jako v kleci | Žít je umění – ENjoy!

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s