Jak neumřít hlady…

Chtěla jsem tento týden vnímat vděčnost a radost a život si užívat.

Chtěla jsem v tom úvodním článku i spoustu jiných věcí, ale najednou nedokážu to nepodmíněné přijetí nikde nalézt. Vyjít ven do světa je ale možná možné, i když člověk zrovna nejuchá radostí… možná právě proto by měl vyjít ven, aby alespoň někdo jiný mohl chvíli juchat nad jeho levostí…

Aby se pobavil tím, jak jsem si vyrazila užívat života, učit se něco nového… ale absolutně jsem v tom selhala.

Klidně se můžete pobavit na můj účet… mně to neublíží a Vám to udělá radost.

A pak to můžete jít zkusit taky, třeba pobavíte zas Vy někoho jiného :-)

Před nějakou dobou jsem mlsně v restauraci pokukovala po ostatních spolujedlících, kteří pojídali sushi. Všichni je jedli hůlkami a já si říkala, že bych na sushi měla ohromnou chuť, ale vím, že s těmi hůlkami mi to nejde.

Japonská učitelka mé dcery pak nedávno dávala na facebook obrázek, u kterého se skvělo velkými písmeny: Sushi ready for you.

Ha, ha… já bych si dala, říkala jsem si, ale…

A pak přišla poslední hodina čchi-kungu a s naším hlavním instruktorem jsme vyrazili hodnotit uplynulý rok na večeři. Prý jestli mi nevadí zajít na sushi.

Tak to bychom měli ten vděk a tu radost :-))

Teď ještě tu zábavu.

Podám to stručně:

ne, opravdu ani zkušený učitel nenaučí „leváka“ jíst hůlkami… to Vám mohu potvrdit :-)

Měla jsem sto chutí kousky napichovat. Případně jsem si nenápadně pomáhala druhou rukou. A vůbec… tak mě tak napadá, že jsem to vůbec všechno měla sníst rukama.

Ruce jsou totiž příbor králů, jak jsem kdesi slyšela :-)))

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hloupůstky se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

24 reakcí na Jak neumřít hlady…

  1. Manžel je levák a teď si nedokážu vybavit, ve které ruce drží hůlky… a vždycky se jimi bez problémů najedl. Možná je ale drží opravdu v pravé.. :-D No chtěla bych Tě vidět :-D

  2. Sedmi napsal:

    můj táta jedl hůlkama, když to ještě nebylo cool a in :D (nemá rád kovový příbor), tak jsem se to tak nějak naučila od něj v dětství… ale jinak taky teda nejraději jím rukama…

  3. jolana88 napsal:

    :))))) hezký, fakt. Leváci jí hůlkama jako praváci – buď to umí nebo ne :DDD PS: nebuďte smutná, např. Thaici i Vietnamci dávají dětem normálně lžíci … A taky příborem králů nikoho neurazíte …

    • avespasseri napsal:

      Dávají? To jsem nevěděla. Uvážím-li, jak těžké je pro děti naučit se jíst i normálním příborem, chtěla bych vidět, jak se učí jíst Japonci hůlkami (a kdy se to naučí). Budu se muset zeptat té naší baletní paní učitelky. Nebo Domovnice :-)))))

      • jolana88 napsal:

        joo, Domovnice je dobrý nápad :D jinak – rukama se dá klidně jíst i ta rýže, protože je – podle našich „měřítek“ (co my o tom víme..) převařená – právě proto, aby se nedrolila – po zrníčku by to jeden hůlkama nenabral. Rukama jedí taky, né že né :)) (takže byste vlastně mohla použít postup jako u pilafu) ..

  4. Jsem levák, ale v klidu – sushi není pro mě :D Ale jinak jsem taky pro ruce a těžko můžu u svých dětí vyžadovat používání příboru, když prostě občas sama hrábnu do talířku rukama. Teď jen jak je naučit, že „tema špinavýma prackama nemajú na nic šahat“ :D

    • annapos napsal:

      Tak, to bych přes ně asi také dostala, mě třeba rozčilují má vnoučata, když jí příborem husu, tedy, drůbež vůbec a potom ty nechutné řeči o tom, jak je odporné, když si ušpiní při jídle ruce? Také říkám ruce jsou příbor králů a kosti házejte pod stůl psům, mí vnuci jsou nesnesitelní puritáni, je to dobou?

      • avespasseri napsal:

        A já mám pořád sto chutí ty kosti z okna našemu psovi u našich házet… ale když prý jezevčíkům kosti nedělají dobře. Ach jo :-)
        Proč se rozčilovat… nevědí, oč přicházejí… třeba na to někdy přijdou. A třeba ne a budou dál zápasit s drůbeží příborem. Když se jim chce :-))))))

        • annapos napsal:

          Dbá-li člověk na formu více, nežli na to co dává životu jiskru, pokřiví si charakter? Asi jsi mně dobře nerozuměla, já v tom tvém vyprávění viděla spíše jinotaj, nežli vyprávění o večírku?

          • avespasseri napsal:

            To je zcela jistě pravda, že když člověk dbá na formu víc než na to, co dává životu jiskru…atd. Naprostá pravda. Řekla bych, že tento jinotaj mi unikl :-) Tenhle článek byl spíš vyprávěním o večírku než jinotajem (měla jsem dojem, že je to tu třeba čas od času trochu odlehčit), ale za vším se vždycky nějaký symbol najít dá… symbolika toho večírku ale byla trochu jiná, nicméně blogově nepřenositelná. Ale ostatně symbol je od toho symbol, že je sice stále stejný, ale každý si v něm může nalézt to, co v něm rezonuje :-))))

    • avespasseri napsal:

      :-))) Jajaj, ta moje ještě taky nepochopila, že se špinavýma rukama se nejí. Ale možná právě proto má velmi slušnou imunitu :-))

  5. Pingback: Dejte hůlky dětem… | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s