(photo credit: Dezidor)
Je to strašně jednoduché.
Musíte prostě něco neumět.
A ideálně to musí umět Váš partner.
Pokud manžel/ka neumí vařit… najděte si jiného partnera, nebo se prostě smiřte s tím, že Vaše dítě se vařit nenaučí. Tedy pokud se nevrhnete do jeho výuky sami.
Ovšem nejlepší výuka je výuka nenásilná, hravá, naprosto nenápadná.
A vůbec nejlepší je, když má dítě pocit, že Vás v něčem dokázalo trumfnout.
Ovšem tím nejdůležitějším předpokladem celé výuky je, že dítě něco strašně miluje… strašně chce… a Vy mu to nejste schopni dodat. A že vydržíte neutíkat a nezačít se to učit.
A pak přijde ten den, kdy partner, kterého přistane bavit to vařit stále dokola, řekne potomkovi: „Nechceš se tu krupičnou kaši naučit vařit sama??“
A dítě nadšeně přikývne.
A pak už jen leze po židlích, štrachá ve výškách po krupičce, cukru a skořici. Loví v ledničce máslo a mléko. Pak cvaká jiskru tak dlouho, že už máte pocit, že snad došla elektřina. A nakonec nadšeně míchá… na talíři pak zdobí („příště dám doprostřed ten perníček„)… a pak slastně mlaská.
Není nad to být občas „levák“ a ještě trochu prolíněnej :-))
krupičku taky můžu :) ale May vaření chytlo už dřív, takže teď už umí prakticky to, co jsem já uměla před svatbou :D Krupičku, pudink, těstoviny, kuře načerno, brambory… plus navíc oblíbené quesadillu, guacamole, a tak :D
Já kaše nemůžu vůbec, jen bramborovou. Takže ji ani neumím uvařit… a ani mě neláká to vařit… já když vidím tu prapodivnou hmotu :-))))
To je May moc šikovná… to ta moje v tomto ohledu velmi zanedbaná, stejně jako byla i její maminka :-) Ale právě tam, kde je maminka zanedbaná, má dítě možnost vyniknout :-) Já si třeba pamatuju, že k vaření jsem se doma moc nedostala a nikdo neměl potřebu mě to učit (ani já ne)… ale pekla jsem odjakživa, jak divá. A sladká jídla jsem vždycky dělávala :-) Takže teď manžel kuchtí ty svíčkové a já peču. I když už ani teď moc ne, když jsem teď v té ozdravné fázi. Ale já se k tomu zas vrátím :-))
U nas taky vari spis Lev… ja jsem se teda postupem casu naucila alespon zakladni jidla… ale holky stejne nejvic oceni jednoduchy jidlo, treba testoviny, nez slozitosti :D a ceskou kuchyni nevarime ani jeden, na to mame babicku (teda tchynku, moje mama neumi varit doted poradne, jak varila 20 hybridy mezi makrobio a normalnimi jidly…)
Tak, tak. Ta moje taky radši jí ta moje jednodušší, lehčí jídla, než ty jeho náročná, těžká (na zažívání) a také výrazně ochucená jídla :-) Navíc já právě na českou kuchyni dvakrát nejsem… když ji uvaří on, dám si, dělá to dobře. Ale sama na to chuť nemívám.