Já a Ty, aneb jak vstoupit do skutečného vztahu?????

buberJak často vnímáme své okolí opravdu ostře? Jak často jsme spíš ve svých myšlenkách, nebo emocích?“, tak jsem se ptala v úvodním článku k tématu tohoto týdne.

Když ono „okolí“ konkretizujeme na jednotlivého člověka, otázka pak zní, zda vnímáme jeho, nebo jen ty své myšlenky a emoce?? A dokážeme být ve vztahu k druhým lidem právě v tom stavu, o kterém jsem v tom úvodním článku také psala: nedožadovat se nespokojeně něčeho, nepropadat hněvu, nebát se?

V rámci kurzu Filozofie náboženství nám kdysi Tomáš Halík, který nás učil, představil židovského filozofa Martina Bubera. Měli jsme tenkrát číst Buberovu knihu Já a Ty. Jak už to tak někdy bývá, ze všeho toho, co jsme kdysi studovali, zůstanou jen takové majáky – jména, koncepty, vzpomínky – které se zase v mlze a bouři mohou rozsvítit a ukázat nám cestu.

Martin Buber v té útlounké knížce píše o tom, že:

Svět je pro člověka dvojí, neboť i jeho postoj je dvojí.

Postoj člověka je dvojí, neboť i základní slova, která může pronést, jsou dvě.

Základní slova nejsou jednotlivá slova, nýbrž slovní dvojice.

Jedním základním slovem je slovní dvojice Já-Ty.

Druhým základním slovem je slovní dvojice Já-Ono.

A tak je i lidské já dvojí.

Neboť já základního slova Já-Ty je jiné než já základního slova Já-Ono.

Buď vstupujeme do vztahu, do skutečného vztahu. Nebo zůstáváme v předmětném světě, kde i ti druzí jsou pro nás dalšími předměty, o nichž můžeme sbírat informace, které můžeme hodnotit, porovnávat, hromadit, manipulovat jimi.

Na tu knihu jsem si vzpomněla v době, kdy mě napadlo, jak se vůbec pozná ten skutečný vztah k druhým lidem. Jak se mu otevřít, jak ho navázat. Můžeme o druhých lidech vědět úplně všechno, ale ty informace nejsou oni sami. Je to minulost, jsou to myšlenky v našich hlavách. Může nám to říct hodně o tom, jací jsou, nebo jací se nám jeví a proč. Ale nejsou to oni. A těžko lze navázat skutečný vztah k myšlenkám a k minulosti.

Těžko lze také navázat skutečný vztah tam, kde nás ovládají emoce, ač se to zdá sebepodivnější. Ale to je proto, že emoce, když nás ovládají, nutí nás se někoho držet zuby nehty (protože bez něj přece nemůžeme být), nebo se mu naopak vyhýbat (protože ho přece nemůžeme vystát). Skrze takové emoce se druhý člověk stává jen objektem našich tužeb, nebo našeho odporu.

A to má do skutečného vztahu, který z druhého člověka nedělá jen nějaký objekt, hodně daleko.

A tak to vypadá, že navázat skutečný vztah je vlastně skoro nemožné :-) Protože jsme tak často v myšlenkách, které se nám bez ustání rojí v hlavě, a v emocích, které nás ovládají. Protože opravdu nemilujeme, ale fungujeme na základě chci/nechci a líbí/nelíbí. Neumíme se druhým lidem otevřít nepodmíněně, bez očekávání… ať už toho příjemného, lehkého, povzbudivého, nebo toho nepříjemného, těžkého, zraňujícího. Přijímat je s láskou takové, jací jsou, ať jsou jacíkoliv a dělají cokoliv. Protože víme, že nic z toho nemá ve skutečnosti moc nás zranit.

Ale kdo v sobě cítí dost velkou sílu a pochopení na to, aby vnímal, že nic z toho, co vnímá jako ohrožující (od toho tu má přece toho poctivého obranáře Ego, které je tu od toho, aby ho chránilo), mu vlastně neublíží?? 

A přece Martin Buber o tom napsal celou knihu. A přece vnímám z vlastní zkušenosti, že přijímat druhé takové, jací jsou, je možné. Stejně jako je možné přijmout fakt, že většina lidí, včetně mě, to zatím umí jen do určité míry :-))) Jen do té míry, dokud se naše „nelíbí a nechci“ nestřetne s „líbí a chci“ toho druhého :-)

Ale já bych velmi ráda vstoupila do skutečného vztahu, co Vy??? Podívejte se Martinovi Buberovi do očí a máte možnost si ujasnit, co vlastně chcete :-) Vnímat ho jako jednoho z filozofů, který napsal to a to a myslel si to a to, narodil se a zemřel? Nebo ho vnímat jako člověka se všemi klady a zápory, se všemi touhami a selháními? Ale hlavně ho vnímat teď a tady způsobem, který ani já sama neznám :-))))))

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Láska, život se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

25 reakcí na Já a Ty, aneb jak vstoupit do skutečného vztahu?????

  1. jolana88 napsal:

    jsem zmatená – po ránu mi to vůbec nemyslí (po nocích, občas, aspoň trochu :)))) Vztah – osobní anebo celkově k lidem? Protože – jsem děsně vybíravá a s kdekým se do vztahu nehrnu :D

    • avespasseri napsal:

      No, já myslím, že i osobní vztah je ažaž, proč toho po sobě chtít zbytečně moc :-))) Ale ono to nakonec stejně přejde do toho „celkově k lidem“. Jak už jsem o tom kdysi psala v tom článku, co nemá smysl (obviňovat druhé). Kromě Já a Ty jsem si v knihovně půjčila i knížku Roba Preece Odvaha cítit, psychologicko-jungovsko-buddistické pojednání na tohle téma. No, ale kdo má sílu na osobní vztah s Hitlerem a pod.?

      • jolana88 napsal:

        každý, kdo „miluje všechny“ je mi podezřelý :DD R.P. byl, myslím, loni i v Praze, ne? Každopádně – děkuju, nechci. Zůstanu u svého způsobu, vyhovuje mi.

        • avespasseri napsal:

          To já nevím… já na jeho knížku narazila náhodou v knihovně. Jinak o něm nic moc nevím :-) No s tím milováním všech je to tak, že jestli někdo prohlašuje, že miluje všechny, tak musí být podezřelý :-) (Znáte tu parodickou písničku na sluníčkové lidi, bohužel si nevzpomínám na název, takže to teď nedohledám, snad později :-)). Milovat všechny, to, podle mě, jen tak někdo nedokáže. Ono stačí milovat i jednoho… a kdo to umí???? :-)))))) Nedožadovat se, neurážet se atd., atd. Nezacházet s ním jako s objektem. To není jen tak :-)

          • annapos napsal:

            „Neumíme se druhým lidem otevřít nepodmíněně, bez očekávání… ať už toho příjemného, lehkého, povzbudivého, nebo toho nepříjemného, těžkého, zraňujícího. Přijímat je s láskou takové, jací jsou, ať jsou jacíkoliv a dělají cokoliv.„ Je to citát, nebo to říkáš ty avi ? Je jen jedna situace, kdy toho je člověk schopen a to když je zamilován (zdrogován láskou) a po zbytek života je třeba převzít zodpovědnost, za jakékoliv své emoce?

            • avespasseri napsal:

              Kdepak citát :-) No, zamilovaný člověk má k tomu stavu blízko, ale pochybuju, že toho je zcela schopen… zamilovaný má většinou nasazené jen růžové brýle, o skutečném přijetí toho, co ani nevidí, nemůže být řeč. Navíc je nepřekonatelně závislý-zkus zamilovanému říct, že týden svého milého neuvidí.
              Za své emoce je třeba brát zodpovědnost kdykoliv…

          • jolana88 napsal:

            víte – ono to není tak jednoduché ani věkem. Měníme se – a co nám bylo lhostejné se různí. Maličkosti nabývají obludných rozměrů. Věci, které jsme si mysleli, že zvládnem – se stávají nepřekonatelné. Líbí-nelíbí chci nechci – je i věcí kompromisů.

      • letitiatiba napsal:

        No, ja verím, že láska (skutočná Láska) je vždy všeobecná. Buď lásku žijem, alebo nie. Ale láska si nevyberá – toho áno, toho nie. Buď vo mne žije (rastie), alebo umiera. Neexistuje stav, že niekoho milujem a niekoho nie (nenávisť? ľahostajnosť?). Potom to nie je tak celkom láska (podľa toho, ako chápem pojem Láska). Skôr existuje v jednotlivcovi rôzna miera lásky – učíme sa celý život – rásť v (k) láske. Alebo v sebectve (pod rôznymi maskami – trebárs aj tvoj obľúbený strach).

        Samozrejme, keď niekto bude tvrdiť, že „miluje všetkých“ a tváriť sa pritom „slniečokovo“, „slobodne“ a „všeobjímajúco“ a neviemakoešte, bude mi podozrivý tiež.
        Ale ak si pestujem v duši nenávisť hoci aj k spomínanému Hitlerovi, alebo ľahostajnosť čojaviem k cigáňovi v osade, potom asi nie je moja „láska“ trebárs ku kamarátke tak celkom čistá (pravá) ako by mohla byť. Je to len nejaká ľudská forma vzťahu. Vzájomná príťažlivosť, možno prajnosť, možno aj ochota dávať aj keď ma to bude čosi stáť – čo je rozhodne dobrá cesta. Ale ešte zďaleka nie cieľ.

        Takejto (bezpodmienečnej) láske sa učíme celý život. A zdá sa mi, že existuje naozaj len zopár ľudí na zemi, ktorí to do smrti jakž-takž stihli. Sám človek k takejto láske nikdy nedôjde. Potrebuje niekoho, kto ho práve takouto nekonečnou láskou zahŕňa. A už tu narážame na základný kameň úrazu. Koľkí z nás poznajú niekoho takého?

        • letitiatiba napsal:

          Niečo iné je vzťah. Asi nie je možné mať „vzťah“ s mnohými ľuďmi. A už vôbec nie so všetkými. Skutočný otvorený vzájomný vzťah – na to treba veľa energie a času. Takže podobne blízkych ľudí asi veľa v živote nebudeme mať.
          Ale ten základný postoj k „druhému človeku“ máme asi nastavený všeobecne. Asi. Nie som si istá. Možno tiež vnímam len pár osôb v mojom okolí osobne (ak vôbec. Snáď áno!) a ostatných skôr ako objekty… Budem to skúmať v každodennom živote. :)

        • est napsal:

          „Potrebuje niekoho, kto ho práve takouto nekonečnou láskou zahŕňa.“

          To je právě ten všeobecně rozšířený a tradovaný omyl :) Dokud nenajdete lásku sama v sobě (a k sobě), je marné ji loudit na druhém. On totiž očekává totéž. Osho říkal, že jsme jako žebráci, vzájemně očekávající dar lásky. Ale z čeho brát, když nikdo nic nemá? :)

  2. Pingback: Ne tak marná honba za marnostmi.. | Žít je umění

  3. Pingback: Když se člověku o skutečné svobodě a zodpovědnosti může jen zdát… | Žít je umění

  4. Pingback: Velký kříž – 3. část | Žít je umění

  5. Pingback: Červenec = seriál hadr | Žít je umění

  6. Pingback: 33. Já, já, já, jenom já… (Absurdistán 2014) | Žít je umění

  7. Pingback: Jak se správně honit za penězi? | Žít je umění

  8. Pingback: Říjen, aneb popel nebo Fénix????? | Žít je umění

  9. Pingback: 8 darů (z) lásky, aneb Valentýnský speciál (část 2) | Žít je umění

  10. Pingback: Červnové: „Co mám sakra dělat?“ | Žít je umění

  11. Pingback: Jak čelit strachu, jak být opravdu svobodná a jak opravdu milovat? | Žít je umění

  12. Pingback: 24. Jahodový ráj, aneb ostatní mi můžou být ukradení! | Žít je umění – ENjoy!

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s